Je zajímavé, o co snadněji si všímáme trendů negativních než trendů pozitivních. Jako by byl náš mozek šestnáctiletým intelektuálem s černě podmalovanými očima v černém oděvu a měl potřebu vykreslit co nejchmurnější obraz světa.
Třeba taková věda.
Celé roky jsme četli o úpadku vědy. Vydává se stále víc peněz, vědců je stále víc, kupí se vědecké práce, přibývá konferencí, ale velké objevy jsou vzácnější než kdy v minulosti. Kdybychom kalkulovali ukazatele typu „počet odpracovaných vědeckých hodin na jeden průlomový objev“, naskytl by se nám obraz děsivého propadu efektivity. Nejčastěji uváděnou příčinou je to, že snadné objevy už byly učiněny a zbývají jenom těžší a ještě těžší problémy, které vyžadují víc a víc námahy. Roli má hrát i snížení kvality vědců. Pochopitelně. Když se dříve vědě věnovala setina procenta populace, byla to nesrovnatelně elitnější sestava než dnes, kdy je vědeckým výzkumníkem jeden člověk ze sta. Já jsem zase zastával hypotézu, že snížení efektivity výzkumu souvisí s deindustrializací.
Jenže přibližně před dvěma lety se trend otočil. Spousta průlomových poznatků od biologie až po teoretickou matematiku. Co se stalo? Umělá inteligence. Průměrný dnešní vědec má k dispozici tisíce asistentů, kteří mohou přečíst VŠECHNY články, které kdy v tom oboru vyšly. Mohou detailně prozkoumat desetitisíce hypotéz. Mohou probrat jiné obory, zda se tam někdy nevyskytl podobný problém. Schopnosti rostou rychleji než obtížnost úkolů.
… plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde
