Zatím asi nejlepší analýza úspěchu islamistů v nedávných francouzských volbách nevyšla nikde ve francouzském tisku, ale na maďarském Szazadvegu. Jak typické.
Autoři ukazují, že klíčový rozdíl mezi praktikujícími muslimy (bez ohledu na radikálnost či umírněnost) a zbytkem populace spočívá v tom, že muslimové volí jako blok. Pan farář v katolickém kostele nebo šéf klubu vyzve k podpoře určitého kandidáta a velká část členů ho poslechne – když jim to není proti mysli. Imám vyzve k volbě určitého kandidáta a VŠICHNI ho volí. To dává vůdcům muslimských komunit neuvěřitelnou vyjednávací sílu.
Druhé zjištění. Francouzští muslimové se necítí být občany Francie. Francie je pro ně zemí nevěřících, francouzská politika je jim lhostejná, rozdíly mezi francouzskými politiky bezvýznamné. Není žádný proud francouzské politiky, se kterým by sympatizovali. Zajímá je pouze, kdy bude Francie ovládnuta.
Třetí zajímavé zjištění. Ve Francii žije asi 600 tisíc muslimů, jejichž předkové přišli za první světové války nebo těsně po ní. Tyhle rodiny praktikovaly islám jen v soukromí a velmi vlažně – pokud vůbec. Vypadalo to, že jsou dokonale integrovaní. Letos hlasovali příslušníci těchto rodin stejně jako přívrženci Islámského státu.
