Důsledky odmítnutí komunikovat jsou katastrofální

Důsledky odmítnutí komunikovat jsou katastrofální

proxyLeave a comment

PETR VLK

Neochota  europapalášů  všeho  druhu komunikovat  s Ruskem,  od  těch  z Brusele,  přes  Berlín, Londýn, Paříž, Varšavu a  samozřejmě i Pražský  hrad  je  přímo  úděsná.  Nemohu  si pomoci, jejich počínání  naplňuje  přísloví,  které  se  týkalo  žen – nevědí, co  chtějí a nepřestanou  dokud  to nedostanou….  Jenže  v  našem  případě  nejde  o  maskulinní  bonmot,  mající  dokázat  mužskou převahu a nadhled, tady  jde o samu  existenci  Evropy  jako  takové a  nejspíše  celého  lidstva.

Berliner  Zeitung  přinesl  moc  zajímavý  rozhovor  s Reinerem  Braunem,  dlouholetým  čelným  funkcionářem kdysi mimořádně  silného  německého  mírového  hnutí. Který nešlo nepřevzít:

„Die Folgen der Gesprächsverweigerung sind katastrophal“: Gespräch über die deutsch-russische Zerrüttung

Důsledky  odmítnutí komunikovat  jsou  katastrofální: Rozhovor o německo  ruské  roztržce 

Setkání Petrohradského dialogu v Moskvě na konci dubna ukázalo, jak odmítání evropských politiků vést dialog přispívá k eskalaci nedůvěry. Mezi těmi nemnoha  několika Němci, kteří udržují kontakt s ruským státem, jsou zástupci mírového hnutí. V Moskvě byl i Reiner Braun . Poskytl nám  rozhovor.

Pane Braune, jaké dojmy jste si přivezl z Ruska ?

Nálada je pochmurná, protože je pro každého neuvěřitelně těžké najít  nějakou  cestu ven z konfrontace. Pokud se nepokusíme dostat tuto situaci pod kontrolu hned teď, rozvine se dynamika, která by mohla vést k válce mezi NATO a Ruskem. Jsem o tom docela přesvědčen. A ukázalo se zcela jasné, že by bylo iluzí věřit, že to zůstane konvenční válkou. Bylo také zajímavé, že existovalo jen málo konkrétních návrhů, jak najít cestu ven z konfrontace. Proč například nediskutujeme o nové Harmelově zprávě?

To vedlo v roce 1967 k Harmelově doktríně NATO , dvojí strategii –odstrašování a jednání.

Rozhodně nejsem žádným příznivcem odstrašující politiky, ale možná je nová Harmelova doktrína cestou k obnovení dialogu. Důsledky odmítnutí rozhovorů jsou v každém případě katastrofální.

Oficiální Západ je přesvědčen, že Rusko chce válku s NATO, se západní Evropou. Minimálně hybridní válku, případně konvenční a v nejhorším případě jadernou. Jaký je váš dojem z ruské strany?

Mám dojem, že Rusko rozhodně nechce válku s NATO. Takový předpoklad lze z každého úhlu pohledu – historického, morálního, politického i ekonomického – označit za nesmysl. Ruská armáda, která není schopna vážně a definitivně porazit Ukrajinu za čtyři roky, má být úspěšná proti armádě NATO, která je nejméně třikrát silnější? Ekonomika zhruba o velikosti Španělska nebo Itálie má vést válku proti celé západní Evropě? To je prostě absurdní.

„Člověk musí respektovat velmoc.“

Rusové velmi dobře vědí, že z rozumných vztahů mohou obě strany jen těžit. Ruská ekonomika také trpí válečnými omezeními. Mám dojem, že stejně jako v minulosti má ruská strana zájem o uvolnění vztahů s Evropou a je ochotna dělat kompromisy. Další krok však nyní musí přijít ze Západu.

Pokud Rusko nechce válku, proč se hromadí tyto provokativní činy: kybernetická válka, narušování vzdušného prostoru, manipulace s podvodními kabely, špionážní aktivity? Rusko si musí uvědomit, že vytváří dojem agrese.

To všechno jsou buď banality, nebo neprokázaná tvrzení. Rusko  může dělat, co chce – Západ vždy vidí pouze konfrontaci. Obraz Ruska jako nepřítele definoval politiku Spolkové republiky od jejího založení. Rusko už netoleruje všechno, což je mimochodem známkou síly. Už nežijeme s Borisem Jelcinem. Rusko má potenciál velmoci a velmoc je třeba jako takovou respektovat. Egon Bahr a Valentin Falin šli příkladem. Pokud se k tomuto chápání nevrátíme, zůstaneme uvízlí ve slepé uličce konfrontace.

Během studené války se mírové hnutí a velká část německé veřejnosti zasazovaly o porozumění, a to navzdory systému, který byl skutečně velmi odlišný a hrozivý. Mnoho z těch, kteří se tehdy mírového hnutí angažovali, jsou nyní členy Strany zelených a již nejsou ochotni vést dialog. Proč ne?

Mírové hnutí je i nadále odhodláno k dialogu, a to navzdory rozdílným hodnocením Ruska. V tomto ohledu panuje naprostý konsenzus.

Pro mírové hnutí, které stále existuje…

Infrastruktura není tak špatná, i když není tak mobilizovatelná jako v 80. letech. Hnutí se odehrávají ve vlnách. Klíčové je, že v současné době jsme zapojeni do mezinárodního boje za nový světový řád. Historicky byly takové konflikty jen zřídka mírové.

Když už mluvíme o Zelených: latentní protiruský postoj tam byl vždy přítomen. Poměrně mnoho zakládajících členů pocházelo z maoismu. Maoismus se svou teorií sociálního imperialismu byl vždy plný nenávistných projevů namířených proti SSSR. Později se Zelení stali absolutně mainstreamovou stranou, která chce být součástí vlády a být uznávána. Za to byl jejich pacifistický postoj opuštěn. Řekl bych, že Strana zelených je v podstatě předvojem válečné strany, v některých ohledech dokonce horší než konzervativci a sociální demokraté.

Znáte osobně lidi, kteří před 50 lety prosazovali dialog s tehdy velmi cizím a nebezpečným Sovětským svazem, ale dnes jsou proti dialogu s novým Ruskem. Co je motivuje?

Už se mnou nemluví. Ani mě nezdraví. Dialog s těmito členy Strany zelených prakticky ustal. Ti Zelení, se kterými stále mluvíme, alespoň obvykle zastávají promyšlený postoj. Ti, kteří úplně přeběhli – nebudu jmenovat – s námi nemluví.

Ve kterých politických stranách nachází mírové hnutí největší ohlas?

Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW) nesporně stále udržuje kontakty s Levou stranou a mimochodem i s SPD. Zejména s tzv.  kruhy Willyho Brandta a Erharda Epplera. Stále také udržujeme komunikační kanály s konzervativci, tj. s CDU/CSU.

Nezmiňujete AfD. Přesto má tato strana pověst obzvláště proruské a mírově orientované strany.

AfD je v podstatě proválečná strana. Pětiprocentní zbrojení, modernizace Bundeswehru (německých ozbrojených sil), zavedení branné povinnosti a zbrojní průmysl – to vše AfD podporuje. Návrh stranického programu na přetvoření Bundeswehru více připomínajícího starý Reichswehr navíc vrhá pochybnosti na její oficiálně deklarovaný postoj k Rusku.

35 procent odmítá válečnou politiku.

Předpokládám, že po zemských volbách ve východním Německu se k otázce NATO vrátí i AfD. AfD je potenciálním juniorským partnerem CDU/CSU. Zatím spekuluji, ale nebude trvat dlouho a tuto vládní konstelaci uvidíme i zde. V Evropském parlamentu ji zažíváme téměř denně.

Věříte, že pokud padne bariéra, AfD opustí svou pro-mírovou pozici?

Existuje způsob, jak se dovnitř dostat, pokud chcete patřit k elitám: opuštění kritických postojů k EU a NATO. Zelení to udělali, bohužel i Levicová strana a AfD to nakonec udělá také.

Někdo jistě musí pochopit, že je lepší jednat, než dál sklouzávat k válce.

Stále máme zhruba 35 procent populace, která je víceméně kritická vůči konfrontaci a průběhu války. To je výchozí bod. Společenské organizace, které se zasazují o dialog a porozumění, se musí stát aktivnějšími a také podniknout nezávislé kroky.

Autor:

Reiner Braun (73) patří po celá desetiletí k předním osobnostem německého mírového hnutí. V roce 1980 se účastnil Krefeldské výzvy proti rozhodnutí NATO o dvojí politice. Byl výkonným ředitelem Asociace německých vědců, mluvčím iniciativy „Spolupráce pro mír“ a do roku 2017 výkonným ředitelem Mezinárodní asociace právníků proti jaderným zbraním (IALANA). Braun je místopředsedou iniciativy „Odpovědnost za mír a udržitelnost“ (NatWiss) a členem správní rady Nadace pro mírovou výchovu. V letech 2013 až 2019 byl spoluprezidentem Mezinárodního mírového úřadu (IPB) v Ženevě.

*********

Pamatuji  německé  mírové  hnutí  70tých  let. S  hesly  typu  Lieber  rot, als  tot! Radši  rudý, než  mrtvý! Které  formovalo německou zahraniční politiku  vůči  tehdy  daleko agresivnějšímu  a mocnějšímu  Sovětskému  svazu, která vyústila  do  praxe tzv. Ostpolitik a řady  dohod, tehdy  Bonnu a  Moskvy,  což  velmi vyčistilo  ovzduší v  Evropě a  snížilo  napětí.

My  dnes  žijeme  v opačném procesu. Napětí jen a jen  roste a je  to Evropa, kdo neustále  zvyšuje  sázky. Aniž  by  věděla,  kromě  naprosté prohry  Ruska,  čeho se chce  dobrat.

Rozhovor  také  objasňuje a  to  velmi flagrantně  roli  německých Zelených,  dnes  vedle  Merze  dle  mého názoru  vůbec největších  válečných štváčů. Řekl bych,  že  pan Braun je  vystihl  zcela  přesně. Za  to, aby  se  stali  tzv. salonfaehig  pro  tradiční  partaje,  zcel a zapomněli na  svoje  dřívější  postoje a  soustředili se jen na získání a  udržení  moci  a  zcela  bigotně  fanatický  green deal. Nic  jiného  na  exotech  typu  Annalena  Šílená  Bearbocková a podobní – není.

A  velmi se bojím,  že Reiner  Braun  má  pravdu  i co se  týče odhadu  budoucí politiky  AfD…. Že jakmile  prolomí konečně  ten  sanitární kordon  ostatních politických stran, co je  zatím odděluje od  moci,  vybarví  se  přesně tak, jak  je  v  tomto rozhovoru předvídáno.

 

KOSA NOSTRA

RedakceRedakce


1 přečtení

Loading…