Poslední dobou se nám roztrhl pytel s P.R. články na téma měření emisí v ulicích. Novinářská obec, samozřejmě řádně zpracovaná Policií ČR a státními orgány nás zásobuje historkami o tom, jak se zase podařilo nachytat čoudící diesel, jehož řidič dostal pokutu, takže občané jásejme, bude zase o něco zdravěji a bezpečněji.,
Fakt?
Mimochodem, zajímavé je, že se více médií pustilo do tématu najednou. Tento jev dobře známe. Je to proces vytváření veřejné poptávky po instalaci nějaké nové agendy, nějakých nových omezení či povinností, říkáme mu „palebná příprava“. Už je to tu zase. Koukejte.
16.8.2024 seznamzpravy.cz: Černý dým z výfuků, na papíře všechno v pořádku. Měření emisí nikdo nehlídá
12.6.2024 idnes.cz: Policisté se zaměřili na kouřící auta, skoro polovina kontrolovaných neprošla
17.7.2024 BakalAktualne.cz: Vyhazují kvůli skandálům na STK a kontrolách emisí víc? Oficiálně ne, praxe je jiná
3.8.2024, Autojournal.cz: Kouřící vraky na českých silnicích jsou denní realitou a jde o zdraví nás všech: Důvodem je nedbalost emisních kontrol
2.8.2024, Energozrouti.cz: České silnice brázdí kouřící vraky. Za jejich emise by je v zahraničí vyhodili už před měřicí stanicí
Je to zvláštní. Odlišné médium s odlišným zaměřením, odlišní autoři, ale stejný obsah. Stav je alarmující, policisté jsou v terénu, bojují o čistší vzduch, rozdali spravedlivě pokuty, panu Fleischhansovi se to nelíbí, je třeba něco udělat. Jak přes kopírák, jak na příkaz. Pluralita médií se někdy projevuje poněkud neočekávaným způsobem.
Zkusíme pohlédnout kousek za tento, jak se moderně říká, narativ.
Co se tedy děje? Centrum služeb pro silniční dopravu společně s policií vyhlédnou vylítaný diesel, třeba Passat B5. U těchto trosek nejde prakticky sáhnout vedle. Většina lidí si je kupuje, protože jsou to levná auta a mají domněle levný provoz. Jezdí na kradenou naftu a takzvaně nevyžadují žádný servis. Jsou to ideální stroje pro vohnouty, co se rádi chlubí, že „do toho jen lejou naftu“ a podle toho to taky vypadá. V dobách, kdy se tato auta vyráběla, někdy kolem roku 2010, se podařilo velkým firmám jako Bosch, Delphi, Denso a dalším přesvědčit zbytek světa, že může existovat něco jako „čistý diesel“ a dokonce Evropská komise podporovala prodej naftových aut, protože mají menší emise toho hrozného CO2. Nyní jsou to vylítané sračky, které spolykaly hromadu kilometrů, často ve flotilách jen se základní údržbou, a jako bonus k nízkým emisím CO2 tady máme NOx a saze, což je ovšem kruciální přínos a EK můžeme poděkovat. Trochu to připomíná současný přešlap s elektromobilitou. Chtěli jsme chránit přírodu, mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždy.
Teď jsou to levná auta s drahou vrtošivou technikou na palubě, která se prodávají za málo peněz a ti, kdo je kupují, určitě nemají peníze na to, aby provozovali dieselový trojboj (vstřikovače, turbo, čerpadlo), který se mezitím proměnil na pětiboj (+ dvouhmotový setrvačník a částicový filtr). Když už nějakou opravu musejí provést, protože se ocitnou na hraně pojízdnosti, vymění jen to nejnezbytnější a za to nejlevnější. Jenže ono všechno se vším souvisí. Zanesený filtr pevných částic je často následkem vadných vstřikovačů nebo používání laciného oleje, který se kupuje, protože ho to žere, a žere ho to proto, že je v háji turbo, kterým teče olej do výfuku. A tak dokola. Od určitého proběhu, zhruba 250 tkm, je to nekonečná spirála oprav, která je pro soukromou kapsu nákladná. Ta auta jsou tak i zadarmo drahá a nízké provozní náklady jsou vykoupeny tristním provozním stavem. Kromě toho je potřeba „nějak vyřešit“ ten problém s emisními kontrolami. Na to existuje v ČR celá řada postupů, více nebo méně nelegálních. Nejčastější je, že se vozidlo svěří automechanikovi, který inzeruje službu „příprava na STK“ a ten za určitou částku, většinou 3 až 5 tisícovek, celou věc zařídí. Že jsou na stanicích emisní kontroly kamery, že se vozidla fotí a data se někam odesílají? To ničemu nepřekáží, kde není žalobce, tam není soudce, celý systém šlape už léta jako dobře promazaný stroj. Využijte svého práva občana a ptejte se na místně příslušných krajských nebo obecních úřadech na základě zákona č. 106/1999 Sb,, kolik kontrol na TK+EM provedli třeba za poslední rok a kolik bylo postiženo kontrolních stanic a přímo techniků.
Máme tedy přenosný přístroj na měření kouřivosti, máme vylítanou naftovou mrdku s deficitní údržbou, policii, která chce neustále další a další agendy a namotivované novináře, a ti všichni se jali kontrolovat emise v provozu coby další kontrolní úroveň nad tou, která je zkorumpovaná. Podíváme se, co se tedy děje nejprve z technického a pak právního hlediska.
Berte tento text jako článek s otevřeným koncem. Nemám zatím detailnější podklady o tom, jak měření přesně probíhá, nemám po ruce metodiku pro taková měření a ve finále nemám ani po ruce žádné úřední rozhodnutí, jakým přestupkem mají tedy být řidiči eventuálně provozovatelé těchto kouřících krámů vinni. Naopak, píšu tento článek v naději, že stejně jako už tolikrát vzkaz v láhvi najde adresáta a někdo mi časem něco pošle, což viděno střednědobě pokládám skoro za jisté, a tématu se budeme moci věnovat důsledněji.
Já se předně divím, že při těch policejních hurá akcích s měřením emisí vůbec někdo platí nějakou pokutu. Zřejmě se zde pracuje s tím, že dementi, co provozují staré dieselové mrdky, nejsou zrovna experti na právo a ani pravidelné sledování Soudkyně Barbary je neposunulo dále. Imanentním znakem přestupku je zavinění, a já jako řidič vozidla nemám jak poznat, že vozidlo emisně nevyhovuje. Za to vím, že vozidlo v zákonem stanoveném intervalu prošlo technickou a emisní kontrolou, ta je platná po zákonem stanovenou dobu, výrobcem instalovaná onboard diagnostika funguje, před jízdou jsem vozidlo zkontroloval a mám důvody se domnívat, že je emisně i jinak technicky v pořádku. Možná se během jízdy nějak pokazilo, možná špatné palivo s biosložkami, možná se nějaká součástka pokazila, buď jak buď, já jsem měl přiměřený důvod se domnívat, že je vozidlo v pořádku a tak lituji, že to moc kouřilo, ale ani nedbalost to není. Jinak by tomu mohlo být, pokud by vozidlo zjevně silně kouřilo, tak, že to je nepřehlédnutelné, bylo záměrně upravené (píčtuning), mělo vadný výfuk nebo svítily nějaké varovné kontrolky týkající se emisního systému. Takže tu sice máme vozidlo, které nevyhovělo v emisním měření na ulici a které, zdá se, nějak moc kouří, což by mohl být formální znak přestupku, nicméně nelze prokázat zavinění na straně řidiče a tudíž nemůže být ani řeči o jeho odpovědnosti za přestupek. Docela by mě zajímalo, jaký šílený právní zprasek vymysleli na místě přítomní policisté, aby z řidiče dieselové mrdky vymámili nějaké peníze. Ukazuje se opět, že je velmi pošetilé platit pokuty na místě.
A to vycházíme z toho, že to měření je technicky perfektní a je použitelné jako důkaz, což bych si dovolil také lehce zpochybnit.
Základem měření kouřivosti vylítanýho sráče na naftu je přístroj zvaný opacimetr. Je to komora, která má na jedné straně zdroj světla a na druhém konci jeho detektor. Lidově, funguje na principu měření průchodu světla skrz čoud. Čím je čoud černější, tím méně světla projde, protože některé fotony narazí na letící uhlí a to pro ně není dobrý. To nakonec víme sami z praxe, když v provozu nutíme fungovat naše plíce jako externí částicové filtry systémy pro vyhoněné mrdky úsporchtivých socek. Výsledkem měření je nepřekvapivě číslo zvané opacita (N%). To popisuje, kolik procent světla absorboval kouř. Z opacity lze spočítat ten mysteriózní součinitel absorpce. Rozdíl mezi oběma je, že opacita je nějaká momentální veličina, součinitel korigované absorpce vzniká integrací opacity přes nějaký časový interval.
Zde bude našim strážcům čistých výfuků vznikat první problém. Opacimetry nejsou jednoduchá zařízení, jsou závislá na vnější teplotě a vlhkosti vzduchu, před použitím se musejí nahřát a nakalibrovat. Za nízkých teplot se nedají používat vůbec. Limity jejich použití plynou výhradně z podkladů jejich výrobce, které bude nutné v eventuálním řízení provést jako důkaz. Nenašel jsem žádnou metodiku, která by popisovala postup práce s měřidlem při provádění emisního testu v provozu. Pravděpodobně to tedy skončí jako s měřidlem alkoholu v dechu alias detektorem pralinek Dräger, o kterém také všichni zainteresovaní dobře vědí, že pro průkazné měření je zcela neschopný, ale když druhá strana, tedy dezorientovaný motorista takový postup akceptuje a nebrání se mu, tak je všechno v pořádku a hlavně je třeba bojovat proti pirátům, média jsou na naší straně a soudy nám půjdou na ruku.
K reprodukovatelnému měření je zapotřebí, aby motor byl testovaný v nějakém profilu otáček, který začíná ve volnoběžných otáčkách, pak dochází k akceleraci na otáčky maximální, které jsou údajně stanoveny na 4950 – 5230 rpm. Takové otáčky naftový motor v běžném provozu vůbec nedosahuje. Některé dieselové motory na trhu mají maximální otáčky ve volnoběhu omezeny, například na 4500 rpm. Přinejmenším u části motorů tak dojde k tomu, že měření bude prováděno mimo parametry schválené výrobcem vozidla, což věrohodnosti a procesní efektivitě takto získaných důkazů v přestupkovém řízení moc nepomůže. Vůbec bych se také nedivil, kdyby během emisních testů v ulicích pár motorů zakukalo. Zvlášť pro vylítané exempláře tohle zacházení může být fatální nebo to alespoň zkrátí jejich už takhle nedlouhou zbytkovou životnost. Už teď lze najít na internetu hořké stížnosti borců, kterým se po emisním testu v regulérní emisní kontrolní stanici rozsvítila kontrolka stavu oleje nebo se motor projevuje zvukově nějak odlišně. Proč se ty motory musejí tolik vytáčet? Primárně nejde o to vytáčení samo, ale o dynamiku toho procesu. Simuluje se tak zátěž motoru, kdy motor po velmi krátkou dobu řádově desetin sekundy pracuje proti vlastnímu setrvačnému momentu. Říká se tomu metoda volné, správně mělo být volnoběžné akcelerace. Jinak by byl k provedení testu zapotřebí dynamometr v každé zkušebně emisí a bylo by to všechno násobně dražší. A k čemu to je dobré? Aby se vůbec něco naměřilo. Saze totiž ulpívají na stěnách výfukového potrubí a provoz pod zátěží má zajistit, aby se nějaké utrhly a proletěly analyzátorem. Také tím lze identifikovat nesprávně fungující vstřikovače, které v důsledku opotřebení nebo zanesení nedovedou pod zátěží dávkovat palivo přesně, případně odstraněnou, proraženou nebo prasklou vložku částicového filtru. Ze stejného důvodu vycházejí v testech lepší diesely, které se pohybují v nějakém dálničním profilu, protože z nich ten bordel vylítává průběžně, což ovšem nijak nemění jejich celkové emise, jen to při měření vypadá lépe.
Koho by zajímala tato kapitola technické analytické činnosti, stálo by to za samostatný článek. V tom by se čtenáři mohli dozvědět, jak to udělat, aby se daly provést emisní testy zcela nevyhovujícího vozidla napoprvé dobře. A skutečně to nebude o nějakých hadrech napěchovaných v hadici a podobných postupech pro břídily. Existuje jiná a daleko elegantnější cesta.
Každopádně do vozidla bude muset někdo vlézt dovnitř, identifikovat OBD zásuvku, demontovat její zakrytí, napojit diagnostické zařízení na OBD zásuvku, strčit sondu do výfuku, manipulovat s vozidlem, u části z nich si dokonce do něj sednout a šlápnout na plyn (zdaleka ne všude lze nastavovat otáčky přes kabel, a pokud ano, tak bych to opět v řízení rozporoval, protože test neprobíhá za stejných podmínek, za jakých se auto provozuje). Celý tento proces bude nějakou dobu trvat, řádově desítky minut. Nevím, jak se k tomu staví centrální orgány, ale já jako řidič bych pro něco takového jako řidič vozidla neposkytl součinnost, zejména v případech, kdy někdo zakázal svěřovat vozidlo třetím osobám, třeba provozovatel. Kromě toho je to moje vozidlo, mám v něm osobní věci a nemám žádnou jistotu, že si nějaký zkušební technik z něj něco neodnese nebo v něm něco nepoškodí. Zkušební technik není úřední osoba, nevztahuje se na něj pofidérní a často neúčinná ochrana, kterou občan má v případě policistů a která mu umožňuje domáhat se škod způsobených nezákonným nebo nesprávným postupem. Pokud zkušební osoba nazná, že do vozidla bude vstupovat, ačkoli nebyla schopna prokázat své zákonné oprávnění tak činit, může si opět vstrčit získané důkazy do zadele, protože důkazy získala vloupáním.
Divím se tak, že jim ty pokuty někdo platí, protože celý postup se jeví děravým jak cedník.
Zde například uvedl řidič:
„Zjistili mi lehkou kouřivost, ale nebylo to nic vážného. Limity to přesahovalo jen o kousek,“ umíval se muž, který dostal symbolickou pokutu ve výši 500 korun. „Zaplatil jsem na místě a musíme to na jejich doporučení dát do měsíce do pořádku. Kontrolovali mi také rám auta, že je lehce orezlý, ale ještě to není tak hrozné, a také žárovky u světel. Jinak bylo všechno v pohodě,“
Vidíte. Všechno je relativní. To hovado ještě mělo radost, že se nechalo okrást. K jeho prohlášení se vrátíme, je geniální ještě z jiného důvodu.
Podívejme se však ještě na další aspekty této činnosti. Jak vznikají ty horibilní lžihistorky o emisních testech, kdy se dočteme, že devět z deseti aut neprošlo, deset z deseti, jedenáct z deseti, pardon, to už ne, nechal jsem se unést tím bojem proti motorismu. Asi si většinově nemyslíme, že by devět z deseti vozidel bylo emisně vadných, to se vymyká běžným zkušenostem z provozu i technické podstatě problému. Nejspíš se tedy aplikuje předvýběr. Není to nic těžkého. Na autě je totiž bez problému poznat, že neprojde na měření opacimetrem. Má začouzený zadní nárazník. Saze z vylítanýho dieselu bývají hezky mastné, obsahují nespálený olej a naftu, a ulpívají na všem možném, takže sen české rodiny má zadek černý jako Muskova raketa, když se vrátí z kosmu. Stačí tedy mít něco jako předsunutou hlídku, která bude hlásit dopředu, že se v oblacích smradu blíží mrdka s blbým hejlem, co má peněz na rozdávání panu fízlovi za bloček. Zejména bych preferoval starší vozy z Konzernu. Volksgenossen inženýři strávili mnoho neproduktivních let tím, že se pokoušeli rozbíjet atom, tedy vlastně rozbíjet částice, protože se jim nechtělo vydávat peníze za částicové filtry a selektivní katalytickou redukci. Nakonec se jim částečně podařilo částice umenšit natolik, aby prošly opacimetrem nepovšimnuty, ovšem výměnou za extrémní provozní podmínky některých komponent, což nepříznivě ovlivnilo jejich životnost. Horko těžko si to uchová svoje parametry do konce záruky a pak se s tím zákazníku třeba poser, my ti to za tvoje peníze vyměníme za nové komponenty, které ovšem po čase zase odejdou. Takže Oktáfky f tédéíčku s legendárním superúsporným rachtajícím systémem Pumpe Düse lze brát bez velkého přemýšlení, většina z nich už je totiž emisně f smrti. Taktika předvýběru, která se nyní používá k dosažení požadovaného výstupu pro novináře, se bude reálně uplatňovat i při běžném měření, neboť provedení testu nějakou dobu trvá a hlídka musí být produktivní a nahonit čárky. Výsledek, že celé dopoledne prováděli měření emisí a našli jeden vylítaný Sharan vietnamského majitele večerky je neuspokojivý.
Co se stane, když někoho nachytají? Teď přijde ten největší paradox. Hejl samozřejmě zaplatí pokutu (u které přesně nevím za co, ale pokud jí zaplatí na místě, tak to stejně už nemůže rozporovat) a jeho vozidlu je omezena technická způsobilost na 30 dnů. Během nich musí absolvovat regulérní emisní kontrolu ve stanici měření emisí. A teď hádejte, co se stane. Schválně. Můžeme věřit tomu, že se odebere se do obchodu a zakoupí nový filtr pevných částic v jednom kompletu s katalyzátorem (59.189 Kč za továrně repasovaný díl), 4 ks vstřikovacích trysek (11.405 Kč za kus), celkem v tom frčíme za nějakých 120 – 130 k včetně práce, a bude doufat, že to bude ono. Je zde ovšem plán bé, totiž oslovit osvědčeného dodavatele emisních služeb. Ti jistě zareagují pozitivně na státní kontrolní činnost a doplní své produktové portfolio. K „přípravě“ na TK tak přibude nový produkt „příprava na emisní test po policejní kontrole“, který bude o něco dražší, ale bude spočívat v tom samém, co se až doposud skvěle osvědčilo, totiž zfalšovaném měření dieselového křápu jako doposud. Na státní kontrolní činnost je tak třeba nahlížet jako na nepřímé vstřikování peněz do systému podvodných emisních testů.
Co se ještě stane, když někoho nachytají? Řada lidí očekává, že se to nějak promítne do současného systému emisních kontrol. Common sense jim napovídá, že se emisní parametry vozidla nemohou zhoršit ze dne na den a pokud se podaří nachytat v provozu automobil s nadměrnými emisemi, který ale současně nevykazuje nějakou náhle vzniklou závadu (jako třeba prasklý výfuk), že tento stav pravděpodobně musel existovat už v době emisního měření, takže by z toho šlo vyvodit odpovědnost směrem k této stanici. I je musím zklamat. Je to zcela neprůkazné a nezakládá to odpovědnost kohokoli za cokoli. Za delikty stanic měření emisí jsou odpovědné úřady obcí s rozšířenou působností a to jsou přímo svatostánky korupce. Ostatně, přece to konzumenti státního dobra nebudou mezi sebou hrotit. Hlavní je odrbávat občana a udržovat status quo. Nakonec i úředníci mají auta.
Zejména devastující pak shledávám myšlenku, aby měření emusí prováděli strážníci. Ukazuje se, že jakýkoli výkon veřejné moci skrze městské a obecní policie dříve nebo později, ale spíše dříve podlehne jedinému zájmu, a to je výběr prostředků do obecního rozpočtu. Ukázalo se to na měření rychlosti, které už dávno nemá nic společného s bezpečností provozu a strážníci ho proměňují na výběr místního poplatku za průjezd. Úchylnost českého systému emisních kontrol tak dostane zvláštní komplexní dimenzi. Tytéž obecní orgány, které jsou odpovědné za přestupky zkušebních stanic a které rezignují na jejich projednávání, případně to vyřídí zcela směšnou pokutou, budou tvrdě trestat řidiče, že obešli systém emisních kontrol, na jehož nefunkčnosti se obce podílí. To je dokonale absurdní. Tohle je může narodit jen za Šestikoalice.
Závěrečná otázka k zamyšlení. Jak vlastně jako občané, motoristé a voliči vnímají čtenáři situaci, kdy stát sice přiznává, že administrativně náročný, drahý a komplikovaný systém emisních (a technických též) zkoušek nefunguje a je masivně napadený korupcí, do které jsou zapojeny krajské i obecní orgány, ale současně zcela rezignuje na jakýkoli pokus o nápravu? Místo toho bez mrknutí oka instaluje další kontrolní úroveň, kterou současně prodává občanům v mediální kampani, která právě probíhá? Nic podezřelého? Nikdo neprotestuje? Nikdo nemá dojem, že už si fungující emisní kontroly jednou zaplatil? Na kdy je plánována defenestrace?
18.08.2024 D-FENS
