Prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová 7. února předčasně odstoupí z funkce. ECB to uvedla ve svém dnešním sdělení. Osmiletý mandát její šéfky měl vypršet v říjnu 2027.Odchod Lagardeové umožní francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi a německému kancléři Friedrichu Merzovi rozhodnout o obsazení jedné z nejdůležitějších vrcholných pozic v Evropě ještě před dubnovými volbami ve Francii (!!!!-autor). V těch má velkou šanci zvítězit euroskeptická radikálně pravicová politička Marine Le Penová, což by znovuobsazení postu mohlo ztížit, píše agentura DPA.
Výše uvedená zpráva jasně dokumentuje, že si Francie a Německo opět uzurpují právo rozhodovat za všechny členské státy eurozóny. Jaký je tedy schválený postup? Vycházím z těchto zdrojů:
Postup výběru a jmenování kandidáta na prezident-a/ku je oficiálně tento:
Postup jmenování
Požadovaná většina a účast států
Podle aktuálního výkladu Rady EU je při 21 členských státech eurozóny potřeba souhlas nejméně 16 z nich, zastupujících alespoň 65 % obyvatel eurozóny. Státy EU, které euro nepřijaly, se tohoto hlasování neúčastní. Nejde tedy o rozhodnutí všech 27 členských států EU.
Na příkladu výběru prezidenta ECB je jasně patrné, co to znamená „kvalifikovaná“ většina. Francie s Německem mají totiž 42,4 % obyvatel eurozóny.
Tyto dva státy tedy mohou zabránit tomu, aby zbytek eurozóny navrhnul kandidáta, který by prošel 65 % většinou počtu obyvatel eurozóny.
Závěr: Jasně se tedy ukazuje jedna zásadní věc. Tak zvaná kvalifikovaná většina v případě eurozóny významně zhoršuje postavení „malých“ států eurozóny. To, co spolu „upečou“ Německo s Francií, tak má zcela zásadní význam a stačí pak tomu získat souhlas Itálie a Španělska, a je „vymalováno“. Z tohoto úhlu pohledu je proto velmi významné, aby se zásadní otázky budoucnosti nejen eurozóny ale obecně celé EU řešily na základě všeobecného konsensu všech států EU bez tak zvané „kvalifikované“ většiny. EU totiž zcela jistě Německu s Franci nepatří.
