Mnoho majitelů zejména starších aut si zvyklo na to, že v případě některých oprav mohou být využity náhradní díly ze starších aut, která již dosloužila, ale některé součástky jsou stále použitelné.
Koupě nového náhradního dílu by opravu výrazně prodražila. Jenže právě tento zvyk, který opravy výrazně zlevňuje, bude brzy zakázán.
Jako vždy za tím stojí diktátorská EU. A jaký je důvod? Opět za tím hledejte Green Deal a oběhovou ekonomiku, na kterou má celá EU nejpozději do roku 2050 přejít.
S novým nařízením EU 2026/1738 se montáž použitých náhradních dílů brzy stane nelegální.
To, co nám Evropská komise prodává jako oběhové hospodářství, zvýší náklady na opravy ojetých vozů a výrazně omezí svobodu majitelů automobilů při likvidaci jejich dílů.
Nařízení EU 2026/1738 o „požadavcích na cirkulární design vozidel a nakládání s vozidly s ukončenou životností,“ přijaté 8. července 2026, nahradí od 1. září 2028 stávající směrnice o vozidlech s ukončenou životností.
Oficiálně si klade za cíl podporovat opětovné použití dílů a zabránit nelegální demontáži. V praxi však donutí soukromé majitele automobilů a malé automobilové podniky k přísně regulovanému systému, který z trhu vytlačí cenově dostupná řešení oprav.
Každý, kdo rozebere vozidlo na jednotlivé díly nebo něktré díly odstraní za účelem opětovného použití, jej automaticky promění v vozidlo s ukončenou životností podle přílohy I, části A, písmene a nařízení.
To platí bez ohledu na to, zda je vozidlo stále způsobilé k provozu nebo zda je určeno pouze jako vozidlo využité na náhradní díly. Článek 24 pak ukládá majiteli povinnost neprodleně předat vozidlo schválenému zpracovatelskému zařízení nebo sběrnému místu.
Tím se fakticky ukončuje možnost soukromé likvidace ojetého vozidla, přičemž zlikvidovány musí být i jinak použitelné náhradní díly.
Každý, kdo nařízení nedodrží, riskuje potíže s úřady.
Vozidla klasifikovaná pojišťovnou jako totálně havarovaná nebo jejichž oprava je na papíře považována za neekonomickou, také spadají pod definici vozidla s ukončenou životností a nesmí být již volně prodávána jako ojeté vozy, ale musí být neprodleně předána „schválenému zpracovatelskému zařízení.“
Podle Evropské komise je toto nařízení příspěvkem k oběhovému hospodářství a Zelené dohodě. V praxi však EU ztěžuje a prodražuje opravy a další prodej ojetých vozů.
To nepodporuje oběhové hospodářství, ale spíše nutí lidi kupovat si nová auta, tedy pokud si je mohou dovolit. Nařízení tak dosahuje pravého opaku toho, co slibuje podporovat.
To je poměrně známý vzorec v oblasti právních předpisů a předpisů EU.
To samozřejmě ovlivní mnoho lidí, kteří se spoléhají na dostupné opravy. Nezávislé autoservisy a soukromí prodejci přijdou o důležitý dodavatelský kanál, neboť stará auta budou muset být zničena bezezbytku, tedy včetně použitelných náhradních dílů.
Nařízení však také vytváří další byrokracii, čímž zajišťuje pracovní místa pro více veřejných zaměstnanců financovaných z daní poplatníků.
A nabízí vhled do toho, jak vedení EU hodnotí svobodu občanů spravovat svůj majetek podle svého uvážení. V EU má pouze Evropská komise právo zasahovat do života všech občanů a ztěžovat jim život…
