Euro je Frankensteinovská měna | Pravý prostor

Euro je Frankensteinovská měna | Pravý prostor

proxyLeave a comment

TYLER DURDEN

Roku 1818 publikovala anglická spisovatelka Mary W. Shelly (1797-1851) svůj hrůzný román Frankenstein: Moderní Prometheus, který se stal světově slavným. V tom příběhu vědec Dr. Victor Frankenstein ve své laboratoři z částí mrtvol sestavil stvoření podobné člověku a úspěšně do tohoto těla vdechl život. Ale Frankenstein by okamžitě to monstrum, které stvořil, nejradši odstranil. Viděl ho jako démona, nazýval ho „ohavnou příšerou“ a „kletbou Satanovou“. To monstrum si okamžitě uvědomilo, že je vyloučené, nepřijaté lidskou společností.

Stalo se zatrpklé a pomstychtivé, takže přinášelo velké neštěstí, smrt a zkázu.

Shellyin Frankenstein se během let dočkal mnoha interpretací. Jednou z nich bylo, že překročení takových hranic, jako když nikoliv božský Frankenstein usilovně chce vytvářet život jako Bůh, končí katastrofou. Poukazuje to, že povýšenectví člověka nad to, co mu bylo přiděleno, jeho arogance, nekontrolovanost lidské tvořivosti v rozporu s přírodou přivodí špatný konec.

Zahloubáte-li se do toho déle a podíváte-li se na poslední dobu, tak nám Shellyina kniha Frankenstein připomíná euro – nadnárodní společnou měnu, která byla „z laboratoře vypuštěna“ 1. Ledna 1999.

Euro bylo vytvořeno uměle prohlášením předtím stanovených směnných kurzů účastnických měn za mezi nimi neodvolatelné a vůči tzv. ‚euru‘, jakožto umělé jednotce a tak s ní byly sloučeny. Národní měny jako německá marka, francouzský frank, rakouský schilling atd. se absorbovaly do eura a ty měny jim, dá se říci, sebraly a euro se z nich poskládalo.

Ty národní měny samotné byly všechny nadekretované (fiat) peníze. Jinými slovy představovaly státem monopolizované peníze, které byly doslova vytvořeny z ničeho. Všechny byly tudíž naprosto a doslova nepřirozeným typem peněz – nepřirozené nebo v rozporu s přirozeností, zvláště v tom smyslu, že nezačaly existovat na základě dobrovolné spolupráce. Ve skutečnosti byly všem vnuceny státním monopolem. A ekonomické a etické nedostatky národních nadekretovaných (fiat) měn jsou teď vtěleny do nadekretovaného eura, tj. do konglomerátu podkladových národních nadekretovaných měn.

Pravdou je, že stvořitelé eura vyhlásili všemožné sliby a sepsali předpisy a zákony, aby veřejnost uvěřila, že jejich výtvor euro budou spolehlivé peníze. Např. Maastrichtská dohoda stanovila, že Evropská centrální banka (ECB), byla odteď určena k monopolizaci nabídky euro-peněz a měla by být politicky nezávislá. Navíc se o ECB povídalo, že by měla zajistit „cenovou stabilitu“ (což je eufemismus pro „nízkou cenovou inflaci“) a že ta by neměla financovat rozpočtové deficity účastnických zemí nově vydanými eury.

Členské státy eurozóny byly také spoutány do „fiskální svěrací kazajky“: neměly totiž dovoleno, jak se říkalo, vynucovat tvorbu eur, brát si nové dluhy větší než 3 % HDP ročně a jejich dluhové břemeno nesmělo překračovat 60 % HDP. Ale žádné z těch „dobrých věcí“, které tvůrci eura slíbili veřejnosti, se nenaplnily. Naopak, vytvoření jejich eura vyvolávalo jeden problém za druhým, což vedlo k rozsáhlé ekonomické mizérii. Např. ekonomický růst zemí, které přijaly euro od počátku, byl v průměru daleko nižší než v období před eurem.

Navíc členské státy eurozóny ty dluhové předpisy nedodržovaly. Naopak úroveň zadlužení v posledních 25 letech pokračovala v růstovém trendu. Daňoví poplatníci v zemích, které jsou na tom relativně lépe, museli v čistém zdanění zaplatit za zpackané finance méně úspěšných zemí. Ve skutečnosti se tím zavedla spoluúčast na dluzích. Např. tzv. Evropský stabilizační mechanismus (ESM) byl založený roku 2013 a jeho účelem je, aby skuteční plátci daní ručili za závratné spousty peněz na vykoupení finančně nezodpovědných členských států. ECB teď rozbíhá politiku úrokových sazeb pro potřeby churavých státních financí, tj. na financování vydávaných dluhopisů nově natištěnými eury – hlavně přes programy skupování všech nově vydávaných vládních obligací.

Unie euro-měny je teď hluboce rozdělena, jak ukazují rozvahy Evropského mezibankovního platebního systému Target 2, které dokumentují dech beroucí redistribuci bohatství mezi euro zeměmi. Deficitní země v systému Target 2 jsou financováni na úkor produktivních občanů zemí s přebytkem v Taget 2. Útlum elektronických tiskáren peněz funguje čím dál méně a méně. Když je to třeba, tak ECB poskytuje de facto neomezené částky půjček za výhodné úrokové sazby, hlavně k financování států i komerčních bank v problémech.

V průběhu politicky diktované lockdownové krize 2020 až 2022 rozšiřovala ECB drasticky peněžní zásobu v oběhu mezi obecnou veřejností, čímž vyvolala značně vysokou cenovou inflaci a lidem zdevalvovala kupní sílu a úspory.

Shrneme-li to, euro téměř okamžitě od svého vypuštění z laboratoře vyvolávalo těžké problémy i katastrofy. Začalo žít svým vlastním nekontrolovatelným životem, stejně jako Frankensteinovo monstrum. Společná měna euru vytváří jednu krizi za druhou, protože – stejně jako Frankensteinovo monstrum – je doslova nepřirozené.

Euro jsou nadekretované (fiat) peníze a o fiat penězích je známo, že mají do očí bijící ekonomické a etické závady. Jsou inflační, sociálně nespravedlivé, vyvolávají finanční a ekonomické krize, ženou národní ekonomiky do předlužení a umožňují, aby stát nekontrolovaně rostl na úkor svobod občanů a podnikatelů. Dá se dokonce říci, že nadekretované euro ohromně překonalo závadnost vlastní národním fiat měnám.

Ekonomická teorie, pokud by se s ní konzultovalo, by to diagnostikovala už od počátku. Žádné lepší, spolehlivější a eticky zdravé peníze nelze vytvořit slitím jednotlivých národních fiat měn dohromady. Naopak, z jejich slitiny vznikne cosi ještě horšího. A pokus udržet tu euro-kreaturu za každou cenu vyvolá ještě více zla. Dá se čekat, že škody, které způsobuje, v eurozóně zruinují širší populaci v pravém smyslu tohoto slova.

Monstrum Dr. Victora Frankensteina vyrostlo z fatálních úchylek, což Frankensteinovi okamžitě došlo hned po jeho činu. Ale ani tak už se mu nepodařilo zvrátit zpět, co už udělal. Tvůrci eura – na rozdíl od Dr. Frankensteina – nevykazují žádné známky lítosti. To je buď proto, že nechápou, co euro je – špatná měna, která postupně ničí svobodnou ekonomiku a společnost (nebo spíš to, co z nich zůstalo). Nebo protože někteří z nich se z důsledků eura dost radují, neboť podle nich má plánovaný účinek, konkrétně přetváření svobody na nesvobodu a dláždění cesty k plnocennému socialismu. Spolu s tím spousta lidí na euro nepohlíží jako příšernost, nechápou ho jako katastrofu a neviní ho ze škod, které způsobuje.

Mary Shelly nakonec nechává Frankensteinovo monstrum umřít v Antarktidě a pohltit ho plameny. Sám Frankenstein umře krátce nato a odkazuje svůj příběh potomstvu. Konec evropského stvoření ale z toho odvozovat nelze, nýbrž z ekonomického hlediska je jasné, že euro stejně nečeká šťastný konec.

Můžete teď říci, že euro není stvoření podobné člověku jako Frankensteinovo monstrum, takže bychom euro neměli spojovat s příběhem Mery Shelly o tom příšerném stvoření. V reakci na takovou námitku lze říci, že toto srovnání není špatně, pokud si uvědomí, že oba případy jsou konec konců o lidském přístupu, o lidských idejích. Poukazují na „nepatřičné“ činy – jako arogance snah o vytvoření něčeho nepřirozeného nebo třeba přivedení na svět něčeho katastrofického pod záminkou dobra.

Z tohoto hlediska je kořenem zla hloupý nápad a Frankensteinovo monstrum i euro jsou jen různými symptomy produktů lidských činů podnícených hloupými nápady. Aby lidé skoncovali s tou kreaturou eura, tak potřebují změnit svůj způsob myšlení, uvědomit si, že uniformní, zpolitizovaná, nadiktovaná, centralizovaná fiat měna není dobrý nápad, že spíše je správná myšlenka, že lidé musí mít neomezenou svobodu volby peněz tak, aby mohli mít dobré peníze. Takže spojovat Frankensteinovo monstrum s euro kreaturou dává smysl, když se o nich přemýšlí způsobem jako v této malé eseji.

zerohedge.com

RedakceRedakce
Loading…