Ve stejný den, kdy se v Malmö Aréně konalo druhé semifinále eurovizní písničkové soutěže. A ovšem, mezi demonstrujícími nemohla chybět, zabalená do kefíje, Greta Thunbergová.
Tak dlouho nás pořadatelé Eurovize přesvědčovali o tom, že jde o festival navýsost nepolitický, až se z toho stalo politikum přímo ukázkové. K jejich cti budiž řečeno, že nepodlehli tlakům propalestinských fanatiků, aby byl Izrael ze soutěže z politických důvodů vyloučen. Současně ale sami k politizaci přispěli. Nejprve Izraelcům vrátili dvakrát soutěžní song, text byl prý příliš politický, aby na třetí verzi řekli milostivě ano. Jistě, izraelská společnost zažila loni 7. října nejhorší masakr Židů, který byl od doby holocaustu spáchán v jediném dni, a toto celonárodní trauma se zcela přirozeně promítlo do prvního i druhého textu. Něco takového je ale pro současný antiizraelsky a antisemitsky (co jiného je hanobení vlajky židovského státu?) naladěný svět, včetně nemalé části Evropy, nepřijatelné. Tento moment letošní Eurovize bychom si měli dobře zapamatovat. Holá mužská zadnice (byl-li to vůbec muž) nevadí, úcta vůči obětem masakru ovšem ano.
K tomu přidejme nenávistné vypískání izraelské soutěžící Eden Golanové během generální zkoušky na druhé semifinále nebo konflikt, který měl v Eurovosion Village izraelský bavič Guy Hochman. S odpůrci izraelské účasti i místní policií. Propalestinskými demonstranty byl slovně napaden a popliván: na zádech měl totiž vlajku svého státu. To vadilo. Že ti, kdo na něj zaútočili, mávali vlajkami Palestinské autonomie, zjevně nikoli. Příznačné.
Když už to nešlo jinak, přišla ke slovu provokace. Nesoutěžní švédský vystupující na úvod prvního semifinále Eric Saade si omotal levou paži kefíjou. A pořádající organizace EBU? Vyjádřila „politování“ nad tím, že porušil „nepolitický charakter“ soutěže. Stejně tak se při čtvrtečním semifinále pokusil provokatér mávat vlajkou Palestinské autonomie (přestože ta nesoutěží) a byl rychle vyveden. V tomto případě si organizátoři zaslouží pochvalu.
Jsou to všechno zdánlivé maličkosti, ale velkého významu. Mávat vlajkou Palestinské autonomie a říkat, že to není nic proti Židům (jak jsme slyšeli od účastníků malmöské demonstrace) je stejné jako mávat za druhé světové války vlajkou nacistického Německa a tvrdit totéž.
Nicméně něčemu pořadatelé dokázali zabránit. Neuspěla „novopohanská čarodějnice“, nebinární osoba Bambie Thug zastupující Irsko, když chtěla ozdobit své tělo propalestinskými slogany ve staroirském písmu ogam. Ovšem politické gesto si neodpustila belgická vlámská veřejnoprávní televize VRT, která zahájila přenos protiizraelským textovým výpadem (porušování lidských práv, ohrožení svobody tisku – známé propagandistické nesmysly).
Na hranici zdravého rozumu pak je epizoda související s náhodným setkáním finského úspěšného účastníka (2. místo) loňské Eurovize jménem Käärijä s izraelskou zpěvačkou Eden Golanovou kdesi na chodbě eurovizního komplexu. Oba si spontánně „zablbli“ v několikasekundové taneční kreaci, přičemž v závěru Eden Golanová Fina letmo přátelsky na tvář políbila. Video se dostalo, jak je dnes naprosto normální, na sociální sítě – a byl z toho neuvěřitelný problém. Käärijä požádal o jeho stažení a považoval za nutné světu sdělit, že v žádném případě nejde o politické prohlášení ani o jakékoliv vyjádření podpory. Něco takového by snad nikoho příčetného nemohlo ani napadnou. I takový může být obraz dnešního zvráceného uvažování.
Pokud něco tak nevinného a bezvýznamného vyžaduje dodatečné „vysvětlení“ a div ne omluvu, pak se eurovizní slogan „United by Music“ (Spojeni hudbou) nezakládá na pravdě. Té by více odpovídalo heslo Spojeni protiizraelskou nenávistí.
Eden Golanová postoupila z druhého semifinále do sobotního Velkého finále. Projevy antiizraelské zášti tak budou pokračovat.
