napsal Leo K.
Evropa je ohrožena vojensky, například ruským militarismem. Evropský lid je však připraven nést oběti. Je připraven konzumovat méně tuku, o něco méně vepřového masa, o něco méně vajec. Ušetřené peníze budou použity na nové vyzbrojení.
Čtyři předchozí věty bez uvozovek zní docela aktuálně, až z toho mrazí, ale text je z projevu Rudolfa Hesse z roku 1936. Jenom jsem vyměnil slovo německý za evropský a sovětský za ruský.
Každý kdo nechce státní sebevraždu a nepodporuje 5 % HDP na zbrojení, dostane automaticky nálepku nepřítele státu, který nahrává Rusku.
Zajímalo by mne, kdy si tihle čiperní orátoři otřou svá mastná ústa a půjdou agitovat za méně jídla a více zbraní. (část textu z článku D-FENS; Kanony místo másla).
Umění odezírat, po čem lidé touží a jak přemýšlí, je pro politika nebo kohokoliv jiného, kdo stoupá někam výše po společenském žebříčku, základní výbavou.
Když očekávání selže, je třeba najít osobnost, která komunitu přesvědčí. Nešťastnou náhodou se Evropská unie shodla na nepříliš úspěšné gynekoložce, která dostala moc, které nedorostla. Skutečnost, že moc různým způsobem korumpuje a že z ní lidem šplouchá na maják, je instinktivně známá.
Nyní ovšem vědci dokázali, že moc skutečně funguje jako postižení. Podle výzkumů Dachera Keltnera, profesora psychologie na univerzitě v Berkeley (tvrdí, že moc má schopnost transformovat psychické stavy jednotlivců), to vypadá, že lidé disponující mocí jednají, „jako by utrpěli traumatické poranění mozku.” V praxi to znamená, že si přestávají uvědomovat možná rizika, stávají se impulzivnější a přestávají být schopni podívat se na svět cizíma očima. A Ursula von der Leyen to ilustruje mimo jiné i svou podporou války, kde rozhodují vojáci, čili lidé, kteří jsou vzděláni v oboru jak co nejefektivněji přivodit smrt protivníka.
Samozřejmě, že nepoužívají tato slova, ale mluví o zastavení protivníka. Kulka nezabijí, kulka zastavuje (!)
Vzpomněl sem si na motto, kterým je uvozen román „ Komu zvoní hrana“
„Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“
Celý ohromený se ptám – Kdo ještě dnes může chtít válku? A zeptal jsem se – jak je dnes běžným zvykem – AI. A umělá „inteligence“ nepřekvapivě odpověděla, že běžní lidé to nejsou (válku obvykle nechtějí běžní lidé, kteří nesou její největší následky, ale specifické skupiny, vůdci nebo organizace, které z ní mohou mít politický, ekonomický nebo strategický prospěch).
Je tedy (běžný) lid opravdu zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní?
To nelze vysvětlit jinak než existencí sítě, která deformuje státní moc v intencích těch, kteří jsou v síti ochotni spolupracovat. Kdo to jsou?
Obecně to jsou politici a režimy, kteří chtějí být u rozdělování veřejných peněz (o peníze jde totiž vždy až v první řadě), tedy:
Autoritářští vládci: Často využívají válku nebo vnějšího nepřítele k odvedení pozornosti od domácích problémů, k upevnění vlastní moci nebo k potlačení opozice.
Ideologičtí fanatici: Lídři pohánění vizí imperiální velikosti, historické křivdy nebo snahou o rozšíření své ideologie a území bez ohledu na lidské oběti.
Zbrojní průmysl a korporace: Pro výrobce zbraní, munice a vojenských technologií znamená konflikt masivní nárůst zakázek a zisků. Tento jev se někdy označuje jako vojensko-průmyslový komplex.
Zájmové skupiny usilující o suroviny: Války mohou být motivovány snahou získat kontrolu nad vzácnými přírodními zdroji, jako je ropa, plyn, strategické minerály nebo úrodná půda.
Ano, běžní lidé nesou největší následky válečného běsnění, běžní lidé nejenom nesou náklady, běžní lidé jsou zabíjeni pro zájmy jiných. Běžní lidé jsou oblbováni hesly Vlast Tě potřebuje, aby si výše zmínění pořídili zlaté záchody. Proto plně souzním s Ernestem Hemingwayem, který po osobní zkušenosti v 1. světové a následně ve španělské občanské válce důrazně doporučuje:
„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“
Slovenský premiér Robert Fico ve čtvrtek 17. září vystoupil před studenty medicíny v Prešově a velkou část závěru svého projevu věnoval válce. „Válka mezi Ruskem a Ukrajinou není naší slovenskou válkou. Pokud má někdo zájem vyvolat válečný konflikt mezi NATO a Ruskem, aby uspokojoval vlastní národně státní zájmy, pak musí za takovýto krok nést vlastní zodpovědnost a nepřenášet to na jiné členské země NATO,“ řekl Fico ve videu zveřejněném v sobotu na Facebooku.
„Za mé vlády nikdo pod vymyšlenou záminkou nevyžene slovenské vojáky mimo území Slovenska bojovat proti Rusku nebo jiné zemi,“ prohlásil a vzápětí přišel s obrazem toho, jak snadno by podle něj mohla Evropa sklouznout do otevřené války.
„Stačí, aby úmyslně nebo neúmyslně zalétl nějaký dron a zasáhl v členské zemi NATO obytný dům a zabil civilisty, a máme to tady,“ varoval Fico. Situace je podle něj na hraně a možnost celoevropského konfliktu nikdy nebyla tak vážná jako nyní. Současně vytáhl článek 5 Severoatlantické smlouvy a ujistil, že jako premiér udělá všechno pro to, aby Slovensko nebylo zataženo do vojenského konfliktu.
Apeluji na Andreje Babiše, premiéra České republiky, aby našel v sobě dostatek odvahy a splnil to, co říkal už v prezidentské volbě: „Já vás nezavleču do války, jsem obchodník,“ a aby našel tolik odvahy jako Robert Fico a jasně se distancoval se od války na Ukrajině. Není to slovenská válka a není to také ani česká válka. Češi, kteří se angažují ve válce na Ukrajině (lhostejno na jaké straně) nejednají v zájmu České republiky. Tato činnost nenese žádné znaky politické činnosti (správy veřejných věcí státu) a svévolně zasahuje do pravomoci jiného státu a měli by tudíž za svoje jednání nést odpovědnost.
