JINDŘICH KULHAVÝ
Chování evropských lídrů vede kontinent ke ztrátě významu v celosvětovém prostoru. Celé to šílenství kolem Green Dealu a antiruské sankce začalo pociťovat mnoho odvětví. Nejvíce však automobilový průmysl, energetika a příbuzné součásti této sféry. Počet ohrožených zaměstnanců je natolik vysoký, že se nad tým musí zamýšlet i v dosud velmi prosperujícím Německu.
Jedna z největších ekonomik světa, tedy francouzská, se potácí nad propastí, Britové se zabývají globálním ochlazováním planety (netušíme, kdo jim dal právo rozhodovat o tom, je-li v Čechách teplo nebo tak akurát), Leyenová z pozice lidem nevolené předsedkyně Evropské komise nadále pokračuje ve výrobě neuvěřitelných nesmyslů majících nás ochránit před pro rostliny potřebným CO2. Nejdříve zplundrovala společnou pokladnu neopodstatněným nákupem pseudovakcín, poté dělá vše proto, aby dopady Zeleného údělu přispely k plánu připravit nás všechny o většinu soukromého vlastnictví. Green Deal je totiž přípravou k budoucímu zvyšování daní z čehokoli, především z nemovitostí, k výběru pokút a znemožnění manipulovat s vlastními domy. Patří k tomu i zákaz prodeje, pronájmu či zahrnutí do dědického řízení. Pokud toto neskončí vyvlastněním, pak jedině proto, že si svůj dům srovnáte sami se zemí.
Průšvihy vycházející ze současného směřování EU budou postupně dopadat na každého z nás. Celá tato schizofréní vládních špiček má další důsledek. Významní investoři opouštějí potápějící se loď a zaměřují se na asijské, africké a jihoamerické trhy. Tento trend bude pokračovat do té doby, dokud zůstanou u moci současní liberální eurohujeři. I když automobilky konečně pochopily, že jim teče do bot a začínají se vzpírat. Nejen evropské, ale například i Toyota. Elektromobilita již není jediný možný směr a výrobci se vrací k vývoji spalovacích motorů. Důležité bude, jak se jim podaří obcházet technologickými tupci vymyšlenou normu Euro7. A takové to, jak se k dalším nákupům vozů postaví zákazníci. Zatím se zdá, že si lidé rychle pořizují auta s relativně starší, i když dostatečně moderní technologií. Nikdo moc nestojí o všechna ta „vylepšení“, která nás hlídají, omezují a otravují.
Vraťme se k investorům. Jejich ziskům brání už nejen zrovna levná pracovní síla, ale především i drahé energie. Z Ruska vždy proudila absolutní většina železné rudy, plynu, uhlí a ropy pohánějících evropský průmysl. Sebevražednou pseudosolidaritou s fašisticky se chovajícím vedením Ukrajiny zabíjí nenávistí k Rusům načichlí fanatici vše, co mohou. A to systematicky. Ideologické poblouznění ignorující realitu v podobě sinusoidy teplot v historii planety můžeme považovat za vážnou infekční nemoc napadající jak bruselské, tak i národní papaláše. Investoři uvažují jinak a podle posledních zkušeností preferují více vrabců v dlani než holuba na dlani. To znamená, že spoléhají na profit viděný v kratším časovém výhledu, než by čekali pouze na budoucí příjmy vznikající na nejisté filozofii pocházející z imaginární záchrany planety. Vnímají všeobecnou neochotu obyvatel EU řídit se příkazy elit a propagandistické mediální masáží.
Evropě evidentně zvoní hrana. Nezávislí ekonomové bijí na poplach, lidé tápají, politici ignorují realitu a plní vize WEF a dalších organizací vlastněných těmi nejmovitějšími a toužícími po změnách na celé planetě. Přeměna našeho světadílu ve skanzen je v plném proudu. Zastavit to můžeme jen my, nikdo to za nás neudělá. Možná by to všechno dokázala zvrátit někým tolik požadovaná válka, nicméně jejího konce a kladného výsledku by se většina z nás nemusela dožít. Bylo by celkem fajn, kdyby to prostým Evropanům konečně došlo a vzepřeli se těm, kteří jim tak škodí.
The post Evropa nikoho nezajímá? first appeared on Pravý prostor.
