Francie chce výrazně posílit svou obranu a současně upevnit roli jaderného odstrašení jako jednoho z klíčových pilířů evropské bezpečnosti. V době, kdy se stále otevřeněji mluví o schopnosti Evropy bránit se bez plné opory Spojených států, získává Paříž stále důležitější postavení. Nejen jako vojenská mocnost, ale také jako země, která disponuje jaderným arzenálem a dlouhodobě usiluje o silnější evropskou obrannou autonomii.
Foto: Francouzská cizinecká legie | Wikimedia Commons / Public domain
Debata o obranyschopnosti Evropy je čím dál ostřejší. Pokud by totiž jednotlivé evropské státy měly čelit ruské hrozbě samostatně, v tuto chvíli neexistuje mezi nimi žádná země, která by se Rusku mohla plně vyrovnat v rozsahu a intenzitě vedení války. Přesto se některé státy snaží tuto mezeru rychle zmenšit. Nejviditelněji Polsko, které masivně investuje do modernizace armády, ale také Německo a právě Francie.
Paříž si dobře uvědomuje, že v novém bezpečnostním prostředí už nestačí spoléhat na diplomatickou váhu nebo tradiční vojenskou prestiž. Potřebuje posílit konkrétní schopnosti — od dělostřelectva a protivzdušné obrany až po jaderné odstrašení, které zůstává jedním z nejsilnějších nástrojů strategického vlivu. Francie tím zároveň vysílá jasný signál: chce být nejen garantem vlastní bezpečnosti, ale i jedním z hlavních pilířů evropské obrany.
Význam jaderného odstrašení v posledních letech znovu prudce roste. V situaci, kdy Rusko staví svou moc i na demonstraci vojenské síly a ochotě eskalovat napětí, začíná být schopnost odradit protivníka stejně důležitá jako schopnost vést konvenční boj. Francie je v tomto směru ve zcela výjimečné pozici. Jako jedna z mála evropských zemí má vlastní jaderný arzenál, a může tak sehrát roli, kterou žádný jiný stát Evropské unie nabídnout nedokáže.
Současně ale platí, že samotné jaderné zbraně nestačí. Válka na Ukrajině ukázala, že rozhodující význam má také připravenost na dlouhodobý konflikt vysoké intenzity — tedy schopnost rychle doplňovat techniku, vyrábět munici, přesouvat síly a udržet bojeschopnost i při dlouhém vyčerpávajícím střetu. A právě tady se ukazuje slabina většiny evropských armád.
Zajímavé přitom je, že již v únoru 2025 se ukázalo, že právě Polsko bude jako jediné v Evropě schopné vést konflikt vysoké intenzity. Jeho rozsáhlé zbrojní nákupy, důraz na početní stavy armády i budování těžkých pozemních sil z něj dělají zcela výjimečného hráče na východním křídle NATO. Pokud Polsko dokončí své hlavní zbrojní zakázky, zařadí se mezi nejtvrdší vojenské síly kontinentu.
Francie ale sází na jinou kombinaci předností. Vedle moderní armády a silného obranného průmyslu má právě strategický prvek, který ostatním většinou chybí — jaderné odstrašení. To jí dává nejen vyšší míru bezpečnostní autonomie, ale i možnost výrazněji formovat evropskou debatu o tom, jak má vypadat obrana kontinentu v příštích letech.
V širším pohledu tak nejde jen o francouzské přezbrojení. Jde o proměnu celé evropské bezpečnostní logiky. Éra, kdy většina evropských států mohla obranu odsunout do pozadí, je pryč. Nyní se ukazuje, že síla nebude měřena jen počtem prohlášení a summitů, ale především tím, kdo dokáže rychle zvýšit bojovou připravenost, investovat do zbrojní výroby a vytvořit věrohodné odstrašení.
Francie se v této nové realitě snaží zaujmout pevné místo. Posílením obrany a důrazem na jaderný deštník chce ukázat, že Evropa nemusí být jen pasivním pozorovatelem rostoucích hrozeb. Pokud má ale skutečně obstát, nebude stačit síla jedné země. Bude potřeba, aby se evropské státy přestaly dívat na bezpečnost jako na abstraktní pojem a začaly ji budovat jako tvrdou, konkrétní a okamžitě použitelnou schopnost.
Zdroj: Autorský text Šimona Koudelky, La Gazette
