Dva články ze světových médií. Odkaz na konci textu. Hlas lidu je výběr názorů.
Týdeník Economist publikoval minulý týden článek s titulkem: „Jak se Evropa uregulovala do podřízeného postavení vůči Americe.” Text uvádí (výběr, překlad, mezititulky redakce):
Regulace, regulace, regulace
Zde je nepříjemná pravda pro politiky v Paříži, Berlíně a jinde, kteří si lámou hlavu: Závislost Evropy na amerických firmách je z nemalé části vlastní vinou Evropy. Desítky let nadměrné regulace ekonomiky starého kontinentu vedly k tomu, že tamní podniky nebyly schopny konkurovat americkým firmám, které nakonec evropské firmy drtivě porazily i na jejich vlastním území.
To, co Evropané kvůli spleti předpisů nedokázali rychle vybudovat sami, často stejně rychle dováželi ze zahraničí. Evropské firmy čelí nekonečné zátěži. Plnění ambiciózních ekologických cílů, ochrana soukromí, prevence bankovních krachů nebo vytyčování dalších vznešených cílů s sebou vždy nesly náklady. Ale teprve s odstupem času se ukázalo, do jaké míry to také vedlo k tomu, že se Evropané dostali do závislosti vůči cizincům – prozatím hlavně vůči Americe, ale stále více i vůči Číně.
Regulace takzvaně raná
V oblasti technologií se tato závislost jeví jako nejzávažnější. Evropa má jen málo firem, které by patřily ke špičce v oblastech umělé inteligence, vesmírného výzkumu nebo výpočetní techniky nejvyšší úrovně. Světlou výjimkou je nizozemská firma ASML, která má celosvětový význam pro výrobu čipů. Dokonce ani vlády často nemají jinou možnost, než využívat služby společností jako Microsoft nebo Amazon pro cloudové služby, Palantir pro analýzu dat či SpaceX pro vypuštění vojenských satelitů.
Ukazuje se, že chlubení se regulací umělé inteligence ještě předtím, než veřejnost zadala svůj první dotaz do ChatGPT – jak to udělala Evropská unie v roce 2021 – nepřispívá ke vzniku silných domácích firem v této oblasti.
Evropská velmoc
Oslabování evropské suverenity je patrné i ve finančním sektoru. Evropské banky, které potřebují financování v dolarech, již dlouho musí plnit příkazy z Washingtonu, například uplatňovat americké sankce. Jiné formy závislosti si však banky způsobily samy. Několik tisíc evropských bank kdysi společně vlastnilo panevropský platební systém, který byl známý jako „Visa Europe”. Dobře míněné předpisy EU, které omezily zisky, však učinily tento byznys pro banky neatraktivním. Proto jej v roce 2016 prodaly. Komu? Američanům z Visa. Tak vznikla nová závislost.
Zůstává otázkou, zda jedinou oblastí, ve které zůstane Evropa supervelmocí, bude vydávání regulací.
Tolik týdeník Economist.
Pozn. redakce: Milouš Jakeš ve svém slavném projevu z Hrádku prohlásil: „To se neobejde bez řady problémů, které bude třeba za pochodu řešit. Lidé však musí vidět, že v čele tohoto zápasu stojí komunisté, že je to strana, která jako bojová síla orientuje společnost správným směrem.“
Stačí nahradit slovo „komunisté” slovem „byrokraté”. Poté, co přivodili ekonomické zaostávání na celém kontinentu, jsou přesvědčeni, že by se měli postavit do čela zápasu za dokonalejší regulace. Je srovnání přehnané?
Lidé bez práce
Pouze o den dříve vyšel v New York Times článek: „Rok po smrti agentury USAID mají propuštění zaměstnanci jen málo pracovních příležitostí a mnoho ztrát.”
Agentura USAID měla na starosti rozdělování miliard dolarů, které byly určeny na americkou zahraniční pomoc. Krátce po nástupu nové americké vlády byla agentura zrušena. Ministr zahraničí prohlásil, že pokud budou USA posílat pomoc do zahraničí, nebudou již využívat služeb neziskových organizací. Po zrušení USAID přišlo o práci zhruba 16 tisíc federálních úředníků a více než 200 tisíc dodavatelů po celém světě ztratilo zakázky.
Traumata a pochybnosti
NYT uvádějí, že se zaměstnanci USAID považovali za ambasadory vývozu amerického vlivu a ještě se nevzpamatovali z toho, že je prezident Trump nazval radikálními levicovými šílenci. Trpí traumaty a pochybnostmi ve vlastní schopnosti. Pouze méně než polovina propuštěných lidí našla zaměstnání na plný úvazek. Bývalá projektová manažerka, která měla roční plat 175 tisíc dolarů, uvádí, že po propuštění nemůže spát. (Pozn. redakce: Medián platů v USA je zhruba 50 tisíc dolarů.)
Žena, která na pozici seniorní viceprezidentky neziskové organizace vydělávala 272 tisíc dolarů ročně, se nyní uchází o pozici manažerky obchodu s ročním platem okolo 40 tisíc dolarů. Ze školení o hledání zaměstnání se dozvěděla, že jejích třicet let zkušeností v mezinárodní rozvojové spolupráci by mělo být v životopisu potlačeno.
Poradce zdraví
Další propuštěný člověk sám sebe popisuje jako queer hnědého imigranta, jenž pracoval jako „seniorní poradce globálního zdraví”. Společným argumentem propuštěných zaměstnanců je údiv nad tím, proč bylo nutné zrušit agenturu, která představovala pouhé 1 % federálního rozpočtu.
V závěru článku přiznávají NYT, že většina ze 35 miliard dolarů pomoci, které rozdělovala agentura USAID, skončila u neziskových organizací z Washingtonu, a nešla přímo na pomoc do zahraničí. Úspěch mnoha projektů bylo obtížné měřit.
Hlas lidu
Článek NYT se u americké veřejnosti nesetkal s velkým pochopením.
Vítejte do reálného světa, kde lidé dostávají oznámení o ukončení pracovního poměru jako na běžícím páse, když se změní podmínky na trhu. Nebo třeba, když vláda nařídí, že lidé nesmějí chodit do restaurací, protože vědci, kterým plat běží bez přerušení, dospěli k závěru, že to tak bude lepší.
Celý systém zahraniční pomoci USAID byl uzavřeným ekosystémem zcela nezávislým na ekonomických zákonech. Vláda přidělila peníze na zahraniční pomoc, agentura poslala peníze neziskové organizaci, která své viceprezidentce platila 272 tisíc dolarů ročně. Viceprezidentka najímala seniorní poradce na globální zdraví s platem přes 100 tisíc dolarů. Co dělá seniorní poradce pro globální zdraví? Kromě toho, že jezdí na konference? Aneb charita za statisíce dolarů do kapsy.
Ve skutečném světě jsou potřeba lidé, kteří umí něco vyrobit, prodat nebo řídit. Řídit tak, že je na konci zisk. Jejich plat je určen hodnotou toho, co vyrobí a ostatní lidé jsou ochotni si dobrovolně koupit.
Post scriptum
Pozn. redakce:
O vrcholu pokrytectví
Nekonečné hodiny diskuzí, projevů, odsouzení a komentářů byly věnovány výrazu „parazité”. To je vrcholem pokrytectví. Kolik času bylo věnováno ve stejných médiích rozhořčením nad tím, že tisíce lidí přišly o práci z důvodu vědeckého konsenzu zaplaceného farmalobby?
Nikdo ze současných bojovníků za práva aktivistů neměl odvahu ani pípnout, když se děti neměly jak učit, protože ne ve všech rodinách mají laptopy na každém stole. Řeč je o dětech, které ve škole segregovali na skupiny ze správných rodin a těch druhých, které z nich nechtěly mít pokusné králíky. Nazval to někdo naprosto nepřijatelným chováním?
Lidé v reálném světě přicházejí o práci každý den, protože to je podstata svobodné ekonomiky. To, co lidé chtěli včera, už najednou nechtějí. Ti, co vyráběli nechtěné, se s tím musí vyrovnat a naučit se něco jiného. V rámci té tolik oslavované rovnosti by to mělo platit pro všechny.
