Současnou přírodu formovaly zejména doby ledové, drsné sucho a chlad. Jen občas se otevřela krátká okna tepla a přívětivosti – doby meziledové. V jedné právě žijeme a do té předchozí, před 116 000 až 129 000 lety, nahlédli vědci z Aarhuské univerzity v Dánsku. Podívali se konkrétně na to, jak mohla vypadat evropská krajina mírného pásma. Podmínky byly podobné jako dnes, ale lišily se v jednom klíčovém detailu. Stromy soupeří o světlo. Zvítězí ty, jejichž koruny dorostou nejvýše a zachytí nejvíce světla. Proto v bučinách ani dnes nenajdeme téměř žádné keře či menší stromy. A právě takové stromy měly podle dosavadních představ a poznatků dominovat Evropě před 116 tisíci lety. Buky, smrky, lípy. Podle nové studie otevřená nebo polootevřená vegetace pokrývala dokonce 50 až 75 procent tehdejší krajiny. Byly zde však i husté lesy, ale ty byly součástí rozmanitého prostředí plného luk, vřesovišť a pastvin. “To, že zde nerostl hustý les, bylo pro nás velkým překvapením. Já sám jsem předtím publikoval článek o tom, že zde musel růst opravdu hustý les,” přiznává paleoekolog Petr Kuneš z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který se na výzkumu podílel.
Nová studie odhaluje, že výrazný vliv na místní krajinu měly populace velkých savců – nosorožců a slonů. Skvrny pylu a větvičky extrahované ze zubů fosilií nosorožců ukazují, že až tři čtvrtiny Evropy mohly být spíše otevřené vegetace než lesy. Naznačuje to rovněž nedostatek fosilií lesních brouků ve srovnání se spoustou brouků živící se hnojem (hovniválů). Představa, že na většině kontinentu byla krajina pokryta hustým lesem, zkrátka nebyla správná. Zmíněná analýza pylu objasnila, jaké rostliny v Evropě tehdy rostly. Bylo zjištěno, že se ve vzorcích neobjevují důkazy o vysokých stinných stromech, jako je smrk, lípa, buk a habr, ale ukazují pozoruhodnou převahu rostlin, kterým se v hustých lesích nedaří, jako je líska. Lísce se daří ve volné krajině a v otevřeném nebo narušeném lese, dobře snáší rušení velkou zvěří. Tedy i když lísku pokácíte, bude stále vytvářet spoustu nových výhonků. A právě starověký pyl lísky byl objeven mezi zuby fosilie nosorožce. Mezi tehdejší velké býložravce patřili též bizoni, koně a tuři. Ti museli spotřebovávat velké množství rostlinné biomasy, a tak měli kapacitu udržet růst stromů pod kontrolou. Bez těchto velkých zvířat převládá v přírodních oblastech právě hustá vegetace. Samozřejmě je také pravděpodobné, že svou roli sehrály i další faktory, jako jsou povodně a lesní požáry, ale neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že tyto věci způsobily dostatečné rušení.
Zdroj obrázku Flickr
