Politika, Úvahy
EU, motivace, totalita, volby
Úpadek civilizace se pozná podle toho, že lidu vládne bezcharakterní zločinecký odpad společnosti a lid si to přesto nechá líbit, protože se tato úroveň jeho vůdců stala standardem. Lid je na tak vysoké úrovni apatie a rezignace, že tím takovouto situaci umožňuje. Zdánlivě nepřekonatelnou rozdílnost vnímá a už ani nedoufá, že by mohli existovat morálně vhodnější lidé, kteří by tyto zvrhlé zločince, kteří jim formálně vládnou, byli schopni nahradit.
Pak už těmto zločincům jen stačí bránit sjednocení lidu proti nim samým tím, že vytvoří iluzi, že rozdíly mezi jeho jednotlivými uměle vytvořenými skupinami jsou natolik nepřekonatelné a významné, že se tyto obrací proti sobě navzájem, čímž zločinci efektivně brání tomu, aby lid jako původce všeho zla viděl je samotné.
Evropská unie je dosud téměř dokonalou ukázkou oligarchie, tj. vlády nevolených jelit. Na svém zdokonalení na knižní definici oligarchie nyní intenzivně pracuje, neboť zločinci zatoužili po společné armádě, která je nyní v plánu.
A aby toho nebylo málo, tak na úrovni jednotlivých států panuje tyranie sokratovského typu, kde, dle jeho dávné předpovědi, mocenské pozice jednotlivých demokracií obsadili zločinci, kteří se následně do EU nechali „zvolit“, čímž dotvořili na národní i nadnárodní úrovni tyranii horší, než jakákoliv monarchie či oligarchie.
Oligarchie (řecky Ὀλιγαρχία, Oligarchía) či oligokracie je nedemokratická forma vlády menšiny (elit), ve které má politickou moc v rukou pouze hrstka prominentních osob (nejčastěji byrokratickoarmádně zorganizovaní příslušníci nejbohatší vrstvy ((spolu)majitelé) s politickým vlivem) téměř bez jakékoliv kontroly společnosti. Termín oligarchie může též označovat státní celek (útvar), v němž je tento typ vlády uplatňován. Název pochází ze spojení řeckých slov óligon (málo) a archó (panovat). – Wikipedie
Řím zdegeneroval úplně stejným způsobem. Což je a není dobrá zpráva. Dobrá zpráva je to, že to v následujících desetiletích skončí.
Ta špatná je však to, že podle všeho ve starověkém Římě neměli sociální sítě, které slouží k ještě většímu rozštěpení, rozptýlení a otupení společnosti. Proto tento ozdravný rozpad může ještě nějakou dobu trvat. Nebo ne. Čekání na to, že Trump nebo Putin něco změní, je jako čekat na to, že si kapři (politici, právníci, doktoři a státní úředníci s hypotékou) sami vypustí rybník.
Lidstvo si tak vlastně zaslouží gratulaci k dosažení maximální úrovně alibistické debility, spočívající v tom, že si stále nechává naslibovat budoucí spásu, aby se mohlo nechávat stále stejně ojebávat v přítomnosti.
Ještě nikdy v historii proto nebylo v tak hluboké morální a hodnotové krizi, než se nachází teď. A ještě nikdy nebylo tak málo ochotné si to připustit a něco s tím dělat. [zdroj]
Poznej svého protivníka. Jak nás vnímají politici, jak přemýšlejí ovce, a co s tím.
Co nás rozděluje a proč. Těch, kteří třesou akváriem, si lidé po staletí odmítali všímat.
