Exkluzivně: Výbušný a nikdy nepublikovaný dokument z počítače Marka Přibila odhaluje napojení Zdeňka Bakaly na rodinu Rothschild. Anonym odhalil podivné redakční praktiky v Soukupově vydavatelském impériu!

Exkluzivně: Výbušný a nikdy nepublikovaný dokument z počítače Marka Přibila odhaluje napojení Zdeňka Bakaly na rodinu Rothschild. Anonym odhalil podivné redakční praktiky v Soukupově vydavatelském impériu!

V úsvitu dne voleb do poslanecké sněmovny v ČR přináší exkluzivně redakce AE News výbušný a slibovaný dokument, bombu, dosud nepublikované informace o Zdeňku Bakalovi a jeho majetkovém propojení. Naší redakci kontaktoval před časem anonymní zdroj, který nám poskytl dokument, který, jak jsme nakonec zjistili, pochází z laptopu novináře Marka Přibila, bývalého redaktora MF Dnes, který je ústřední postavou skandálu s nahrávkami Andreje Babiše. Marek Přibil prodal svůj notebook a nezajstil jeho důkladné smazání. Nahrávky s Andrejem Babišem potom z něho byly poskytnuty skupině Julius Šuman.

Jenže na notebooku je mnohem více informací a dokumentů, a jeden z nich byl naší redakci zpřístupněn anonymním zdrojem. Jedná se o tajemný investigativní článek Marka Přibila z roku 2013, který se vydal po stopách bohatství Zdeňka Bakaly. Článek odhaluje pozadí financí uhlobarona a jeho napojení na rodinu Rothschild. Výbušný investigativní článek nikdy nebyl publikován. V roce 2013 pracoval Marek Přibil pod Jaromírem Soukupem v časopisu Týden. Článek má charakter konceptu, zdá se nedokončený a bylo v něm několik překlepů, evidentně jde o koncept v poslední fázi přípravy.

Anonymní zdroj, který nám dokument poskytl, má rovněž interní informace o tom, jak to chodí uvnitř vydavatelství Empresa Média, které vydává časopis Týden. Podle jeho informací Jaromír Soukup namísto publikování článků Marka Přibila investigativní texty namísto toho prodával. A tento zdroj nám zároveň uvedl, že trpělivost Marka Přibila přetekla ve chvíli, kdy Soukup zametl pod stůl i tento článek o Zdeňku Bakalovi. Marek Přibil podle informací následně poté odešel ke konkurenci do MF Dnes. Co je na tomto článku, který nikdy neměl vyjít, tak skandálně nebezpečné?

Protože odhaluje podstatu polistopadového zločinného a privatizačního vývoje v ČR po roce 1989. Dokument odkrývá tolik stop, že pomalu z toho až padá brada. Naše redakce AE News v uplynulých dnech kontaktovala mnoho zdrojů, i ohledně vyšetřování kauzy odposlechů Andreje Babiše a máme dostatek důkazů k tomu, abychom mohli zodpovědně prohlásit, že pan Marek Přibil se stal obětí velmi nebezpečné zpravodajské hry, jejímž cílem je likvidace (profesionální anebo i fyzická, pokud to bude potřeba) Marka Přibila a politická likvidace Andreje Babiše, jehož se Zdeněk Bakala natolik bojí, že byl ochoten a dosud je ochoten platit veškerá česká média tzv. fiat-alternativy, aby psaly proti Babišovi, aby se nedostal k moci.

Přibil se stal obětí nebezpečné zpravodajské hry, při které šlo o život

Marek Přibil byl použit jako nástroj proti Andreji Babišovi ve zpravodajské hře typu “Cassino Royale”. Osoba zevnitř je využita na likvidaci vlastního nadřízeného a poté je zlikvidována. Co je však mnohem bizarnější, to jsou informace, které naše redakce získala z okruhu vyšetřování. Bylo totiž zjištěno, že nahrávky rozhovorů mezi Andrejem Babišem a Markem Přibilem nebyly nahrány diktafonem, ale dálkovou sledovací technikou, tzv. audio-pistolí. Tomu odpovídají podle analýzy typické fázové přeslechy, které vznikají pohybem lidí v místnosti a odrazem vln zpět do přijímače. To je šokující zjištění. Znamená to, že nahrávky nepořizoval Marek Přibil, ale buď tajná služba, nebo elitní útvar policie (od roku 2016 po reformě ÚOOZ je pod kontrolou Milana Chovance a ČSSD), případně soukromá detektivní agentura, která je vybavena sledovací technikou. Marek Přibil totiž prohlašuje, že žádné nahrávky nepořizoval [1]. Uniklé nahrávky tak zřejmě nebyly získány z Přibilova prodaného notebooku, ale odjinud. Co však rozhodně z jeho notebooku pochází, to je tento níže uvedený článek.

Pokud jde o Marka Přibila, je nám ho v redakci AE News opravdu líto a držíme mu palce, aby se postavil na nohy. Jeho texty a investigativní články jsou naprostá špička a je ostudné, že teď pracuje jenom jako externí redaktor pro Tiscali Media a podle dohody nesmí psát články o politice [2]. Úplně ho profesionálně zlikvidovali, protože představoval pro Zdeňka Bakalu hrozbu. Marek Přibil se však opravdu s Andrejem Babišem scházel a opravdu se domlouvali, jaké investigativní články vytáhout na ČSSD a také na Bakalu. To znamená, že už v té době museli být jejich schůzky někým monitorovány a Babiš si teď myslí, že Přibil pracoval pro tajnou službu a vše nahrával. A redakce AE News získala stopu, víme jak. Andrej Babiš měl dlouhodobě odposlouchávaný telefon. Informace se šířila mezi elitními policisty už od ledna tohoto roku, že “Áčko” (krycí kód pro Andreje Babiše) má v mobilu “ucho”, tzn. že je odposloucháván na mobilu.

Víme, že on sám je o tom už informován, v této chvíli už ano, ale dříve to asi nevěděl. Ti, kdož sledovali jeho komunikaci po telefonu, tak také věděli, kde a kdy bude mít Babiš schůzky s Přibilem. Zařídit nahrávky hovoru sledovací technikou byla  potom hračka. A pokud někdo odposlechl, že Marek Přibil s Andrejem Babišem chystá investigace na ČSSD a Bakalu, musel být zlikvidován. Zatím jenom jde o profesionální likvidaci jeho novinářské kariéry, ale kdyby pokračoval ve psaní politických investigací, došlo by na likvidaci fyzickou. Po vypuknutí skandálu s nahrávkami sám Přibil uvedl, že má strach z fyzické likvidace [3].

Jaromír Soukup dnes vede nejen Empresa Media, ale i televizi Barrandov, která se tváří velmi alternativně, je velmi pro-Zemanovsky naladěná a u lidí, kteří hledají alternativu, má TV Barrandov dobré jméno. Jenže informace zevnitř vydavatelství mluví o něčem jiném. Nepohodlné investigativní kauzy jsou odsouvány a redaktor se dočká kompenzace, aby nemluvil, když jeho článek není otištěn. Jakmile se někdo začne novinářsky zajímat o Zdeňka Bakalu a dům Rothschild, je článek ihned zastaven. Sami si udělejte představu.

Email od tajemného anonyma zaslaný do redakce

Dobrý den,

Marek Přibil – novinář proslavený nahráváním AB a kauzou Šuman – a skrytým nahráváním Andreje Babiše odešel od Soukupa z časopisu Týden do MF Dnes ne náhodou, ale poté, co napsal článek v příloze, který nebyl ale nikdy publikován. Po jeho přečtení pochopíte proč. Odhalil by tak totiž druhou stranu dnešního sporu. (pozn. mezi Babišem a proti němu Bakalou poštvanými médii v ČR).

V souvislosti s kauzou lithium dává tento článek pana Bakalu, Sobotku, a řadu dalších lidí (navázaných především na Bakalovo Sdružení Lípa, jehož členy byli: Josef Lux, Karel Schwarzenberg, Bohuslav Sobotka, Radek Pokorný, Luděk Niedermayer, Vl. Dlouhý, Žantovský, Mitrofanov, Rupnik, Romancev, Ryšlinková, Tůma, atd.), včetně angažování BlackRock, v kauze lithium do jasných souvislostí.

Nejde o nic jiného, než o snahu některých lidí skrytě ve jménu pravdy a lásky pomáhat nadnárodním korporacím (NWO) v likvidaci demokracií, států, rodin a zavedení nové světové vlády, kdy budou korporace a bankéři řídit vše a ldi budou žít jako v Martixu. Velmoci si nás rozdělily nejprve v Teheránu a pak na Jaltě. Korporace si nás nyní porcují a chovají se k nám jako bychom zde byli jejich krmelec.

Rusko si vzalo náš uran. USA a korporace si po revoluci vzali vše další – zrušení zbrojního průmyslu, zemědělství (Lux při vyjednávání podmínek s EU) a obsazení našich trhů svými řetězci, výrobky, získání bank, nerostného bohatství, uhlí, okd, lithium, vyvádějí ročně desítky miliard zisku a náš stát má desítky miliard ročně deficit rozpočtu, lidi jsou zadlužení a živoří od výplaty k výplatě.

Informace k tématu i zde: [1] [2] [3]

Start dokumentu z přílohy emailu:

Bakala: emisar Rothschildů?

V devatenácti letech emigroval do USA s 50 dolary v kapse, manuální práci si vydělal na prestižní školy a vybudoval si image podnikatele amerického střihu. Dnes je z něj miliardář. Co ale ve skutečnosti víme o Zdeňku Bakalovi? Vše je možná úplně jinak.

Jméno uhlobarona Zdeňka Bakaly bylo loni skloňováno v souvislosti s hornickými bouřemi na Ostravsku. Havíři vzali během demonstrace dokonce útokem budovu ředitelství NWR/OKD a suchou niť na Bakalovi, z něhož se stala mezitím „persona non grata”, nenechali ani politici včetně prezidenta Miloše Zemana.

Sdělovací prostředky přitom dlouhodobě vykreslují miliardářův životní příběh heroický: ve stylu, jak chudý a nedovzdělaný chlapec z Brna ke štěstí přišel. V Americe, kam emigroval roku 1980 jako devatenáctiletý, dočteme se, pracoval jako údržbář v kuchyni kasina Harrah’s a dokázal tak všem, že odhodlání, píle a nezlomná vůle mohou být k cestě za bohatstvím naprosto dostatečným vybavením. Dále se dozvíme, že si Bakala mytím nádobí vydělal dost peněz, aby mohl začít studovat na prestižní škole v Berkeley a na Dartmouth College, kde získal titul MBA.

Nejde přitom o lecjaké školy: Dartmouth College v Hanoveru je soukromá instituce vyššího vzdělání v USA, jedna z vůbec nejprestižnějších a nejdražších. Je tedy takový popis pravdivý? A má vůbec reálný základ, je-li devět let Bakalovy americké emigrace stále zahaleno tajemstvím?

Správce majetku

Když si položíme otázku, mohl-li si budoucí bankéř Bakala na prestižní školy vydělat opravdu sám, odpověď zní, že nejspíš těžko. Existuje pro to přinejmenším jeden reálný argument, a to dochovaná korespondence. Z ní vyplývá, že ve Státech se tento vyučený dámský krejčí místo drsné práce podle všeho raději poflakoval. „Co dělám, jsem vám už psal. Ve skutečnosti toho moc nedělám. V Americe se ještě nikdo nepředřel,” pochvaloval si například v roce 1981, když psal rodičům dopis z USA; tehdy byl zaměstnán právě jako údržbář v kuchyni kalifornského kasina (více Emigrace krejčího).

Kdo ale Bakalovi pomáhal? Sem tam se na internetu objeví konspirační teorie: prý jej mohla tou dobou významně podporovat finanční dynastie Rothschildů, pro kterou může nyní pracovat v Česku jako jakýsi bílý kůň. Jde o pouhé báchorky?

Ten, kdo se chce přiblížit zčásti pravdě, musí podniknout výpravu do historie – do dob první republiky. Tehdy měl být děd Zdeňka Bakaly správcem majetku vídeňských Rothschildů v ČSR se sídlem v Opavě. „Funkci vykonával až do 3. září 1939, kdy byly nacisty Rothschildovy majetky – Vítkovické železárny, doly v OKD a další – v tehdejším Československu zabaveny formou arizace židovského, potažmo britského majetku,” uvádí zdroj (viz Zájem o Vítkovice měli Himmler i Göring).

Archiv skončil v Moskvě

Radek Schovánek z Ústavu pro studium totalitních režimů k tomu říká: „Tuto informaci o dědovi pana Bakaly jsem již zaznamenal, ale nemám ji čím podložit.” Karel Müller, šéf zemského archivu v Opavě, dodává: „Rothschildové, kteří vlastnili Vítkovické železárny do druhé světové války, u nás totiž nemají žádné své písemnosti. Více by se možná našlo v jejich vídeňském archivu, ten ovšem skončil po válce v rukou Sovětské armády.”

Archivářka vítkovických železáren Hana Šustková zase uvažuje: „Nedávno ale Moskva část archivu vyměnila s londýnskými Rothschildy za jiné dokumenty, tak snad tam by něco bylo.” Londýn však mlčí. Podobně jako zpravodajci. Mluvčí BIS Jan Šubert pro TÝDEN ve věci Bakalova dědy pouze konstatoval: „Zpravodajská služba nemůže odpovídat – potvrzovat, nebo vyvracet – konkrétně položené dotazy.” Stejně tak Bakalův dobrý přítel Karel Schwarzenberg po krátké odmlce uvedl: „Na toto odpovídat nebudu.”

Kdo vlastní OKD?

TÝDEN samozřejmě oslovil i samotného Bakalu, a to již před dvěma měsíci, ale dosud se (i po několika urgencích) nevyjádřil. „V tuto chvíli nejsem schopen odpověď zajistit. Pana Bakalu jsem samozřejmě v této věci kontaktoval,” sdělil několikrát Bakalův mluvčí Tomáš Pavlík.

Dokud se Bakala nevyjádří, lze tak spekulovat, že mu Rothschildové mohli vypomáhat nejen během emigrace, ale i dlouhodobě, a to ve svůj prospěch. Faktem totiž zůstává, že o svém dnešním reálném vlivu na OKD může Bakala říkat, co se mu zamane: podíl totiž drží prostřednictvím investiční skupiny BXR Group. Ta vlastní podle dostupných informací aktiva v hodnotě 120 miliard korun, ovšem nikdy oficiálně nezveřejnila akcionáře.

Tudíž byť se v minulosti psalo, že údajně polovina BXR patří Bakalovi, není vůbec známo, kdo a jak velké podíly vlastně ve skupině drží. Ví se jen, že BXR prostřednictvím akcií na burze kótované firmy NWR ovládá Ostravskokarvinské doly – tedy OKD. NWR se přitom v současnosti příliš nedaří (propouštění horníků stále hrozí) a sám Bakala loni zdůrazňoval, že mu nyní patří méně než třetina Ostravskokarvinských dolů.

Sobotkova role

Historie ovládnutí největšího důlního podniku v zemi je přitom širší veřejnosti víceméně známá. Původním majitelem OKD byl stát. V roce 2004 mu zbýval poloviční podíl a ten vláda prodala za čtyři miliardy korun firmě Karbon Invest uhlobaronů Viktora Koláčka a Petra Otavy, přičemž je třeba dodat, že kriminalisté dnes tvrdí, že prodávat se mělo minimálně za 7,5 miliardy. Koláčka a Otavu začala také záhy trestně stíhat policie pro podezření z tunelování podniku. V tu dobu ale na scénu přichází Zdeněk Bakala, který od nich společnost Karbon Invest v listopadu 2004 kupuje.

Bakalu zároveň moc „nemusel” například expremiér Petr Nečas, jenž mu v novinových článcích občas nezapomněl připomenout, že privatizace OKD rozhodně nebyla tak čistá, jak Bakala tvrdí. A právě za Nečase se začala privatizace znovu vyšetřovat.

Ministr vnitra v demisi Martin Pecina zase uvedl: „Je pravda, že Bohuslav Sobotka (v roce 2004 byl ministrem financi a předsedou FNM, pozn. red.) tenkrát připravoval privatizační smlouvu a na straně Bakaly stál údajně Radek Pokorný, Sobotkův blízký přítel a poradce.” A dále dodal: „Nikdy jsem tu smlouvu neviděl, nespadalo to do mé kompetence, abych se tím zabýval. Ale Bohuslav Sobotka byl jeden z organizátorů doprivatizace OKD – stát měl však již v té době ve společnosti minoritu.” Podle posledních zpráv policie v kauze privatizace OKD již obvinila dvě osoby, jedním z nich má být i Pavel Kuta, někdejší místopředseda zmíněného FNM, tedy Fondu národního majetku.

Klíč k tajemství. Rozvod?

Jestliže je alespoň zčásti známa historie ovládnutí OKD, kdy stát zřejmě výrazně tratil, tajemstvím naopak zůstává, jak Bakala získal potřebné finance ke koupi podniku.

Nejprve zmiňme, že po studiích se Bakala do Čech se vrátil v roce 1990 ve třiceti letech jako šéf pražské pobočky investiční banky Credit Suisse First Boston (CSFB). Pro tu pracoval nejdříve v New Yorku a Londýně. V roce 1991 pak dostal pověření založit v Praze její pobočku. Pracovat pro Credit Suisse sice vydržel jen dva roky, ale na sklonku roku 1993 se postavil na vlastní nohy, když založil investiční banku Patria Finance. V roce 2001, kdy už měl za sebou privatizaci Karlovarské Becherovky, kterou koupil spolu s dnešním exministrem zahraničí Schwarzenbergem a prodal ji společnosti Pernod Ricard, se Patrie zbavil. Převedl ji na belgickou bankovní skupinu KBC, která už o dva roky dřivé získala v privatizaci ČSOB.

A ve sdělovacích prostředcích se právě píše, že údajně z prodeje Patria Finance získal finance na OKD. Jenže z dokumentů Nejvyššího soudu amerického státu Jižní Karolina, jenž na přelomu let 2002 a 2003 rozhodoval o rozvodu Bakaly s první ženou Marguerite, vyplývá naprostý opak.

Dokumenty, které má TÝDEN k dispozici, totiž poukazuji na skutečnost, že celková hodnota podílu obou manželů v Patria Finance představovala 6 049 475 dolarů. To podle tehdejšího kurzu znamená 240 milionů korun. A o tento pódii se manželé měli rovným dílem rozdělit. Čili Bakala, stejně jako jeho manželka, z prodeje Patrie získal zhruba 120 milionů korun.

Kdo mu tedy půjčil na OKD, když dal za doly podle veřejně dostupných informaci půl miliardy dolarů, na tehdejší dobu asi dvanáct miliard korun? Konsorcium bank?

Zajímavá návštěva

V této souvislosti je zajímavé připomenout, že když v roce 1991 otevíral Bakala v Praze pobočku investiční banky Credit Suisse, objevuje se téměř současně na titulních stranách novin pozoruhodná zpráva: Lord Jacob Rothschild, předseda Správní rady Rothschildova investičního trustu v Londýně, navštívil Ostravu a s. p. Vítkovice. ‘

Představitel rodu někdejších majitelů Vítkovic sdělil, že jeho investiční trust se bude podílet na privatizaci a modernizaci podniku. „Nejprve se to bude týkat kontilití a poté výroby oceli v konvertorech,” řekl.

Lord, jehož doprovázela manželka Čeřena, zavítal také na zámek v Šilheřovicích, jenž jeho rodu kdysi patřil. Několik dní před návštěvou zde brigádníci osekali křoviny kolem cest, vysypali cestičky, takže rozlehlý park s golfovým hřištěm pěkně prohlédl.

Ale pokračujme: v červnu 1994 se zase objevují v novinách informace, že Československá obchodní banka (ČSOB) založila společný podnik pro finanční poradenství s bankovní skupinou NM Rothschild & Sons Limited, která vznikla v roce 1804 a disponuje bilanční sumou okolo osmi miliard dolarů. A mezitím, jak jsme již zrekapitulovali, se Zdeňku Bakalovi nebývalé dařilo, třebaže někdejší sociálnědemokratický premiér Miloš Zeman neviděl v Bakalově investiční skupině ani tak sbor geniálních finančníků jako spíš zájmovou lobby, „jež má své agenty na Hradě či ve vedení centrální banky (viz Ochránce Havlova odkazu) “.

Další zářez: radniční noviny

Naopak někdejší místopředseda představenstva Českého Telecomu Bessel Kok Bakalu vyzdvihoval, jak to jen šlo: „Být středem pozornosti, to není jeho styl. Ale bezpochyby je to jeden z největších a nejschopnějších bankéřů v zemi.”

Patrně měl pravdu: s OKD totiž ve skutečnosti Bakala ovládl majetek v hodnotě několika desítek miliard. Mimo jiné získal i 45 tisíc bytů, které veřejně slíbil prodat nájemníkům, práva však převedl na jiné subjekty s neznámou vlastnickou strukturou.

V srpnu 2008 pak koupil za více než dvě miliardy korun většinový podíl firmy Economia, která vydává například deník Hospodářské noviny či časopis Respekt. Hodnota podniku ale v poslední době klesla a novináři dostávaly výpovědi, což souvisí s potížemi, jimž toto odvětví čelí. Podle zjištění TÝDNE pak rovněž Bakala vydělává na radničních novinách městské části Praha 3. Ty od ledna 2013 tiskne a distribuuje v nákladu 60 tisíc výtisků společnost R Media, kterou vlastní Economia, a. s. Více se však už nedozvíme, neboť Economii podle obchodního rejstříku vlastní BXR Media Limited kótovaná v Nikósii s nezjistitelnými vlastníky. Ačkoli jen tak mimochodem: mezi členy správní rady a dozorčí rady Bakalova mediálního impéria Economia najdeme řadu zajímavých zahraničních person – třeba Andrew Knighta, předsedu společnosti J. Rothschild Capital Management Ltd.

Jasné je tak pouze jedno: dokud bude Bakala mlčet a sám neobjasní, jak žil a studoval ve Spojených státech, může být na něj nahlíženo i jako na pouhého emisara ve službách této finanční dynastie.

Marek Přibil

BOX 1

Emigrace dámského krejčího

Zdeněk Bakala emigroval počátkem srpna 1980. Odjel k moři – do Jugoslávie na čtrnáctidenní zájezd s CKM. Do Brna, kde v té době žil s rodiči a sestrou, se už nevrátil. Jak vyplývá ze svazku, jejž na něj později založila StB, tento synek z „úřednické rodiny” (matka byla laborantkou krajské hygienické stanice) totiž emigroval do Rakouska, odkud se vydal do Spojených států. Protože nebyl přijat na gymnázium, vyučil se předtím dámským krejčím. V provozovně, kde pracoval (spadala pod oděvní družstvo VKUS Brno), jej však hodnotili jako pracovníka se špatnou morálkou. To však mohlo být mladému Bakalovi ukradené. Ačkoli nad ním v září 1981 komunisté vynesli ortel a Městský soud v Brně jej poslal v nepřítomnosti na rok a půl do vězení, do ČSSR se vrátit nehodlal.

-map-

BOX 2

Zájem o Vítkovice měli Himmler i Göring

Pátrání po stopách židovské finanční dynastie Rothschildů v Česku lze začít v Rakousku-Uhersku – v době, kdy se zde budovala železnice. Průkopníkem železnice v Rakouské monarchii se stal Salamon Mayer Rothschild (1774 – 1855). Založil konsorcium, jež získalo koncesi na výstavbu novátorské kontinentální tratě spojující Vídeň s Ostravskem, Krakovem a solnými doly v Bochni a Wieliczce.

Takřečená Severní dráha císaře Ferdinanda přirozeně spolykala velké množství železa, oceli a uhlí. Pro svou společnost proto Rothschild v srpnu 1842 koupil a úspěšně provozoval Vítkovické železárny. V prosinci téhož roku získal i oprávnění k těžbě uhlí a železných kovů ve Slezsku.

Rothschilda na možnost investice v moravsko-slezském území upozornil podle již zesnulého historika Josefa Gebauera profesor vídeňské polytechniky Franz X. Riepel. „Riepel prováděl geognostický průzkum v regionu a dospěl k závěru, že nerostné bohatství nabízí velké podnikatelské šance,” popsal Gebauer s tím, že Rothschildové koupili Vítkovické železárny i s doly na uhlí a železnou rudu za 321 500 zlatých. Tím začala úspěšná éra rakouské dynastie této rozvětvené rodiny.

Nyní se ale posuňme v čase: tentokrát se ocitáme v době před anšlusem, konkrétně právě v Rakousku, kde jsou tendence přiklánějící se k fašismu čím dál patrnější.

Od roku 1933, kdy se dostal v Německu k moci Adolf Hitler, začínají k uším vídeňské větve Rothschildů doléhat zvěsti o zacházení s Židy. Situace se stává vyostřenou, když je 25. července 1934 zavražděn demokratický ministerský předseda Engelbert Dolfuss. Osudným se mu stalo, že chtěl zakázat rakouskou NSDAP. Bylo totiž zřejmé, že by v příštích volbách nacisté získali většinu a Rakousko by přestalo existovat jako stát, neboť by se připojilo k Německu.

K tomu došlo zanedlouho – v březnu 1938, kdy Hitler nečekal na referendum. Naštěstí mimo Louise Nathaniela Rothschilda (pravnuka Salamona), uvězněného pro židovský původ, stačili všichni Rothschildové opustit Rakousko nebo v té době v zemi nebyli.

Louise, poslední důležitý představitel vídeňské větve oblastech, jež žádný hmotný zisk nepřinášejí. Stal se například hlavním sponzorem aktivit dnes již zesnulého Václava Havla a na Loretánském náměstí v Praze připravuje nové sídlo jeho knihovny. Současně přivezl do Prahy pobočku americké nevládní organizace Aspen Institute, která podporuje „rozvoj společnosti založené na demokratických hodnotách”. V Americe se tato organizace snaží vyhýbat zařazení na politickém spektru a zakládá si na tom, že sdružuje jak republikány, tak demokraty. S druhou ženou Michaelou, rozenou Maláčovou, ovládá pak také firmu Luxury Brands Management, které patří obchody v pražské Pařížské ulici. Bakala rovněž sponzoruje soutěž Česká miss, kterou organizuje jeho žena.

-map-

BOX 4

Úspěšná rodina

Nejen Zdeněk Bakala, ale i jeho příbuzní dosáhli významných úspěchů. „Bakalové jsou tady v kraji úspěšní a dosáhli na různé posty, například už pět let zesnulý docent Jaroslav Bakala a bratranec Zdeňka Bakaly zastával v letech 1994 až 1997 funkci děkana Filozoficko-přírodovědecké fakulty nově založené Slezské univerzity,” vypráví archivářka Vítkovických železáren Hana Šustková.

Vědeckým tématem historika Jaroslava Bakaly byl středověk ale i takzvané průmyslové oblasti českých zemí za kapitalismu, takže Rothschildové pro něho byly symbolem poroby havířů a hutníků. Po revoluci v roce 1989 stejně jako jeho mnoho kolegů otočil a z Rothschildů se stali rytíři průmyslové revoluce.

Ať tak či onak, už jen vyslovení jména rodu dosud v kraji vyvolává vlny emocí. O tu poslední se postarali sami Rothschildové, když v roce 2009 požádali celkem ve čtrnácti žalobách o vrácení vybraných pozemků na šilheřovickém panství západně od hranic Ostravy. Bojovat o nároky rodu dostal za úkol baron Geoffrey R. Hoguet.

Konec dokumentu

==============

Jak můžete z uvedeného dokumentu výše posoudit, je naprosto jasné, proč tento text nemohl být nikdy na mainstreamu publikován a je třeba smeknout před Markem Přibilem. Někomu se holt pravda nehodí. Někdo si přečte text a řekne si, že taková pravda není žádoucí a článek prostě skončí v trezoru. Řekněte sami, změnilo se něco po roce 1989? Bohužel, stejně tak alternativa má v mnoha směrech tendenci selektovat pravdu na dvě skupiny, která se zrovna hodí, a tu druhou, která se nehodí. Je spousta skvělých novinářů, kteří nikdy nedosáhnou věhlasu, protože jejich pravda je až moc pravdivá.

A závěrem jenom doplnění, aby si to zase někdo nevyložil jinak, než to je. Tento článek není propagací Andreje Babiše jako bojovníka proti Bakalovi, ale je pohledem do děsivého zákulisí obrovské moci uhlobarona napojeného na dům Rothschild a je to ukázka toho, jak vypadá mocenský tenzor v praxi. Aeronet se nebojí jako jediný alternativní server v ČR publikovat tyto leaknuté dokumenty a informace. Studujte je, pochopte je! Babiš stojí proti Bakalovi. Jeden může zničit druhého, ale pokud k tomu dojde, vítěz obrovsky posílí a bude už k nezastavení. A koho si vyberete? Ne, to je špatná otázka. Jinak. Komu z nich umožníte sestavit vládu? Těžká odpověď, že? Mocenský tenzor je krutý. Bez ohledu na výsledek voleb, jeden z nich bude kontrolovat další 4 roky v ČR. Buď bude vládnout Babiš proti všem, nebo všichni (podporovaní Bakalou) proti Babišovi.

Dnes je den “D” a my jsme připraveni! Změna je na dosah! Zapomeňte na rozepře a sváry, volte alternativu a pro-národní budoucnost!

Dnes je den voleb. Jděte k volbám a volte SPD, pokud máte v srdci pocit, že jim věříte. Neohlížejte se na mně, na moje zklamání z této strany, volte jen podle sebe! Jděte k volbám a volte i Rozumné, volte SPOZ, volte klidně i KSČM. Andrej Babiš bude nucen hledat jednoho nebo dva, nebo dokonce 3 koaliční partnery.  Je šance moderovat Babiše, když už není možné ho porazit. Ale mějte na paměti, že budoucí vládu bude ovládat buď Babiš anebo Bakala, pokud vznikne koalice proti Babišovi. I to se může stát. V takové situaci budou malé strany, SPD, Lidovci, Piráti a další v pokušení ustoupit ze svých principů, vyměnit teze za trafiky. Uvnitř stran dojde ke spuštění rozvratů a rozklížení pozic. Proto si všímejte, které strany se drží principů, svých zásad, nikdy neuhnou, nikdy se neleknou médií nebo politických tlaků, nikdy nezradí a neopustí své spolustraníky a vlastence. To je jediná garance, to je to, po čem tak moc toužím, po straně, která bude etalonem a pevným, charakterově nepokřiveným, pilířem integrity pro vlastence, národ a jeho záchranu.

Na shledanou u voleb a buďte hrdí, že volíte alternativně!

-VK-

Šéfredaktor AE News