V malebném polském krkonošském městečku Karpacz, které se dívá na Sněžku z opačné strany než my z Pece pod Sněžkou, se konalo za slušné mezinárodní účasti již 33. Ekonomické Fórum.
I tentokráte tam bylo skoro 2 000 řečníků (na celkem 150 diskusních panelech a sekcích) a nevím kolik dalších hostů. Několik desítek účastníků bylo i od nás. Nebudu je jmenovat, to ať na sebe prozradí sami.
Kromě odborných diskusí tam byl i rozsáhlý doprovodný kulturní program, včetně tří velkých filharmonických orchestrů. Samozřejmě spousty novinářů. Desítky reprezentačních pavilónů (jako na veletrzích) velkých polských firem a institucí. Večer na deseti (nejméně) místech hudba všeho druhu. V pavilónu Bavorska i typická bavorsko-tyrolská hudba a patřičné kožené kalhoty.
Vejvoda regionu Dolní Slezsko (s hlavním městem Wroclaw) přirovnal Karpacz ke švýcarskému Davosu. Takový status to v Polsku má. Fórum symbolizuje obrovský politický, ekonomický i kulturní rozmach Polska, velikost akce by byla u nás nepředstavitelná. (Před týdnem byla v Českých Budějovicích také veliká Země živitelka, ale ta je hodně pro normální lidi – fórum v Karpaczi je pro zvané, pro dnešní polskou, velmi sebevědomou elitu, která ví, že se této zemi daří a že zažívá asi nejlepší období ve svých dějinách.)
Fórum je díky své velikosti strašně nepřehledné, současně probíhá i 25 diskusí. Když jsem tam byl minule (před dvěma roky), chtěl jsem si jít poslechnout projev Jaroslava Kaczynského, ale mluvil ve stejné chvíli o 50 metrů dále. Letos jsem tam potkal např. svého dobrého italského přítele Francesca Giubileiho (vydavatele italské verze naší knihy o migraci, jednoho z poradců premiérky Meloniové) a litoval, že si mne nemůže přijít poslechnout, protože současně mluví – také o Evropě – na stejném patře obřího hotelu Golebiewski. Čili neodvažuji se komentovat celek, stejně asi vůbec jednolitý nebyl.
Soustředím se na svůj panel, který měl název „20 Years of Greater Europe – Can the EU Be a Geopolitical Player?“. Text mého vystoupení v angličtině i jeho český překlad jsou zde a zde. Zpochybňoval jsem v něm jak myšlenku, že je nyní EU „greater“ (větší), tak tezi, že EU je a má být geopolitický hráč. Argumenty jsou podrobněji uvedeny v tezích k mému projevu.
Můj hlavní argument je, že je EU snad larger, tedy větší (i když po brexitu ani to není jasné – což s potleskem kvitovali přítomní Angličané), ale že určitě není – trumpovsky – větší než v roce 2004, kdy nastalo ono zvětšení, ono enlargement. EU vidím jako rozdělenou, spornější, rozpolcenější, méně akceschopnou než před dvaceti lety. Navíc její demokratický deficit znamená, že nikdo nemá právo (a skutečný mandát) Evropu zastupovat.
Na panelu bylo dalších 5 řečníků – Švéd, Belgičan, Němec a dva Poláci (jeden z nich byl náměstek ministra zahraničí). Rozdíly jejich a mého vystoupení nemohly být větší. Mluvili evropskou unijní novořečí (která se nedá poslouchat) a používali obvyklé fráze. Náměstek ministra se mnou explicitně polemizoval. Jedinému mně však publikum tleskalo. Bylo to velmi působivé. Nikoli radostné, ale nikoli beznadějné.
Každý z řečníků měl závěrečnou minutu. Řekl jsem, že mi atmosféra této diskuse připomněla Evropu – elity v Bruselu si myslí jedno, lidi v Evropě něco jiného.
Přesně tak byl rozdělen středeční panel – řečníci sedící na pódium byli zapálení evropeisté, publikum tvořili normální lidé. Pro pana Foltýna asi dezoláti a extrémní pravice.
Václav Klaus, 5.9.2024
