Takřka zasutá rodinná vsuvka k srpnu 1968:
Můj děda byl ročník 1925. Podle pamětníků doufal, že československé šedesátky vyústí v model s převahou atributů středoevropsko-skandinávských. Nou koment… Dokonce vstoupil do strany (jo, do tý „partaje“) – nechápu, asi aby takovejch (dědo, promiň) trumberáčků tam bylo víc a víc a víc, až si tu snesitelnější formu přežívání prostě a zkrátka odhlasujou. A v komunismu se věru na většinu hlasů spoléhá – počítáno v tankovejch kanónech. Za Husáka od samýho „dospělého přístupu“, „umění kompromisu“ a zejména a zvláště „rozumných ohledů“ děda slíznul dva infarkty – s rakovinou jako „socialistickým závazkem“. Zemřel před Sametem. Před Gorbym. A taky před mym příchodem…
Obecněji, strozeji:
Srpen 1968 zmasakroval duchovně celou jednu generaci. Ztrápené pokolení, jež se (obdiv i závist zázraku dbalým výjimkám) nikdy tak úplně nesebralo…
Závěrečný odstavec ušetřen na píseň: https://www.youtube.com/watch?v=D-2j5R3XBE4
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
