Fenomén „incel“ a feministické sprosťáctví jsou spojené nádoby a dvě formy téhož nezralého přístupu – D-FENS

Fenomén „incel“ a feministické sprosťáctví jsou spojené nádoby a dvě formy téhož nezralého přístupu – D-FENS

proxyLeave a comment

S ohledem na to, jak velký měl impakt článku o fenoménu „incel“, čekal jsem diskusi formou kontračlánků výživnější. Kvalita mě dost zklamala, nicméně některé konstanty jsou neměnné – pod články se objevila erupce samolibého pičulínství a obyčejné lidské hlouposti.

Jak jinak si lze vysvětlit reakci na článek radikálně feministické nenávistné autorky obsahující převážně urážky a spekulace od muže, který napsal: „No to byl nejlepší článek, který jsem četl za delší dobu“? Dost dobře jsem se u toho bavil a mohl se jen smát, jak se moje teorie potvrzují v praxi, ale ono bohužel není důvod k radosti, protože přesně tito užiteční idioti jsou pomyslným jazýčkem na vahách, který rozhoduje o tom, kam se vydá současná společnost.

Původní článek se letmo dotkl několika témat, která nebyla dostatečně popsána do hloubky. Víte, mám dost velké problémy s definicí incel, cože to vlastně je. Dle popisu v původním článku se jedná o „nedobrovolný celibát“, tedy dotčený muž by jakože šoustat chtěl, ale nechce, nemůže nebo neumí si k tomu najít vhodný protějšek. A zde je kámen úrazu. Neboť se fenomén popisuje dle výsledného symptomu a nikoli dle etiopatogeneze a to je vždy špatně. Vysvětlím: v medicíně máme příznaky, například horečka, a máme příčiny nemoci – například vřed na prdeli s bakteriální infekcí staphylococcus aureus vedoucí k septickému stavu. Nemožnost nebo nechuť najít si partnerku není „nemoc“ nebo „fenomén“, ale symptom. Horečku léčíme tím, že dáváme paracetamol, čímž dojde k zamaskování symptomu ale nikoli k tomu, že se vyřeší původní příčiny problému. Důsledky takového přístupu mohou být a často také jsou katastrofální.

Incel tedy není žádný fenomén ale je to symptom, výslednice nějakého stavu, který k sexuální abstinenci a následné frustraci mladých mužů vede. Stav nemůžeme posuzovat odděleně, ale je třeba jej vnímat v celém vývojovém kontinuu. Všimněte si, že nejen incel se nám tu rozmáhá. Rozmáhají se nám tu i diagnózy typu ADHD, ASD, kterým prudce stoupá incidence, které jsou prevalentní převážně u chlapců a jsou v koincidenci se sociálně inkluzívním školstvím vedeným převážně ženami, kde nekonformní chlapci jsou ponižováni, šikanováni a propadají, zatímco konformní holčičky slaví úspěchy. Kluci si tak musejí osvojit femininní chování, aby vůbec měli šanci být sociálně úspěšní, protože k tomu potřebují vzdělání. To se nepovede každému. Výsledkem je nyní 60% zastoupení žen mezi frekventanty denního pregraduálního studia VŠ (a to i přes vědecky prokázaný fakt, že v 10% nejinteligentnější populace dle Gaussovy distribuce IQ jsou ženy zastoupeny pouhými 25% – tj. u osob s IQ nad 123 je poměr mužů k ženám 3:1), což kupodivu prominentní feministické prasnice nepovažují za diskriminaci. Většina z nich v neproduktivních humanitních oborech, jejichž potenciál přispět k všeobecnému blahu konverguje k nule, což nebrání soudružkám očekávat šestimístné cifry ve výši jejich mzdy. Kromě toho, že to vede k nafukování státního aparátu a zvyšování počtu neproduktivních pracovních míst a máme zde také část odpovědi týkající se stagnace západních ekonomik, také to každého muže formuje ještě předtím, než se z něj stane tzv. „incel“.

Dovedl bych pochopit, že incelem je někdo, kdo má amputován penis nebo trpí nějakou jinou somatickou nemocí či odchylkou, která není řešitelná a která jej na sociosexuálním trhu nějak výrazně handicapuje a on, ať dělá cokoli, nemůže změnit realitu. Ironií osudu skutečně fyzicky hadicapovaní mají dnes sexuální služby, které dokonce v některých případech platí stát!

Takže kdo je to tedy tzv. „incel“? Je to muž, který si nenajde sexuální partnerku a svůj problém řeší prostřednictvím náhradních aktivit, tedy (nejčastěji) si ho honí u porna. Tím sice vyřeší problém se sexuální tenzí, ale nevyřeší tím problém se svým sociosexuálním naprogramováním – nemyslím, si, že by většina tzv. incelů akceptovala skutečnost, že si budou doživotně jenom tláskat kačera (to by nebyli frustrovaní), a cítili přitom naplněný život. Dokonce ani interaktivní pornografické počítačové hry s virtuální realitou či sexboti problém nevyřeší, jak si „incel“ komunita namlouvá (a feministické nány se zbytečně obávají). Pro užší psychoanalytické pochopení odkazuji na 100 let staré objevy papa Freuda z počátku minulého století příkladmo tzv. „oidipovský komplex“ nebo velmi poučný dialog ze závěru Hry o trůny. Odůvodnění by stálo za delší psychoanalytický výklad, ale to bych házel perly místním pičulínům a to se mi nechce, oni mi to ostatně určitě vysvětlí v diskusi.

Pro incela je honění si u porna náhražkovou aktivitou, přičemž je tendence hledání stále intenzivnějších zážitků, ale má ovšem velmi detrimentální efekty na incelovu další schopnost získat a zejména udržet si partnerku, na jeho city a na další s tím související potřeby. Prvním problémem je obvykle změna incelova očekávání. Pakliže incel očekává, že jeho sexuální partnerka bude alfasamice vzhledově 10/10 a bude dělat vše, co vidí v pornu, je na nejlepší cestě žádnou partnerku nemít. Druhým problémem je „Porn-Induced Erectile Dysfunction“, která značně limituje jeho možnosti mít sex s živou partnerkou – stav je naštěstí reverzibilní.

Je tedy celibát incela „involuntary“? Neřekl bych. Aby byl nedobrovolný, musel by incel nejdříve vyčerpat veškeré možnosti hledání partnera a to se většinou neděje. Celibát incela je asi stejně nedobrovolný jako nárokové sprosťáctví zamindrákované feministické nány, která na incely nenávistně plive. Obé je výslednicí jejích vlastních životních postojů a voleb – ty jsou však podmíněny okolím. Ale jak vtipně parafrázuje ve výše odkazovaném rozhovoru sexuolog Zlatko Pastor, rozhodnutí zůstávat ve své ulitě, nevyjít ze zóny komfortu a tláskat si raději kačera u porna nebo nenávidět chlapy za to, že feministickou soudružku neadorují a neposluhují jí bez nároku na cokoli, je bohužel často one-way ticket do vlastní nicoty. Je zde pouze jeden rozdíl: feministické nány si začaly a mají na své straně stát, což činí jejich vinu těžší.

No a nyní se tedy konečně dostáváme k tomu, abychom zhodnotili tu etiopatogenezi. Etiologické momenty lze rozdělit na externí a interní.

Začněme interními, které jsou méně kontroverzní. Interní příčinou celibátu je vlastní lenost, a pohodlnost a nezralost vedoucí mnohdy až k patologickému narcissismu, což bývá většinou způsobeno emocionální absencí otce. Aby incel získal sexuální partnerku, musel by opustit zónu komfortu a začít riskovat a to se mu setsakra nechce. Totéž ovšem nechtějí ani ženy. Proto je současná situace intersexuální dynamiky podobná něčemu, co se nazývá „Mexican standoff“ neboli souboj na kolty, kdy žádná strana nechce deeskalovat jako první. To má za následek patovou situaci, která vede k enormnímu úbytku sexuálních vztahů za posledních 10-20 let. Feministické soudružky, jak jednoznačně vyplývá z článku ženské autorky na téma incel, nechtějí poskytovat sex jen tak: pod hollywoodskou propagandou romantické lásky se každá jedna z nich domnívají, že jediný sexuální partner, který je hoden jejich zlaté vagíny, je velký alfasamec, nejlépe dědic Monackého knížectví, jinými slovy, rozmáhá se u nich abundantně fenomén „čekání na prince“. Řečeno tržní ekonomikou – nabízejí leštěné prdy a chtějí za to ranec. Nedivím, se, že spousta chlapů říká „nasrat“. (Ostatně jak jinak si lze vysvětlit bod 1 a 2 autorčina článku, kydy typu „poznala jsem spoustu incelů“ (to jsou ti, co jimi soudružka pohrdla, ovšem pochybuji, že většina z nich jsou incelové), soudružka je bez chlapa, ale myslí si, že ona má vagínu zlatou?) O jejich abundantních představách na populační statistické úrovni jednoznačně svědčí i výzkum OKCupid, jak byl prezentován v minulém mém článku. Tak přemýšlí asi 80 % žen. 20 % žen přemýšlí jinak – provozují tzv. riding the cock carrousell a snaží se spát s mnoha muži, přičemž provozují monkey branching. To je pro stabilní vztah ještě horší model hledání stabilního partnera než čekání na prince, neboť již pouhých 10 sexuálních partnerů takové rozveselené nezávislé a posílené feministické soudružky znamená statistickou pravděpodobnost rozvodu a zruinování muže 90 %, a to fakt nechcete, dostat se do osidel justičních zamindrákovaných prasnic a pičulínů. Všimněte si rovněž, že počet předchozích sexuálních partnerů je jedno z největších tajemství těchto dam, ačkoli jde o zcela esenciální informaci, zda si se slečnou či paní vůbec dlouhodobě něco začít.

Tento mindset žen, tedy inklinace k alfasamcům, kteří dle Paretovy distribuce tvoří asi 20 % populace, je samozřejmě zatížen fatální chybou a umožněn pouze technologickými a právními vychytávkami, které ženu osvobozují od negativních důsledků rozhodování pomocí první signální soustavy (dámy tomu procesu říkají „chemie“), neboť alfasamci si kvůli nadbytku zájmu o svoji osobu libují zejména v rozmanitosti a šukají každý týden jinou. Pro bližší pochopení nastudujte teorii her a Nashovo ekvilibrium. Romantické feministické soudružky inklinující k alfasamcům jsou tak v případě mateřství odsouzeny k naplnění tzv. r-strategie rozmnožování (aka „spray & pray“) a k životě svobodné matky, kterých je v tuto chvíli v naší populaci asi 200 tisíc, což odpovídá dané statistické distribuci. Však my všichni daňoví poplatníci se o toho jejího spratka z daní stejně postaráme. Každá jedna z nich si ale myslí, že ta její vagína je něco tak moc speciálního, že na ni utáhnou i Monackého knížete.

Mnozí muži zase naopak cítí, že žít dnes s partnerkou je natolik rizikové a drahé, že si raději tláskají kačera u porna a sami se tak vyčleňují ze sociosexuálního trhu. Každá strana chce, aby se ta druhá strana vzdala svých nároků jako první; muži mají podle žen dát úplně vše, co mají, za odhalení kotníčku, sloužit, makat a adorovat a nic nechtít, zatímco podle mínění mnoha chlapů ženská nemá dělat štráchy a roztáhnout nohy za nic, protože pokud parafrázujeme, co říkala Claudia Cardinale v „Tenkrát za Západě“, v dialogu s Cheyenem, pro trochu toho zašukání jí z té vagíny neubyde a ona na to neumře a špatnou zkušenost s chlapem vyřeší jedna horká koupel, tabletka penicilínu a postkoitální antikoncepce.

Zvýhodněni v tomto souboji na kolty jsou samozřejmě muži, proto ta ženská nenávist a vypjaté feministické sprosťáctví. Lze to vysvětlit na životním příběhu římského státníka Marca Licinia Crassa. Ten se svého času stal nejbohatším člověkem ve známém světě a to pouze tím, že provozoval hasičskou stanici. Kdykoli byl v Římě požár, Crassovi hasiči k němu přijeli, ale nedělali nic. Crassus následně jednal s majitelem o koupi jeho hořící nemovitosti. Nejdřív mu nabídl 20 % původní ceny. Majitel byl obvykle příliš hrdý, a proto neprodal. Crassus počkal další hodinu, než požár strávil trochu víc a pak nabídl prodej nemovitosti za 5 %. To už se majiteli obvykle rozsvítilo a prodal. Crassus následně nemovitost uhasil a pomocí party svých otroků přestavěl. Ženy jsou ve stejné situaci. Obrazně řečeno, jejich dům zachvátil požár, protože jejich sociosexuální hodnota (SMV) na trhu kontinuálně klesá od doby, kdy jim bylo 20 let. V době, kdy je ženě 30 let, tak sociosexuální hodnota průměrné ženy klesá pod sociosexuální hodnotu průměrného muže, neboť jak jsme si vysvětlili, muži nabývají svoji sociosexuální hodnotu především získáním dobrého sociálního postavení, kariérním postupem a bohatstvím, zatímco sociosexuální hodnota žen je naopak z 90 % dána jejich vzhledem a případně vstřícným mateřským mindsetem. Skutečnost, kolik dáma vydělává nebo jestli má vysokou školu je v sexuální selekci mužů zcela podružná. Ostatně, pro důkazy nemusíme chodit daleko, přečtěte si bod 2 kritiky a urážek incela v předchozím článku: „Tak ty bys chtěl se mnou šukat, ty hajzle? Dyť koukni na sebe, přerostlé děcko žijící v mamahotelu, práce nic, soběstačnost nic, nemáš prostě co nabídnout…“. No to je pane romantika. Autorka má samozřejmě pravdu, ale musí přitom toho muže urážet? Nestačí mu říct slušně, víš, sorry, moje vagína je pro tebe moc drahá, nemůžeš si ji dovolit. Musíš mít výrazně vyšší příjmy, bydlet ve vlastním bytě, jezdit bávem, mít sixpack a každej rok mě brát na 3 dovolené a hlavně po mě doma nic nechtít, protože to by byla dyskrymynáce gádžo? A pak, já se rozhodnu, jestli ti ukážu kotníček. A pokud si něco zkusíš, tak uvidíš. Prásknu tě fízlům, ty hajzle, za pokus o znásilnění! Komicky, ta paní si ještě stěžuje na to, že ji muži vnímají jen jako sexuální objekt, ale co myslíte, má ona (nebo jí podobné ženy) co víc nabídnout, než svoji línou vagínu a pár předstíraných vzdechů? Často bohužel nikoli. Taková ženská, ať raději zůstane sama, což podle statistik dnes čeká asi 25 % soudružek od 30 let výše a ve věkové skupině pod 30 se tento poměr v budoucnu očekává až 35 %, pokud přetrvají stávající trendy.

Co třeba kdyby napsala: vypadej k světu, vydělej 100 klacků a buď trochu inteligentní a zábavnej a poděl se se mnou a já ti doma vobtáhnu klobásku, kdykoli si řekneš, budu vařit, prát a uklízet, protože mít chlapa jako ty, to je v dnešním světě výhra? To vám dnes žádná ženská hned tak neřekne.

Tak schválně, kolik procent žen by s mužem dnes uzavřelo (a hlavně dodrželo) tento kontrakt? Já vám to řeknu: mnoho čtyřicátnic plahočící se v korporátním pekle za pár šupů s nulovými vyhlídkami na lepší stav by možná rádo, ale velmi málo žen pod 30. Problém je, že nabídka se zde nepotkává s poptávkou, protože ty čtyřicátnice už jsou vyžilé, zvadlé po nárazu do zdi a nikdo je nechce. Dámy, zvykněte si, že je tvrdý kapitalismus a za co, co člověk dává, musí taky něco dostávat a že žádný chlap dnes nebude kupovat zajíce v pytli. Vaše zboží má rychlou expirační dobu, v čase jeho hodnota jen klesá, takže byste měly prodat včas. A 20 roků uplyne jako nic! A co lze poradit incelům? Snižte svoje nároky a vykašlete se na urážky od feministek, dejte se dohromady a opusťte zónu komfortu.

No a teď ty faktory problematičtější, externí. K těm patří především atmosféra ve společnosti a protirodinná politika socialistických vlád. Každý chlap, který je ženatý a s dítětem, dobře ví, že pokud jeho žena začne vyšilovat, nemá moc možností, jak to spravit. Atmosféra ve společnosti je bohužel ovládána gynocentrismem, radikálním feministickým sprosťáctvím, čemuž napomáhá mnoho pokryteckých sprostých prorežimních pičulínů hrající roli užitečných idiotů, kteří si o sobě ještě drze myslí, jak jsou slušní, „galantní“ a nad věcí. Možná to bude znít jako konspirační teorie, ale tradiční rodina byla vždy základním nepřítelem levičácké chamradi. Jenže jak to provést, když většina společnosti nechce? Radikální opatření, které provedl soudruh Lenin ve dvacátých letech nebo soudruh Pol Pot v letech sedmdesátých, neměly dlouhého trvání. Ale ponecháme-li (v zájmu dětí samozřejmě) jednomu z rodiny (ženě) prostřednictvím „chytrých zákonů“ enormní výhodu při její aktivní dekonstrukci, postarají se soudružky feministky o smrt rodiny samy. Dnes je již institut manželství a tradiční rodina mrtvá, ale neomarxistická prasata se snaží zničit i to málo, co zbylo, takže zde máme „manželství pro všechny“, 75 pohlaví a další vymoženosti.

Naší žirafě je 32 let, pokud dobře počítám, ročník 1992. Tedy celý život byl víceméně exponován třetí vlnou feminismu – svojí matkou počínaje, vypatlanými kantorkami ve škole pokračuje a přidrzlými šikanujícími maskulinními spolužačkami, kterým kvůli zavedeným pravidlům nemohl retaliovat jejich sprostoty a musel se nechat urážet, konče. K tomu ještě činnost různých pičulínů. Celou společností byl programován po celou dobu svého života, že maskulinita je toxická, a že nejlepší je chovat se jako žena. Myslím, že především zbabělí pičulíni by si měli to video poslechnout do konce. Lze se pak Žirafě divit, že utíká do virtuálního světa, dává přednost pornu, nemá ambice, žije ze dne na den, a když si našetří, tak utrácí za píčoviny nebo raději nějaký čas nepracuje, což je jednoznačný recept na sociální katastrofu v důchodu? Ovšem zase na druhou stranu, když takových incelů bude hodně, on už se nějaký demokraticky zvolený politik postará, aby se s nimi někdo podělil.

A to neuvažujeme hypotetickou situaci, že budoucí většinové muslimské obyvatelstvo, co kvůli jiné kultuře nemá bolševicko-feministické skrupule, jim jejich bolševické socialistické důchodové výhody zruší úplně – ať se o ně postarají jejich rodiny, které ovšem nebudou mít. Takže jen houšť a větší kapky, poslouchejte neomarxisty a pičulíny, poslouchejte Piráty, soudruha Fialu a soudružky Pekarovou a Adamovou, poslouchejte Starosty a soudruha Babiše, čím dýl je budete poslouchat a volit, tím líp pro vás.

Oni sice tvrdí, že ženy jsou prý slabší a proto je třeba je pozitivně diskriminovat a chránit chytrými zákony „západního střihu“, jenže tak nějak ignorují, že ženy nežijí ve vzduchoprázdnu. Jsou ženy slabší v momentě, kdy výhradně na jejich straně je 40 000 zkurvených fízlů, 3 000 zkurvených justičních papalášů a jeden zkurvený mafiánský ministr spravedlnosti zkorumpované prase Don Pablo, pod jehož kuratelou byly schváleny nové a lepší zákony proti mužům? Protože pokud počítáte poměry sil, tak tyhle státní kurvy křivé do toho musíte započítat taky. Existuje určitě řada žen, se kterými domluva možná je a které by se možná s těmito kurvami nespojilo a nematerializovalo možnosti, které jim stát a jeho křivá justice dává, ale buďte ujištěni, že to poznáte teprve, až přijde čas a příležitost. Mezitím máte jednu jistotu; že vaše drahá polovička to může udělat beztrestně, kdykoli si zamane. Od toho se odvíjí i poměr sil v rodinách, kde se chlap a maskulinita nemůže prosadit, protože vždycky při tom prosazování tam někde v hlubokém podvědomí číhá rozvodový soud a justiční prasáctví s resetem celé vaší ekonomiky okradením o potomky a vaše alimentové otroctví, kterým si budete muset projít, pokud se ona svévolně rozhodne. Výsledky tohoto státního sprosťáctví pak vidíme na každém kroku.

Víte, nelze vyčítat feministkám, že jsou zamindrákované, líné, nárokové, neatraktivní a většinou i tlusté a podle toho se také chovají, úplně stejně, jako nelze vyčítat incelům, že jsou zamindrákovaní, líní, neduživí a postrádají social skills. Oba tábory skončí úplně stejně blbě. Pokud si feministické prasnice myslí, že incelové půjdou do sebe a začnou na sobě makat, aby byli hodni jejich vagíny, tak se katastrofálně pletou. Incel fenomén je totiž proporcionálně o to větší o co větší bude jejich zamindrákovanost, sobectví a všudypřítomný feminismus s abundantními požadavky za jejich leštěné prdy. A bohužel i vice versa. Tomu se v medicíně říká circulus vitiosus. A pokud si incelové myslí, že trucováním a prezentací vlastní frustrace něčeho dosáhnou, katastrofálně se pletou. Zatímco zrůdné produkty bolševického feminismu, nenávistné feministické prasnice jako je soudružka Johanna Nejedlová, soudružka Apolena Rychlíková a další, nebo nezodpovědné svobodné matky, nebo agresivní vyštěkávající manželky, co zneužívají asymetrie a zákonů na diskriminaci mužů jsou považovány za oběti a oslavovány, incelové jsou považováni za extrémistickou skupinu téměř nebezpečných zločinců. Po incelech půjdou nejen pičulíni ale brzy i fízlové. Na rozdíl od zrůdné feministické prasnice Nejedlové, která šíří desinformace vycucané z prstu  ohledně počtu znásilnění a tak podněcuje a šíří nenávist, což je trestný čin, který otevřeně páchá za účasti státní chamradi z jejich dotací a hystericky kvičí pokaždé, když se na ni podívá nějaký chlap. Tak moc nevyčnívejte. Pamatujte přísloví: „there are no victims, only volunteers“. Mně se tohle dost vyplatilo v souboji s bolševicko-feministickou opatrovnickou justicí.

Nicméně, nezaujatý čtenář by si měl položit základní otázku: proč se na straně jedné schvalují tak prasácké zákony, které umožňují kteréhokoli muže zavřít do kriminálu zcela bez důkazů jen na základě tvrzení údajné oběti, jako to jednoznačně bylo v kauzách Feri a Cimický, a proč se na druhou stranu nic nedělá s přístupem dětí k pornografii? Proč byla příkladmo aktivita „noFap“ šířená po sociálních sítích provázená nenávistnou kampaní neomarxistických dobytků a dokonce se dostala do hledáčku několika zpravodajských služeb?

Takže OK, Coomer. Please comment and hate.

Challenger 6. 1. 2025

Související články:


246x přečteno