G 20 je prý skupina největších ekonomik světa. Trochu zavádějící pojem, když je třeba přítomno rozpadající se Španělsko nebo krachující Itálie, která již 100 let nepředvedla ani 1% reálného ekonomického růstu.
G 18 + 2
A navíc – G 20 je pojem zavádějící. Z jistého úhlu pohledu by snad bylo vhodnější nazvat tento potlach G 19 + 1 neboť nejvrchnější lupič USA si znovu vydupává výjimky z přijatých mantinelů a nehodlá respektovat žádná pravidla. A ještě vhodnějším označením snad je G 18 + 2. Rusko a Čína svou účast motivují hlavně (mimo jiné) potřebou pozorovat, západní know how vlastního sebezničení, aby se poučily, jak se to nemá dělat. A nahlédnutí do západních cinknutých karet také není k zahození.
Pokus kolonizátorských režimů na legislativně svázanou držbu tenčících se surovinových zdrojů však dlouhodobě nemůže stačit. A supové jsou ochotni ještě udělat raději z planety mrtvolu, než se sami mezi sebou poperou o zbytky zdechliny. Jenže zde vystupuje do popředí fenomén dříve neznámý u šiřitelů „civilizace“. Mají totiž strach. Připravované redukování strávníků na Zemi prostřednictvím válek naráží na možnost, kdy by válečný požár celosvětového kalibru zničil i jejich vlastní hnízda.
Rusko nepotřebuje rozšiřování svého teritoria. Má jej dost a surovin také. Čína zase nerozšiřuje své území z principu již tisíce let. Raději obchoduje a vzdělává. O režimech v těchto zemích si může každý myslet své, ale jisto je, že spolupráce ruské vojenské technologie a odhodlanosti s čínským potenciálem je sousto, které již Západ neumí pozřít bez vlastního udávení se.
Co Vy na to, paní Valachová?
Celému tomu „sněmování“ činí pak kulisu rabování města Hamburk zpovykanými patnáctiletými fracky, příkladnými reprezentanty nejpokrokovějších, individualitu rozvíjejících západních školských koncepcí, tolik bohatých na genderové, individuální, multikulturní a pseudosexuální „práva“ a „rovnosti“.
Dětičky, jimž bylo v rámci „pokroku“ upřeno nejzákladnější právo – totiž na láskyplnou a přísnou výchovu – v přímém přenosu ukazují světu, jak po celou existenci lidstva osvědčený model výchovy mladé generace bytostně chybí. V útlém věku dítěte totiž platí, že někdy je důležitých pár na zadek“, u školáka pak třeba pár facek, aby bylo jasno, že některé věci se prostě nesmí dělat.
Je to dáno prostým vývojem lidské psychiky, která v určitých fázích vývinu jinému argumentu, než je přiměřený tělesný trest, prostě nerozumí. Ale vykládejte to dnes těm „osvíceným“ autorům tvorby „individualit“, sociálním inženýrům multikulturní, bezbřehé inkluze, jako jsou různé ty paní valachové všech možných zeměpisných šířek.
Teplouši, lesby , pedofilové, zoofilové, ubližovaná, frustrovaná mládež bez perspektivy, zato všichni naplnění až po krk pocity vzteku, marnosti a nedostatku lásky. Duhové třepetalky v jedné a žulové kostky v druhé ruce, na pozadí hořícího, rozbitého města (světa?!). Uměle vytvoření psychopati, vyznavači všech druhů porna, jandové všech zemí se v Hamburku prezentovali. Čeká nás to také? A koho tedy budeme na podzim volit do parlamentu a koho později zvolíme prezidentem?
