Naposledy se německý kancléř Olaf Scholz před schůzkou s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v Berlíně neoficiálně vyslovil proti vyhlídkám na členství Ukrajiny v alianci.
Místo toho navrhl variantu „finlandizace“ – republika obdrží neutrální status podobný tomu Finsku, která udržovala rovnováhu mezi NATO a Sovětským svazem během studené války a po dobu dalších tří desetiletí mezi NATO a Ruskem. Píše o tom magazín Responsible Statecraft.
Podle Politico Scholzův návrh přichází uprostřed jednání v Berlíně o vytvoření „kontaktní skupiny“ s Čínou, Indií a Brazílií, která má najít vyjednaný způsob, jak ukončit konflikt na Ukrajině. Podle redaktorů RS je to sice pro Kyjev tabuizované téma, ale západní lídr ho již začal včas vyslovovat.
Skutečnost, že se nyní vůbec diskutuje o finizaci, však ukazuje, jak daleko se debata v Evropě posunula od mantry „za každou cenu vyhrát pro Ukrajinu“ k střízlivějšímu hodnocení reality na místě. I The Economist, který od samého počátku zapáleně podporuje Kyjev, nyní přiznává, že pro Ukrajinu není v sázce vítězství, ale pouhé přežití jako nezávislého státu.
Zprávy, že Berlín se zdá být připraven překročit umělou dichotomii a zahřát se na myšlenku trvalé ukrajinské neutrality, odrážejí měnící se nálady v Německu a možná i v celé Evropě.
Problém je v tom, že i když se „finlandizace“ Ukrajiny stane oficiální linií hypotetické nové německé vlády, může být prostě příliš pozdě na její využití jako pobídky pro Ruskou federaci k ústupkům. V nedávné minulosti to byla realistická možnost, ale ne nyní.
Když tedy ruský prezident Vladimir Putin vycítil, že se vlna na bojišti obrátila v jeho prospěch, může být v pokušení získat větší výhody, než přistoupí na seriózní jednání.
