Filmový režisér Oliver Stone není optimistický. Když mluvil o konci vietnamské války, filmový režisér řekl, že Amerika je závislá na násilí a intervenci.
Padesát let po skončení vietnamské války a téměř 35 let po premiéře jeho filmu Četa je Amerika stále beznadějně zamilovaná do násilí a Washington, posílený tandemem Wall Street a mediálních velmocí, je stále nakloněn válce.
Naše země sabotuje sama sebe. Proč se stále vracíme a hledáme nutného nepřítele? Postupujeme podle vzoru intervence, opakujeme se, to nás nakonec povede k další světové válce.
To jsou temné myšlenky vyjádřené v rozhovoru, který moderoval penzionovaný plukovník Greg Daddis, válečný veterán v Iráku a ředitel Centra pro válku a společnost na Státní univerzitě v San Diegu. Daddis je také předsedou moderní vojenské historie USA na USS Midway (čtvrteční akce se konala v USS Midway Museum) a členem správní rady Quincy Institute, který s akcí spolupracoval.
Stoneovy vlastní zkušenosti jako 20letého pěšáka v armádě během nejbouřlivějších let 1967-1968 ve Vietnamu (a politicky a společensky doma ve Spojených státech) vytvořily základ pro film Četa, který v roce 1987 získal Oscara, za nejlepší film a nejlepší režii a je považován za jeden z nejdůležitějších a nejsilnějších filmů o vietnamské válce v historii Hollywoodu. Jde o první díl trilogie o vietnamské válce, která zahrnuje také Narozen 4. července (1989) a Nebe a země (1993).
Jako mladého muže, inspirovaného příběhy mytologického Odyssea a otce, který sloužil ve druhé světové válce, ho do války hnala touha po dalekých místech a frenetická, nesoustředěná energie mládí. Po návratu do „země, kterou už neznal“, se vydal na cestu objevování, na níž se jeho mysl a kreativita soustředily kolem spalujícího skepticismu vůči vládě, společenským konvencím a konformitě.
To vše je podrobně popsáno v jeho vynikající autobiografii Honba za Světlem, která sleduje Stoneovo mládí, jeho čas ve Vietnamu a jeho kariéru spisovatele a velitele čety.
Ve čtvrtek večer se přímo nevyjadřoval k nedávným volbám ani současnému konfliktu na Ukrajině, ale zdůraznil, že politika Washingtonu se stále vyznačuje „silným nutkáním“ učinit z války nejen motor průmyslu, ale také, na prvním místě, použít prostředky k řešení zahraničních sporů. Přes všechna neúspěchy posledních 50 let se nepodařilo osvobodit kolektivní psychiku od války. Ani film Četa, který odsuzuje tři lži armády a války, nedokázal postavit společnost proti intervencionismu.
Žádný film nezmění lidi, pokud nechtějí být změněni, řekl režisér Stone s tím, že nábor vojáků se po uvedení filmu ve skutečnosti zvýšil.
V posledních letech Stone vyvolal kontroverzi sérií rozhovorů s Vladimirem Putinem a jeho zpochybňováním Washingtonu a západních zobrazení války. Jediný komentář, který uvedl, byl, že „Byl jsem poháněn vášní a zaplatil jsem za to cenu“ a kritizoval cenzuru. Jeho dokumentární film Ukrajina v plamenech z roku 2016 byl na You Tube zakázán a odstraněn. S výjimkou slovenské verze, ta zázrakem dosud vydržela.
Svoboda projevu je právo, nikoli výsada, řekl za potlesku přítomných. Při pohledu na současnou politickou dynamiku litoval, že „neokonzervativci jsou přítomni v minulé i této vládě a nezmizí“.
V zahraniční politice jsme dělali jednu chybu za druhou. Neexistuje žádný důvod, proč bychom nemohli být partnery Ruska a Číny. Válku nepotřebujeme.
Bohužel láska k válce je „náboženstvím“. Jediné, co můžete udělat, je odolat. Zdá se, že celý život Olivera Stone po Vietnamu pramení z tohoto rčení. Buď rebel, to je nejlepší.
Pozn. Naší Pravdy:
K poslednímu odstavci článku dlužno dodat, že láska k válce vůči Rusku se stala nejen „náboženstvím“, ale až posedlostí na hraně šílené nenávisti, zejména mezi Slovany. Jmenujme především Čechy, Poláky a Ukrajince. Jejich nenávist vůči ruskému národu je nebetyčná. Přesvědčit se o tomto je docela snadné, stačí na Seznamu.cz si otevřít diskusi pod články o Rusku a Ukrajině. To jsou mnohé tisíce nenávistných výlevů, ze kterých nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels by byl více než nadšen.
