Henry Kissinger se právě a to ve věku 99 let opět připomenul veřejnosti! Vydal totiž knihu. Svou už 19!!!!! Neuvěřitelné!
Wall Street Journal o tom přinesl poměrně dlouhý článek s názvem
v podání mého překladače
Henry Kissinger se obává „nerovnováhy“
podstatná část textu se týká té nové knihy, jejího obsahu a poválečných světových/západních vůdců, které Kissinger analyzuje. Viz odstavec:
Ve věku 99 let, Henry Kissinger právě vydal svou 19. knihu „Vedení: Šest studií světové strategie“. Je to analýza vize a historických úspěchů osobitého panteonu vůdců po druhé světové válce: Konrad Adenauer, Charles de gGulle, Richard Nixon, Anwar Sadat, Lee Kuan-Yew a Margaret Thatcherová.
Více tuhle pasáž pojednávat nehodlám. Zájemci mezi vámi si to najdou na linku. A buď to zvládnou díky svým znalostem angličtiny nebo prostě také zkusí překladač.
Mne zajímala „neknižní pasáž“ článku. Neboť se týká vztahu mezi trojicí supervelmocí, které Kissinger hodnotí velmi neradostně. Ba skoro přímo katastroficky.
A tuhle část vám v této flashi cítím být povinován vám nabídnout:
…. Od 50. let, kdy byl harvardským učencem píšícím o jaderné strategii, chápal pan Kissinger diplomacii jako balancování velmocí ve stínu potenciálu jaderné katastrofy. Apokalyptický potenciál moderních zbrojních technologií podle něj činí z udržení rovnováhy nepřátelských sil, jakkoli by to mohlo být nesnadné, prvořadý imperativ mezinárodních vztahů.
„Podle mého myšlení má rovnováha dvě složky,“ říká mi. „Jakási rovnováha sil s přijetím legitimity někdy protichůdných hodnot. Protože pokud věříte, že konečným výsledkem vašeho úsilí musí být vnucení vašich hodnot, pak si myslím, že rovnováha není možná. Takže jedna úroveň je jakousi absolutní rovnováhou.“ Další úrovní je, jak říká, „rovnováha chování, což znamená, že existují omezení pro uplatnění vašich vlastních schopností a moci ve vztahu k tomu, co je potřeba pro celkovou rovnováhu“. Dosažení této kombinace vyžaduje „téměř uměleckou dovednost,“ říká. „Nestává se příliš často, aby se na to státníci zaměřovali úmyslně, protože moc měla tolik možností, jak ji rozšířit, aniž by to bylo katastrofální, že země nikdy necítily takovou povinnost.“…..
Pan Kissinger vidí dnešní svět jako na pokraji nebezpečné nerovnováhy. „Jsme na pokraji války s Ruskem a Čínou v otázkách, které jsme zčásti vytvořili, bez jakékoli představy o tom, jak to skončí nebo k čemu to má vést,“ říká. Mohly by USA zvládnout dva protivníky tím, že je budou triangulovat, jako za Nixonových let? Nenabízí žádný jednoduchý recept. „Nemůžeš hned říct, že je oddělíme a postavíme proti sobě.“ Jediné, co můžete udělat, je neurychlovat napětí a vytvářet možnosti, a k tomu musíte mít nějaký účel.“
V otázce Tchaj-wanu se pan Kissinger obává, že USA a Čína manévrují směrem ke krizi, a doporučuje stabilitu ze strany Washingtonu. „Politika, kterou prováděly obě strany, vytvořila a umožnila pokrok Tchaj-wanu v autonomní demokratickou entitu a udržela mír mezi Čínou a USA po dobu 50 let,“ říká. „Člověk by proto měl být velmi opatrný v opatřeních, která, jak se zdá, mění základní strukturu.“
Pan Kissinger na začátku tohoto roku vyvolal kontroverzi tím, že naznačil, že neopatrná politika ze strany USA a NATO mohla zapříčinit krizi na Ukrajině. Nevidí jinou možnost, než vzít Putina vážně když vyjádřil bezpečnostní obavy a je přesvědčen, že bylo chybou, když NATO signalizovalo Ukrajině, že by se nakonec mohlo připojit k alianci: „Myslel jsem si, že Polsko – všechny tradiční západní země, které byly součástí západní historie – byly logickými členy NATO, “ on říká. Ale Ukrajina je podle jeho názoru souborem území kdysi připojených k Rusku, které Rusové považují za své, i když „někteří Ukrajinci“ ne. Stabilitě by lépe posloužilo, kdyby fungovala jako nárazník mezi Ruskem a Západem: „Byl jsem pro úplnou nezávislost Ukrajiny, ale myslel jsem si, že její nejlepší role je něco jako Finsko.
Říká však, že kostky jsou nyní vrženy. Po tom, jak se Rusko chovalo na Ukrajině, „teď se domnívám, že tak či onak, formálně nebo ne, musí se s Ukrajinou v důsledku toho zacházet jako s členem NATO. Přesto předpokládá urovnání, které zachová zisky Ruska z jeho počáteční invaze v roce 2014, kdy se zmocnilo Krymu a části oblasti Donbasu, i když nemá odpověď na otázku, jak by se takové urovnání lišilo od dohody, která selhala. stabilizovat konflikt před 8 lety.
Morální požadavek ukrajinské demokracie a nezávislosti – od roku 2014 jasná většina upřednostňuje členství v EU a NATO – a strašný osud jejích lidí pod ruskou okupací nešikovně zapadají do státnického umění pana Kissingera. Pokud je největším dobrem vyhýbání se jaderné válce, co vděčíme malým státům, jejichž jedinou úlohou v globální rovnováze je, aby na ně působily ty větší?
„Jak spojit naši vojenskou kapacitu s našimi strategickými záměry,“ uvažuje pan Kissinger, „a jak je spojit s našimi morálními záměry – to je nevyřešený problém.“
Takže tolik nestor světové/americké politiky…. Varuje před tím, co jemu osobně , v 99 létech už může být naprosto šumák.
Ale Fiala, Lipavský, Morawiecki, Kaczinski, Biden, Johnson, Leyenová, Borell a další podobní tomu rozumí zjevně ještě daleko více a lépe….
Proto jsme v takovém maléru!
