Když kanadský superodstřelovač a kyborg v jedné osobě s přezdívkou Wali se rozhodl poslechnout Zelenského a jít pomoci zabíjet Rusy na Ukrajinu, světový tisk/ a samozřejmě český mainstream/ se mohly zvencnout, aby jeho příchod patřičně rozmázly. S titulky typu – Wali zabíjí až 40 nepřátel denně! A tak podobně. Prostě rusožrout dojel na Ukrajinu. Pak se po něm slehla zem. Až se na opolčenských webech objevila informace, že zahynul v Mariupolu. Převzal jsem ji, ovšem s vážnou pochybností a konstatoval, že jí nevěřím.
Ale to není o maličké Kose, blogu jednoho muže s jeho omezenými schopnostmi a možnostmi. Nýbrž stále o tom jednom a tomtéž. Souhrou nepatrných okolností mi přišla na sklo nepatrná informace, že rusožrout Wali se snad vrátil bleskem ze Zelenského Ukrajiny domů do Kanady a hluboce si při tom oddychl. Což mne přinutilo k pátrání. Úspěšnému. Na opravdu velkém kanadském frankofonním webu La Presse. Jde o 72 nejnavštěvovanější internetová stránka u javorových listů:
Takže zdroj, o jehož serioznosti nelze pochybovat!
A tam se ohledně Waliho a Ukrajiny dočtete toto:
a vlastní text dle mého překladače vypadá takto:
Dva měsíce poté, co odpověděl na výzvu prezidenta Volodymyra Zelenského, je odstřelovač Wali zpět v Quebecu – nezraněn, ačkoli „několikrát málem přišel o život“. Ale většina zahraničních bojovníků, kteří navštívili Ukrajinu jako on, odcházela hořce zklamaná, utopená ve válečné mlze, aniž by jednou byla v první linii.
Mám štěstí, že jsem stále naživu, opravdu se smrt přiblížila,“ řekl bývalý voják Royal 22 e Regiment v rozhovoru pro La Presse ve svém domě v širší oblasti Montrealu.
Jeho poslední mise v oblasti Donbasu v ukrajinské jednotce, která podporovala nasazené vojáky, poněkud uspíšila jeho návrat. Časně ráno, když právě zaujal pozici poblíž zákopu vystaveného palbě ruských tanků, vylezli dva branci z přikrývek, aby si zapálili cigaretu. „Řekl jsem jim, aby se takto nevystavovali palbě, ale oni mě neposlouchali,“ říká Wali. Vedle nich pak dopadla „velmi přesná“ střelba granátů z ruského tanku. Při scéně popisované odstřelovačem tuhne krev v žilách. „Vybuchlo to silně.“ Viděl jsem, jak šrapnel zasahoval jako lasery. Moje tělo se napnulo. Nic jsem neslyšel, hned mě bolela hlava. Bylo to opravdu násilné. »
Okamžitě pochopil, že pro jeho dva těžce zasažené ukrajinské bratry ve zbrani nelze už nic udělat. „Páchlo to smrtí, těžko se to popisuje; je to děsivý zápach spáleného masa, síry a chemikálií. Je to tak nelidské, ten zápach. »
Jeho partnerka, která si přeje zůstat v anonymitě, říká, že mu zavolal uprostřed noci asi o hodinu později. „Snažil se mi vysvětlit, že došlo ke dvěma úmrtím.“ Řekl: ‚Myslím, že jsem toho udělal dost, co? Udělal jsem dost?“ Vypadá to, že chtěl, abych mu řekla, aby se vrátil, říká. Byl strašně klidný. »
Nakonec to byl jeho rodinný život, který zvítězil nad je v sobě takový žár. Mám rád operační divadlo. Ale příliš jsem vyzýval štěstí. Nemám žádné zranění. Říkám si: jak dlouho mohu házet touhle kostkou? Nechci přijít o to, co tady mám,“ říká mladý otec, který propásl synovy první narozeniny, když byl na frontě.
Po dvou měsících strávených na Ukrajině Wali vyvodil „spíše neuspokojivé“ hodnocení rozmístění západních dobrovolných bojovníků, které začalo na začátku března po výzvě prezidenta Volodymyra Zelenského. Počet dobrovolníků, kteří se objevili – podle různých odhadů více než 20 000 – byl tak velký, že ukrajinská vláda musela 6. března urychleně zřídit Mezinárodní legii pro územní obranu Ukrajiny.
Pro většinu dobrovolníků, kteří se objevili na hranicích, byl ale vstup do vojenské jednotky oříškem.
Zelenskij apeloval na všechny, ale v poli byli důstojníci naprosto bezmocní. Nevěděli, co s námi dělat.
Wali
On a několik dalších bývalých kanadských vojáků zpočátku raději vstoupili do Norman Brigade, soukromé dobrovolnické jednotky sídlící několik měsíců na Ukrajině, vedené bývalým quebeckým vojákem, jehož nom de guerre je Hrulf.
Mezi vojáky rychle nastaly rozbroje a velké množství bojovníků opustilo Normanskou brigádu.
Tři lidé, kteří požádali o anonymitu, popsali La Presse sliby o poskytnutí zbraní a ochranných pomůckůcek, které učinil šéf Norman Brigade, které se nikdy neuskutečnily. Někteří z dobrovolníků se ocitli asi 40 kilometrů od ruské fronty bez jakýchkoli ochranných prostředků. „Kdyby došlo k ruskému průlomu, byli by v ohrožení všichni. Ze strany brigády to byl nezodpovědný přístup, “říká jeden z jejích bývalých vojáků, který žádal, aby jeho jméno bylo z bezpečnostních důvodů utajeno.
Podvádění a netrpělivost
Velitel Norman Brigade, který nás také požádal, abychom z bezpečnostních důvodů neuvedli jeho skutečné jméno, potvrzuje, že ho od začátku konfliktu opustilo asi šedesát bojovníků. Několik z nich chtělo podepsat smlouvu, která by jim dala status podle Ženevských konvencí a také záruky, že v případě zranění budou ošetřeni ukrajinským státem. Hrulf tvrdí, že někteří se dokonce „naplánovali“ zbavit ho zásilky zbraní za 500 000 dolarů dodaných Američany, aby vytvořili vlastní bojovou jednotku.
„Jsou chlapi, kteří spěchali na frontu, aniž by podstoupili sebemenší bezpečnostní kontrolu. Ukrajinci nás otestovali a teprve nyní začínáme dostávat další mise. Je tu prvek důvěry, který je třeba vybudovat, a to je zcela normální,“ říká Hrulf.
„Hrozné zklamání“
„Mnoho dobrovolných bojovníků očekává, že to bude na klíč, ale válka je úplný opak, je to hrozné zklamání,“ shrnuje za sebe Wali.
S dalším quebeckým pěšákem přezdívaným Shadow se quebecký odstřelovač konečně připojil k ukrajinské jednotce, která bojovala v oblasti Kyjeva.
Ale zase najít zbraň, se kterou by se dalo bojovat, bylo kafkovským cvičením. „Musel jsi znát někoho, kdo zná někoho, kdo ti řekl, že v nějakém starém holičství ti dají AK-47.“ S takovou výstrojí vojáka jste se museli šťourat tak, že jste sbírali kusy a střelivo vlevo i vpravo, v mnoha případech se zbraněmi ve více či méně dobrém stavu,“ říká.
Dokonce i jídlo často poskytují civilisté. Totéž platí pro benzin pohybovat se ve vozidle. Neustále musíte všechno organizovat, znát někoho, kdo někoho zná.
Po několika týdnech na ukrajinském území skončili někteří z nejzkušenějších západních vojáků naverbováni ukrajinským ředitelstvím vojenského zpravodajství a podle jednoho z nich by se nyní účastnili speciálních operací za nepřátelskými liniemi.
Jiní, méně zkušení, „přeskakují z jednoho Airbnb na druhé“, zatímco čekají na naverbování jednotkou, která je odveze na frontu, říká Wali.
Většina se však rozhodla vrátit domů, říká několik lidí dotazovaných pro tento článek. „Mnozí přijíždějí na Ukrajinu s vyboulenými hrudníky, ale odcházejí s se staženým ocasem mezi nohama,“ říká Wali.
Nakonec sám řekl, že vypálil pouze dvě kulky do oken „aby vyděsil lidi“ a nikdy se ve skutečnosti nedostal na dostřel nepřátel. „Je to válka strojů“, kde „nesmírně stateční“ ukrajinští vojáci utrpí velmi těžké ztráty z ostřelování, ale „propásnou mnoho příležitostí“ k oslabení nepřítele, protože jim chybí znalosti technické armády, shrnuje. „Kdyby Ukrajinci měli postupy, které jsme měli v Afghánistánu pro komunikaci s dělostřelectvem, mohli jsme způsobit masakr,“ domnívá se.
Wali se ale netají svou touhou se tam navzdory všemu vrátit. „Nikdy nevíte, kdy zahraniční bojovníci udělají změnu na zemi.“ Je to jako s hasicím přístrojem: je k ničemu, dokud se oheň nerozhoří. »
Takže Walli dovalil. Jako superkyborg a rusožrout, co zabije každý den 40 Rusáků. Aniž by se zapotil. Za celé dva měsíc e stihl vypálit celé dvě kulky…
Ale o tímhle vás mainstream obtěžovat nehodlá. Ani světový, natož ten český. Současně s tím rozhovorem Walliho pro LaPresse se mi na Seznamu.cz objevilo tohle:
A tam je všechno úplně opačně!!! Na Ukrajině vše /téměř/ perfektní! Špígl nýgl! A věčně opilé, zcela neschopné mužiky mlátí čepicemi…..
Někdo zjevně lže. Kdo si vsadí na lháře Walliho?
