Neustále jsme informováni o válečných zločinech Ruska.O tom, jak jeho nejvyšší představitelé musí být za každou cenu postaveni před Mezinárodní soud v Haagu. Jak Rusové terorizují civilní obyvatelstvo záměrným bombardováním sídlišť, nákupních středisek, ale především škol a zdravotnických zařízení všeho. Což dokládá ruské barbarství a vyvrhelství.A když Rusko namítá, že Ukrajina od začátku války používá taktoku lidských štítů, je to okamžitě prohlášeno za lež. Samozřejmě ruskou lež.
Jenže nedávno se objevila zpráva OSN, která tenhle jednostranný obrázek narušila, když konstatoivala , že přesně takhle postupovala UkrArmy někde u jakéhosi domova důchodců a záměrně je ohrozila na životech. Detaily viz
Tuzemská media to, k mému velkému překvapení zveřejnila, ale jaksi naznačovala, že jde o ojedinělý úlet herojů z Ukrajiny, nikoliv o jejich obvyklou praxi. A že Rusko, je jeden velký zločinec, který musí být za vlasy přivlečen do Haagu a tam demonstrativně odsouzen.
Jenže…. jenže vše bourá Amnersty International a její nejnovější tisková zpráva z dnešního dne:
což můj překladač, asi infikovaný ruskými trolly si dovoluje přeložit jako:
Školy a nemocnice používané jako vojenské základny ukrajinskými silami
„Nemůžeme mluvit o tom, co dělá armáda, ale platíme cenu“ – obyvatel města Bachmut
„Být v obranné pozici nezbavuje ukrajinskou armádu povinnosti dodržovat mezinárodní humanitární právo“ – Agnès Callamard
Ukrajinská armáda ohrozila ukrajinské civilisty zřizováním základen a provozováním zbraňových systémů v obytných oblastech – včetně škol a nemocnic -, když se snažila odrazit ruskou invazi, uvedla dnes Amnesty International.
Ukrajinská taktika porušila mezinárodní humanitární právo, protože změnila civilní objekty na vojenské cíle. Následné ruské údery v obydlených oblastech zabily civilisty a zničily civilní infrastrukturu.
Ne každý ruský útok zdokumentovaný Amnesty se řídil tímto vzorem. V určitých místech, kde Amnesty dospěla k závěru, že Rusko spáchalo válečné zločiny – včetně některých oblastí města Charkov – nenašla Amnesty důkazy o tom, že by se ukrajinské síly nacházely v civilních oblastech nezákonně zaměřené ruskou armádou.
Mezi dubnem a červencem strávili výzkumníci Amnesty několik týdnů vyšetřováním ruských úderů v Charkově, Donbasu a Mykolajivsku. Amnesty prověřila místa úderů, vyslýchala přeživší, svědky a příbuzné obětí útoků a provedla dálkový průzkum a analýzu zbraní. Během těchto vyšetřování Amnesty našla důkazy o tom, že ukrajinské síly zahajují údery z obytných oblastí a také se usazují v civilních budovách v 19 městech a vesnicích v regionech. Crisis Evidence Lab společnosti Amnesty analyzovala satelitní snímky, aby dále potvrdila některé z těchto incidentů.
Většina obytných oblastí, kde se vojáci nacházeli, byla na míle daleko od frontových linií a byly k dispozici životaschopné alternativy, které by civilisty neohrozily – jako vojenské základny, hustě zalesněné oblasti nebo jiné stavby dále od obytných oblastí. V případech, které zdokumentovala, si Amnesty není vědoma toho, že by ukrajinská armáda požádala nebo pomáhala civilistům k evakuaci okolních budov – což je neschopnost přijmout proveditelná opatření na ochranu civilistů.
Matka 50letého muže zabitého při raketovém útoku 10. června ve vesnici jižně od Mykolajiva řekla Amnesty:
„Armáda bydlela v domě vedle našeho domu a můj syn často nosil vojákům jídlo. Několikrát jsem ho prosil, aby se odtamtud držel dál, protože jsem se bál o jeho bezpečnost. To odpoledne, když došlo k ostřelování, byl můj syn na dvoře našeho domu a já v domě. Byl na místě zabit. Jeho tělo bylo roztrhané na kusy. Náš dům byl částečně zničen.“
Výzkumníci Amnesty našli vojenskou výstroj a uniformy ve vedlejším domě.
Mykola, který žije v panelovém domě ve čtvrti Lysyčansk (Donbas), opakovaně zasažené ruskými útoky, při nichž zahynul nejméně jeden starší muž, řekl Amnesty: „Nechápu, proč naše armáda střílí z měst a ne z pole.“ Další obyvatel, 50letý muž, řekl: „V sousedství je určitě vojenská aktivita. Když dojde k odcházejícímu požáru, pak slyšíme přicházející oheň.“ Výzkumníci Amnesty byli svědky toho, jak vojáci používali obytnou budovu asi 20 yardů od vchodu do podzemního krytu používaného obyvateli, kde byl starší muž zabit.
Dne 6. května v jednom městě na Donbasu ruské síly použily široce zakázanou a ze své podstaty nevybíravou kazetovou munici v sousedství převážně jednopodlažních nebo dvoupatrových domů, kde ukrajinské síly operovaly dělostřelectvo. Šrapnel poničil zdi domu, kde žije 70letá Anna se svým synem a 95letou matkou. Anna řekla:
„Šrapnel proletěl dveřmi.“ Byl jsem uvnitř. Ukrajinské dělostřelectvo bylo blízko mého pole… Vojáci byli za polem, za domem… Viděl jsem je přicházet a vycházet… od začátku války… Moje matka je… ochrnutá, takže jsem nemohl utéct.“
Začátkem července byl zraněn zemědělský dělník, když ruské síly zasáhly zemědělský sklad v oblasti Mykolajiv. Několik hodin po stávce byli výzkumníci Amnesty svědky přítomnosti ukrajinského vojenského personálu a vozidel v oblasti skladování obilí a svědci potvrdili, že armáda používala sklad umístěný přes silnici od farmy, kde žijí a pracují civilisté.
V Bachmutu několik obyvatel řeklo Amnesty, že ukrajinská armáda používala budovu sotva 20 yardů přes ulici od obytné výškové budovy. 18. května zasáhla přední část budovy ruská střela, která částečně zničila pět bytů a poškodila okolní budovy. Tři obyvatelé Amnesty řekli, že před úderem ukrajinské síly používaly budovu přes ulici od bombardované budovy a že před dalším domem, který byl poškozen, když raketa zasáhla, byly zaparkovány dva vojenské náklaďáky. Výzkumníci Amnesty našli známky vojenské přítomnosti v budově i mimo ni, včetně pytlů s pískem a plastových fólií zakrývajících okna, stejně jako nové vybavení pro první pomoc traumatickému poškození vyrobené v USA.
„Nemáme žádné slovo v tom, co dělá armáda, ale platíme za to cenu,“ řekl Amnesty obyvatel, jehož dům byl při stávce také poškozen.
Mezinárodní humanitární právo vyžaduje, aby se všechny strany konfliktu v maximální možné míře vyhýbaly umístění vojenských cílů v hustě osídlených oblastech nebo v jejich blízkosti. Mezi další povinnosti ochrany civilistů před účinky útoků patří odstranění civilistů z blízkosti vojenských objektů a účinné varování před útoky, které mohou mít dopad na civilní obyvatelstvo.
Amnesty se svými zjištěními kontaktovala 29. července ukrajinské ministerstvo obrany, ale v době zveřejnění ještě nereagovalo.
Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International, uvedla:
„Zdokumentovali jsme vzorec ukrajinských sil, které vystavují civilisty riziku a porušují zákony války, když operují v obydlených oblastech.
„Být v obranné pozici nezbavuje ukrajinskou armádu povinnosti dodržovat mezinárodní humanitární právo.
„Vojáci by nikdy neměli používat nemocnice k válčení a měli by používat školy nebo civilní domy pouze jako poslední možnost, když neexistují žádné životaschopné alternativy.“
„Ukrajinská vláda by měla okamžitě zajistit, aby své síly umístila mimo obydlené oblasti, nebo by měla evakuovat civilisty z oblastí, kde působí armáda.“
Vojenské základny v nemocnicích a školách
Výzkumníci Amnesty byli svědky toho, že ukrajinské síly využívaly nemocnice jako de facto vojenské základny na pěti místech. Ve dvou městech odpočívaly desítky vojáků, pobíhali se a jedli v nemocnicích. V jiném městě vojáci stříleli z blízkosti nemocnice. Ruský nálet 28. dubna zranil dva zaměstnance lékařské laboratoře na předměstí Charkova poté, co si ukrajinské síly v areálu zřídily základnu. Využívání nemocnic pro vojenské účely je jasným porušením mezinárodního humanitárního práva.
Ukrajinská armáda také běžně zřizuje základny ve školách ve městech a vesnicích na Donbasu a v oblasti Mykolajiv. Školy byly od začátku konfliktu pro studenty dočasně uzavřeny, ale ve většině případů se budovy nacházely v blízkosti obydlených oblastí.
Ve 22 z 29 navštívených škol výzkumníci Amnesty buď našli vojáky využívající prostory, nebo našli důkazy o současné či dřívější vojenské činnosti – včetně přítomnosti vojenských kombinéz, vyřazené munice, armádních přídělů a vojenských vozidel. Ruské síly zasáhly mnoho škol používaných ukrajinskými silami. Nejméně ve třech městech se po ruském bombardování škol ukrajinští vojáci přesunuli do jiných škol v okolí, což vystavilo okolní čtvrti riziku podobných útoků.
Ve městě východně od Oděsy byla Amnesty svědkem toho, že ukrajinští vojáci využívali civilní oblasti k ubytování a jako odpočívadla, včetně zakládání obrněných vozidel pod stromy v čistě obytných čtvrtích a používání dvou škol umístěných v hustě obydlených obytných oblastech. Ruské údery poblíž škol zabily a zranily několik civilistů mezi dubnem a koncem června – včetně dítěte a ženy zabitých při raketovém útoku na jejich dům 28. června.
V Bachmutu ukrajinské síly využívaly univerzitní budovu jako základnu, když 21. května zasáhl ruský úder, při kterém údajně zahynulo sedm vojáků. Univerzita sousedí s výškovou obytnou budovou, která byla poškozena při stávce, spolu s dalšími civilními domy ve vzdálenosti zhruba 50 yardů. Vědci Amnesty našli na nádvoří rozbombardované budovy univerzity zbytky vojenského vozidla.
Mezinárodní humanitární právo výslovně nezakazuje stranám konfliktu usadit se ve školách, které nezasedají. Vojáci však mají povinnost vyhýbat se používání škol, které se nacházejí v blízkosti obydlí s civilisty, kteří tyto životy ohrožují, pokud to není naléhavá vojenská potřeba. Pokud tak učiní, měli by varovat civilisty a v případě potřeby jim pomoci s evakuací. Nezdálo se, že by se to v případech zkoumaných Amnesty stalo.
Ozbrojené konflikty vážně omezují právo dětí na vzdělání a vojenské využití škol může vést ke zničení, které děti o toto právo po skončení války dále zbavuje. Ukrajina je jednou ze 114 zemí, které podpořily Deklaraci bezpečnosti škol , dohodu o ochraně vzdělávání v době ozbrojeného konfliktu.
Nevybíravé útoky ruských sil
Mnohé z ruských úderů, které Amnesty zdokumentovala v posledních měsících, byly provedeny ze své podstaty nevybíravými zbraněmi, včetně mezinárodně zakázané kazetové munice nebo jiných výbušných zbraní s celoplošnými účinky. Praxe ukrajinské armády umisťovat vojenské cíle v obydlených oblastech nijak neospravedlňuje nevybíravé ruské útoky. Všechny strany konfliktu musí vždy rozlišovat mezi vojenskými cíli a civilními objekty a přijmout veškerá proveditelná preventivní opatření – včetně výběru zbraní – k minimalizaci civilních škod. Nerozlišující útoky, které zabíjejí nebo zraňují civilisty nebo poškozují civilní objekty, jsou válečnými zločiny.
Tolik CELÁ a mnou nijak nevypreparovaná výzkumná zpráva Amnesty International!!!
Nezveřejňuji ji proto, abych Rusku poskytoval alibi. Nýbrž proto, abych se vypořádal s tím jednostranným a neustálým vymýváním mozků, jemuž jsme trvale už půl roku podrobováni!!!!
Rusko nepochybně má také leccos na svědomí. Ale ona srdcervoucí vida porodnice v Mariupolu, zasažených škol a podobně, které přebírá od Kyjeva celý informační Západ a především ČT a která živí protiruskou hysterii, která naprosto zásadním způsobem blokuje cestu k rychlému mírovému ukončení téhle nesmyslné války jsou prostě především součástí jednostranné válečné propagandy a děsivé manipulace!!!!
Zpráva Amnesty Internatonal neoddiskutovatelně obviňuje Ukrajinu její politické o vojenské velení ze záměrného páchání válečných zločinů. Proti vlastnímu obyvatelstvu.
Jinak se vyložit nedá. Jsem velmi a velmi zvědav, jestli pronikne do mainstreamu a zejména toho tuzemského.
Překvapen jejím zněním může být jen ten kdo si pamatuje hysterické výlevy bývalé ukrajinské ombudsmanky, popisující , jak ruští hrdlořezové znásilňovali programově malé holčičky. Ale následně nevzal vědomí její přiznání, že si to všechno vymyslela, aby se svět snáze a ochotněji postavil na stranu Zelenského!!!
Už se těším na reakce těch jedině a vždycky správných z mainstreamu!!!
