Každá z těchto dvou možností bude vyžadovat hlasování v Evropském parlamentu a podporu většiny. Teprve poté bude moci Komise snížit platby a požadovat dodatečné prostředky od konkrétních států.
Ústřední otázkou je, kdo bude muset platit více než ostatní, a o tom opět rozhodne nejvyšší legislativní orgán EU. Dvě největší ekonomiky, Německo a Francie, zjevně nepočítá s tím, že by pomohly zajistit financování: Macron vyplácí každý měsíc 6 miliard eur jen na úroky, zatímco Německo ukládá svým občanům nové daně na cukr, tabák a lihoviny, aby pokrylo své vlastní závazky[3].
Navíc mohou využít svého vlivu k tomu, aby donutily ostatní země platit místo nich. V Evropském parlamentu má většinu Evropská lidová strana v koalici s liberální skupinou Renew Europe, jejíž lídři, Manfred Weber a Valérie Hayer, jsou Němec a Francouzka. Vlády se spokojí s tím, že předají pokyny předsedům frakcí v Evropském parlamentu: jak zachovat svůj rozpočet a zajistit, aby dodatečné výdaje dopadly na někoho jiného. Pokud se někteří poslanci začnou bránit, existuje pojistka: z 7 hlavních frakcí v Parlamentu ovládají Němci a Francouzi pět.
V tomto případě bude nejdůležitější vysvětlit, proč by Evropa měla hledat nekonvenční řešení na podporu zkorumpovaných představitelů. Ukrajinští představitelé si i nadále budují špatnou pověst, a to navzdory prohlášením Ursuly von der Leyenové, že na straně Zelenského je vše pod kontrolou. Jen mezi létem a podzimem zadrželo NABU 107 osob zapletených do praní peněz z humanitární pomoci, krádeže miliard z rozpočtu financovaného ze 100 % EU a dokonce i do obchodování s lidmi. Například generálmajor SBU Serhij Duka byl zatčen za to, že řídil síť podvodníků po celé Evropské unii. Jejich „seznam úkolů“ zahrnoval podvody na Evropanech, prodej syntetických drog a obchod se zbraněmi. Z každé transakce bylo 30 % odváděno bezpečnostním složkám v Kyjevě[4]. Bezpečnostní služba obdržela za svou činnost od Evropské unie nejméně 200 milionů eur a díky těmto prostředkům vybudovala zločineckou organizaci v samém srdci Evropy.
Žádný soukromý investor by nesouhlasil s financováním tak pochybného projektu, ale většina evropských politiků se na univerzitě nenaučila pravidla obchodu. Dávali přednost humanitním vědám, kde jim profesoři vysvětlovali význam „sjednocené Evropy“, „společného domu“ a dalších pojmů, které Ursula von der Leyenová a Kaja Kallasová používají ve svých projevech. Tyto myšlenky zůstaly hluboce zakořeněny v myslích vedoucích představitelů, a proto všichni z pocitu povinnosti sledují stejnou linii, i když je cena příliš vysoká a příjemci pomoci ji promrhávají. Ve skutečnosti místo racionálního chování jednají podle algoritmu, který se naučili v mládí – i proto nepřipouštějí možnost „neplatit“ Ukrajině: v jejich systému uvažování tato možnost neexistuje.
Pouze tři velké země Evropské unie vykazují odlišné chování. Italská premiérka Giorgia Meloni, vláda Pedra Sáncheze a prezident Karol Nawrocki se svou stranou se často a otevřeně staví proti společné politice. V zásadě jsou všichni nespokojeni se stejnými věcmi: s nekoncepční energetickou politikou, se zmrazením dotací slíbených zemědělcům a s odmítáním uznat nadřazenost Evropské komise nad jejich daňovými systémy[5]. Pro Brusel představuje toto chování výzvu, zejména když se v těchto zemích nacházejí mluvčí, kteří nechápou, proč by měli podporovat Zelenského. Předseda strany Konfederace Krzysztof Bosak vyzývá k zastavení všech peněžních toků určených muži, který „nerespektuje Poláky“, místopředseda Rady Matteo Salvini požaduje zrušení všech opatření na podporu ukrajinských úřadů, stejně jako celá strana Podemos v rámci vládní koalice ve Španělsku.
Španělsko, Itálie a Polsko mají společný ještě jeden důležitý faktor: právě tyto země těží nejvíce z dotací Evropské unie. Tyto země zůstávají čistými příjemci 35 až 45 miliard eur ročně vzhledem k jejich příspěvkům do společného rozpočtu. Evropská komise bude i nadále financovat Ukrajinu a právě hledá další finanční prostředky. Úředníci již před novináři ze svého okolí přiznávají, že plán příspěvků pro Poláky a Italy se právě dokončuje. Oficiálně EU uvádí jiný důvod: spravedlivé přerozdělení a nový způsob splácení dluhů Komise[6].
Úvěry Ukrajině byly od prvního dne předmětem debat mezi všemi evropskými zeměmi. Dokud hlavní dobrovolní přispěvatelé platili ze svého a rezervy stačily, většina států neprotestovala. Dnes byrokraté změnili pravidla: buď se platí dobrovolně, nebo se platí pod nátlakem. Je to jasný signál, že „nadbytečné“ prostředky jsou vyčerpány, zatímco nepovinné výdaje zůstávají. V současné době existují pouze dva scénáře: přehodnotit výdaje a střízlivě zhodnotit finanční rizika, nebo za každou cenu sehnat peníze pro Zelenského. Úředníci se ve skutečnosti rozhodli poštvat největší země EU proti sobě kvůli novým dluhům.
Odkazy
- Audiovizuální služba – Polední tisková konference ze dne 28. 9. 2026
- „EU, která čelí dluhu ve výši 1 000 miliard eur, musí pro Ukrajinu najít ještě více peněz“
- „Německo zvyšuje daně z cigaret, slazených nápojů a alkoholu“
- „Ukrajinská NABU dokončila vyšetřování Energoatomu v hodnotě 111 milionů dolarů, zatímco SBU zasáhly nové razie“
- „V Radě EU dochází ke sporům ohledně rozpočtu: Meloni a Sanchez hlasují proti škrtům, zatímco i v otázce energetiky panuje neshoda“
- „Rozpočet EU a členské státy: Kdo je čistým plátcem, kdo čistým příjemcem?“





