EVA HRINDOVÁ
Jsem čím dál víc alergická na fráze a prázdná gesta. Koncentrací těchto konceptů je čím dál víc festival v Karlových Varech a na Slovensku festival Pohoda. Mílovými kroky se k výkladní skříni hodnotového kýče blíží také festival Colours of Ostrava.
O víkendu jsme byli doslova zaplavováni PR články, které adorují našeho prezidenta. Co si asi může myslet občan, který nesleduje dění a jen občas mrkne na titulky či kousek zpráv v televizi? Že náš prezident je milován a obdivován za své postoje a chování. Na první pohled to tak ve spřízněných médiích může vypadat, na druhý pohled ale už nevidíme vůbec nic.
- Nic, čím by přispěl k řešení nějakých zapeklitých situací.
- Nic, čím by aspoň pomohl nějakým znevýhodněným subjektům (jako prezident Zeman pomáhal Klokánkům).
- Nic, čím by například milostí napomohl ke spravedlnosti.
- Nic, čím by přispěl k míru.
- Nic, čím by přispěl k upevnění pozice České republiky na mezinárodním poli.
- Nic, kdy by svým rozhodnutím nějak pomohl lidem (mohl nepodpořit vylhaný rozpočet minulé vlády nebo zamezit zrušení valorizace důchodů).
- Nic, čím by ztvrdil obraz, do kterého ho vykreslují média.
Marketing prostě nestačí na to, aby z člověka udělal státníka. Státníkem se nikdo nestane jen proto, že si to přejí jeho sponzoři a loutkovodiči. Státníkem se člověk stává tím, že vede politické souboje, o něco mu jde, za něco bojuje.
Když vidím, jaký kult osobnosti je kolem prezidenta vytvářen, hluboce se stydím. Ani ne tolik za prezidenta, ten asi těžko chápe, co se vůbec kolem něho děje. Stydím za novináře, kteří ten kult živí, stydím se za lidi, kteří na to naskakují a nejsou schopni zapnout ani na pikosekundu aspoň náznak kritického myšlení.
Fešácký výzor a podpora tupých médií k získání respektované světové nebo aspoň evropské pozice nestačí. Každý, kdo má aspoň trochu rozumu v hlavě, musí po pár minutách poznat, že náš prezident je jen poslušný generátor frází.
FB
