Milý Vlku,
naši cestu za pokrokem obohatí další futrál všech moudrostí. Ten plukovník je opravdu muž na svém místě mezi hovadnými politiky, kteří se zmocnili naší drahé vlasti. Člověka napadá kadet Biegler a Horníčkův výrok „Kde blb, tam nebezpečno.“
Mně se v tomhle světě žije čím dál tím hůř. Když jsem se v roce 1991 přijel na první návštěvu do Prahy, zachytil jsem ještě zbytek posametového nadšení. To pak utuchalo a když jsem se v roce 2014 vrátil natrvalo, lidi už spolu nemluvili a objevovaly se hlasy, že by už klíči necinkali.
Tuhle jsem se v Albertu setkal s jedním člověkem z našeho domu. Známe se přes schránku na dopisy, protože mu do ní dávám progream TV, který nepotřebuji. A on mi najednou, tak mezi regály, začal vyprávět, že si s ženou, lékařkou, našetřili nějaké peníze a těšili se že budou cestovat, aby si něco užili. Necestují, protože na ně padá doba, ta šílenost světa.
No a včera jsem mluvil s jednou Ukrajinkou, která tady bydlí asi 20 let. Přesněji řečeno jen poslouchal, protože jsem neměl co dodat. Říkala, že se mladí Ukrajinci mrzačí, aby nemuseli do zákopů a přidala příběh své příbuzné, která se svým mužem (55 let) přežívala kdesi na vesnici díky záhumenku (kráva, prase, a nějaká drůbež). Teď neví co s ní bude, protože jejího muže odvedli verbíři a ona to nezvládne.
K tomu Futrálovi II jsem napsal glosu (viz níže).
Abych nebyl veskrze negativní, posílám Vám text, který jsem sepsal po návštěvě Bystrého u Poličky, kde se narodila moje maminka. Zažil jsem tam krásné 3 dny.
Mějte se co nejlépe a vracejte se z nemocnice pokaždé zdravější. Jiří
Dezinformace je když…
Dlouho jsme tápali, protože politici nebyli schopni vysvětlit, co ta dezinformace vlastně je. Pak přišel spásný nápad využít schopnost důstojníků zjednodušovat situaci či povely, aby jim porozuměl každý vojín.
„Během studené války měl sovětský režim základní narativ, že sovětský systém je lepší než západní.“ řekl vládní koordinátor strategické komunikace státu plukovník Otakar Foltýn. Dnes se prý ruský narativ změnil na „Nevěřte ničemu.“ A právě tak chce Rusko rozložit demokracii v Česku. V zásadě to je pravda, jenže to samé tvrdily obě strany tehdy a tvrdí to i teď.
„Když nebudeme ničemu věřit, tak nás může ruský režim rozložit, aniž by sem přijel jediný tank,“ varoval náš plukovník. „Docela dobře se může stát, že se rozplyneme v šedi lží a ignorace.“ Na plukovníka to je skoro básnická představa. V překladu znamená, že něčemu věřit musíme. Otázka ovšem je, jak definovat tu nejsprávnější víru neboť jen ta nás spasí na způsob husitských chorálů.
Je jistě možné, že někteří občané nebudou věřit ničemu a svůj osud ponechají koňovi, který má větší hlavu. Tuto skupinu lze zmáknout pokud jí po orwellovsku předhodíme porno a fotbal. Horší to je s těmi, kteří ještě úporně věří na demokracii, tedy na systém, který je teoreticky založen na diskusi a výměně názorů.
Chuj s ruským „nevěřte ničemu,“ když se k nám dostávají názory všeho druhu z americké svatyně demokracie. Mezi nimi i takové, které odporují těm, které hájí naše vláda. Pomocí pramenů blízkých CIA lze snadno dospět k názoru, že dění na Ukrajině je výsledkem geopolitických plánů USA. Biden ve svém inauguračním projevu zmínil, že USA chtějí vést svět silou příkladu a nebo příkladnou silou. S mírnou dávkou ironie lze říct, že rozporné signály přicházející z americké půdy vlastně nahrávají ruskému narativu „nevěřit (u nás) ničemu.“
Pan plukovník situaci zamlžil konstatováním, že „Algoritmizace sociálních médiích vede k tomu, že se společnost stále více rozděluje a Ruská federace toho umně využívá.“ Vzdáleně tuším, že tim naznačuje neblahou přítomost zbytků zdravého selského rozumu. Na konferenci konáné pod záštitou předsedy výboru pro bezpečnost Pavla Žáčka z ODS pak přihodil tuto definici:
„Dezinformace je cílená manipulace. Lež, která o sobě ví, že lže.“ Při vší úctě k šarži si troufnu namítnout, že lež o sama o sobě nic neví. To jen manipulátor možná někdy ví, že lže.
Plukovník pak narazil na ošemetné téma censury: „Žádnou cenzuru dělat nebudu. Pakliže někdo tvrdí, že ano, tak tímto říkám, že prosazuje ruský narativ, jedná proti zájmům vlastního státu a je kolaborantem současného kremelského režimu proti zájmům České republiky.“ Mohl zůstat u první věty, jenže pak mu došlo, že má v popisu práce boj proti dezinformacím. Tedy s protivníkem, kterého je třeba zničit. Například tím, že nebude vpuštěn do veřejného prostoru. Třeba zabanováním textů a jejich autorů, nebo vypnutím serverů.
Brannou povinností budoucnosti je podle Foltýna „informační gramotnost“. Nejspíš schopnost, žít v pravdě a to hned po odstranění lží.
Mluvil také o tom, že do zákopů nemusíme, protože jsou v nich za nás Ukrajinci, kteří brání svou zemi i Evropu proti ruské agresi.
Premiér k tomu z videa dodal: „Nemůžeme směšovat komunikaci zvolených politiků se strategickou komunikací státu.“ To ovšem znamená, že musíme definovat absolutní, tedy „státní“ pravdu.
Zatím není zřejmé do jaké míry dojde na varování hostinského Palivce: „Prosím vás, pánové, obraťte list, víte, já to nemám rád. Leccos se kecne a pak to člověka mrzí.”
Vlkův dovětek:
Co že vymyslel Velký obuch , takto strategický komunikátor vlády – že ruským narativem je dnes pro nás , čisté duše, které hodlá polapit do svých tenat, heslo – nevěřme ničemu? A čemu máme věřit z té Bidenovy strategické, nikoliv komunikace, nýbrž nejednoznačnosti?
Povedou USA svět silou svého příkladu?
Nebo ho hodlají vést příkladnou silou?
Co z toho je správně? A nebo B?
Protože obojí najednou nelze. Buď někoho vedu svým příkladem nebo ho v podstatě znásilním Čemu máme věřit? Není tohle přímo pobídka od Velkého bílého otce z Washingtonu nevěřit ničemu? Ptám se! Nic netvrdím. A očekávám, že stratetegický komunikátor by mi ěl ozřejmit. Abych nepadl do těch odporných ruských tenat. Velký obuch nic vysvětlovat nikomu nemusí. Ano mé osobě ne. U toho všechno poznají hned co a jak, jakmile zasviští!
Ostatně – pan Jiří vzpomenul Listopad. Já na Národní nebyl. Ani jsem být nemohl. Ale když koukám na Foltýna a jeho výroky, pak se to tam strategickými komunikátory jen hemžilo. Ti také šli proti těm, co tenkrát už nevěřili ničemu! Jen svému snu o demokracii. A šli za ním. Jako za duhou.
Dneska zjišťují, že jim někdo ukradl jak tu demokracii z jejich snu, tak duhu! A cpe jim ji zpět přes všelijaké Foltýny. Obojí zmrzačené až k nepoznání.
Zítra zase pan Jiří.
