„Aby se skupina G7 skutečně stala skupinou schopnou hájit řád založený na pravidlech, musí její členové posílit její legitimitu v očích celého světa. Pokud se tato transformace podaří, mohla by skupina G7 i nadále hrát vedoucí roli.“
Skupina G7 v současné době čelí dvojí výzvě: na jedné straně musí reagovat na politický diskurz o multipolaritě, který je často prezentován jako kritika západní dominance; na druhé straně musí poskytnout konkrétní odpovědi na oprávněné požadavky na spravedlivější globální mocenskou strukturu. Bez toho by G7 mohla snadno posílit obraz úzké, defenzivní koalice, zatímco konstruktivní řešení těchto otázek by mohlo vytvořit příležitost pro přežití prvků řádu založeného na pravidlech v konkurenčním světovém řádu s mnoha aktéry.
Ačkoli se v posledních letech stala terčem značné kritiky, G7 je mezivládní politické a ekonomické fórum, které bylo založeno v roce 1975 jako G6 s cílem najít řešení ropné krize a následné recese a od té doby se stalo nejdůležitějším summitem světových mocností jako neformální strategický vodítko pro mezinárodní řád založený na pravidlech. Kanada se připojila v roce 1976 a Rusko v roce 1998.
Členství Ruska bylo pozastaveno poté, co Rusko v roce 2014 anektovalo Krym. Zbývajících sedm zemí – Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Spojené království a Spojené státy – se každoročně schází, aby koordinovaly globální hospodářskou politiku a projednávaly nejdůležitější přeshraniční otázky na pořadu jednání.
Evropská unie je od roku 1981 plnoprávným účastníkem skupiny G7 jako „nevyjmenovaný“ člen. EU na těchto zasedáních zastupují předseda Evropské rady a předseda Evropské komise. Ačkoli neexistují žádná formální kritéria pro členství, zúčastněné členské země jsou považovány za jedny z nejvyspělejších a nejbohatších demokracií na světě a kromě výše zmíněného vyloučení Ruska se složení skupiny za posledních pět desetiletí nezměnilo.
Celkový počet obyvatel těchto 7 členských zemí činí pouze asi 780 milionů, což představuje 10 procent světové populace; tyto země však představují asi 50 procent světového nominálního čistého jmění a podle údajů z roku 2024 asi 30 procent světového HDP.
52. summit G7, který se konal ve francouzském Évian-les-Bains ve dnech 15. až 17. června 2026, byl důležitý tím, že skupina svým kritikům ukázala, že stále dokáže jednat jednotně, ale také že existují limity, které by ji mohly oslabit. Podle hodnocení newyorské Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations), jednoho z nejvlivnějších think tanků na světě, byla v otázkách Íránu a Ukrajiny dosažena transatlantická jednota, ta je však stále křehká, což jen ospravedlňuje posilování strategické autonomie Evropy pro případ, že by americký konsenzus nevydržel.
Zásadní otázkou při hodnocení uplynulého zasedání není, zda konsensus v krátkodobém horizontu vydrží, ani zda šlo vzhledem k neustále kolísajícímu americkému veřejnému mínění pouze o šťastnou náhodu. Mnohem důležitější je, zda si skupina G7 dokáže zachovat rozhodující vliv v měnícím se světovém řádu, v němž její ekonomický význam relativně soustavně, i když ne drasticky, klesá a v nově se formujícím světě dochází k erozi globálního řízení, institucí i práva, a skupina G7 již nutně nemá širokou legitimitu k udržení tohoto řádu.
Po skončení studené války, v 90. letech, představovala G7 stále téměř 70 % světového HDP, centra globálního finančního systému se nacházela výhradně v zemích G7, velká část technologických inovací pocházela odtud a drtivá většina vojenské síly byla rovněž soustředěna ve státech G7, které jsou členy NATO. Díky těmto schopnostem mohla skupina hrát významnou roli při utváření globálních ekonomických pravidel a při neformálním řízení světového řádu.
S nástupem Číny a Indie a s rostoucí nezávislostí globálního Jihu však skupina G7 ztratila i svůj relativní vliv ve světovém řádu. Není proto náhodou, že na summit v roce 2026 byla pozvána také Indie (spolu s Brazílií, Jižní Koreou a Ukrajinou). Tato pozvánka má také strategický význam, neboť Indie jako nejlidnatější země světa, významná ekonomická velmoc a země hrající rozhodující roli v Globálním Jihu bude hrát také dominantní roli v globálním řízení.
Proměnu skupiny G7, stejně jako její roli ve světovém řádu, lze pozorovat i uvnitř samotné skupiny a ve změnách prioritních témat, která se na summitech objevují. Zatímco v minulosti byl kromě zmírňování nerovností kladen větší důraz na měnovou politiku, dnes jsou v centru pozornosti bezpečnost dodavatelských řetězců, regulace umělé inteligence a řešení mezinárodních konfliktů. Skupina se tak proměnila z jakéhosi fóra pro ekonomickou koordinaci na fórum politické. Změna zaměření může vést k závěru, že otázky klasické mocenské politiky se vrátily jako určující faktory hlavního bodu agendy, přičemž ekonomické a technologické otázky se stále více stávají nástroji geopolitické soutěže.
Ačkoli letos, v roce 2026, přijali lídři ne méně než devět prohlášení, americký prezident Donald Trump vnímal summit spíše jako politické jeviště než jako fórum pro smysluplnou diplomacii. To samozřejmě vyvolalo i otázky ohledně váhy této skupiny, neboť jak může být skupina vnímána jako faktor ovlivňující světový řád, když ji jeden z jejích nejvlivnějších členů nebere vážně – viz ostrá a osobní výměna názorů, k níž došlo na sociálních sítích mezi Donaldem Trumpem a italskou premiérkou Georgií Meloniovou.
V této souvislosti nabývá koncept multipolarity na obzvláštním významu a již jej nelze považovat za čistě teoretickou kategorii. Různé státy – ať už jde o Západ, Čínu nebo aktéry z globálního Jihu – tomuto pojmu přisuzují odlišný obsah a tyto interpretace přímo ovlivňují možnosti i omezení mezinárodní spolupráce.
To představuje pro G7 dvojí výzvu: na jedné straně musí reagovat na politický diskurz o multipolaritě, který se často jeví jako kritika západní dominance, a na druhé straně musí poskytnout konkrétní odpovědi na legitimní požadavky směřující k větší spravedlnosti globálních mocenských struktur. Bez toho může G7 snadno posílit obraz úzké, defenzivní koalice, zatímco konstruktivní řešení těchto otázek může vytvořit příležitost pro přežití prvků řádu založeného na pravidlech v konkurenčním světovém řádu s mnoha aktéry.
G7 má proto potenciál hrát významnou roli při řízení transformace světového řádu. Členové G7 jasně dali najevo, že mají zájem zabývat se technologickým pokrokem, veřejným zdravím, globálními konflikty a dalšími otázkami přesahujícími tradiční mandát skupiny. Vzhledem k tomu, že dnešní mezinárodní spolupráci negativně ovlivňují geopolitické rivality, potřebujeme koordinované kroky nyní více než kdy jindy.
Aby se však G7 skutečně stala skupinou schopnou hájit řád založený na pravidlech, musí její členové posílit legitimitu skupiny v očích světa. Pokud se tato transformace podaří, mohla by G7 i nadále hrát vedoucí roli – a mohlo by se jednat o komplexní projekt, který by oslovil i Trumpa.
Laura Nyilas je výzkumná pracovnice Institutu pro evropskou strategii na Univerzitě veřejné správy. Text publikován v Hungarian Conservative
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
