Generálové to vidí jasně: Ukrajina vyhrává

Generálové to vidí jasně: Ukrajina vyhrává

Někdejší velitel amerických pozemních jednotek v Evropě Ben Hodges, náčelník generálního štábu Karel Řehka, polský generál a velitel evropského armádního sboru Piotr A. Błazeusz a francouzský generál ve výslužbě Denis Mercier se v sobotu na konferenci Globsec účastnili panelu s názvem Poučení z Ukrajiny. Všichni čtyři dostali otázku, zda momentálně vyhrává Rusko, nebo Ukrajina. „Jasně, že Ukrajina válku vyhrává,“ reagoval na něj bývalý americký generál Ben Hodges. „Válka na Ukrajině netrvá dva, ale deset a půl roku. Rusko má všechny výhody, a přesto kontroluje jen asi 18 procent území. Za šest měsíců se Rusové posunuli jen o 30 kilometrů k Pokrovsku,“ doplnil. Hodges je také přesvědčený, že kdyby západní státy opravdu chtěly, poskytly by Ukrajině větší podporu a válka by skončila už loni. „Takže i bez našeho zapojení Ukrajina vyhrává a Rusko má velké problémy,“ prohlásil Hodges.

Zabrousil jsem do diskuse pod článkem a zajímal se o názory čtenářů. Asi tak 30 % jasně souhlasí s výhrou Ukrajiny, zbylých 70 % si z názorů generálů dělá legraci nebo se zamýšlí nad tím, zda propaganda pomůže Ukrajině válku vyhrát.

Generál Řehka se v odpovědi rozhovořil na téma, co si máme představit pod pojmem „vítězství“. Podle něho nyní nevyhrává nikdo, ale Ukrajina „hodně získává“. Pak by bylo ale zřejmě velmi nutné specifikovat, co tím Řehka myslí. Ukrajina jako stát funguje s finanční podporou Západu, válčí s materiálem a zbraněmi dodaných Západem a v tomto smyslu tedy získává. Co bude dál, tedy jak tato válka skončí, není dnes vůbec jasné. Někteří propagandisté Západu už ostatně předpokládali konec Ruska v roce 2023, nyní se konec Ruska očekává letos, maximálně v roce 2025. Tak snadné to bude.

V této souvislosti je poučný vývoj v izraelsko-palestinském konfliktu za poslední rok. Západ na rozdíl od války na Ukrajině tlačí Izrael k dohodě s Hamásem, Izraelská vláda sice vzdoruje, ale s růstem počtu mrtvých rukojmích roste tlak izraelské veřejnosti na příměří s Hamásem , premiér Benjamin Netanjahu je tedy pod tlakem Západu i domácí veřejnosti. Západ sice slovně i vojensky Izrael stále podporuje, nicméně kandidátka demokratů na prezidentku Kamala Harrisová „nechce mlčet“ k obětem civilistů v pásmu Gazy a na Západním břehu. Během konventu, který Harrisovou nominoval jako kandidátku do prezidentských voleb, se konaly velké demonstrace propalestinských podporovatelů a Harrisová si nemůže dovolit tyto americké voliče hodit jen tak přes palubu.

Opět se na scénu dostává samotná existence Izraele. V Událostech na ČT 1.9.2024 dokonce dostal slovo jeden Palestinec, který hovořil o tom, že je nutné zrušit právo Izraele na samostatný stát. Dostáváme se tak opět do situace po vzniku státu Izrael a válkách, které jeho vznik doprovázely. To nevypadá na nějaký velký úspěch Západu. Západ nemá ani jasno, co s Íránem. Jednoduché recepty a propaganda Západu ani Izraeli samotnému nepomohou.

Podobně proto vidím situaci na Ukrajině. Dříve nebo později i podle našich komentátorů včetně prezidenta bude muset Západ s Ruskem o Ukrajině jednat. Hovoří se i o tom, že kompromis bude „nepěkný“. Proto jakákoliv jasná prohlášení současných i bývalých generálů v jakémkoliv směru nepovažuji za rozhodující.