LIBOR ČÍHAL
Podle některých mainstreamových komentářů jsme měli v neděli zažít až tak významnou demonstraci, že měla potenciál zbortit režim, to by ovšem Babiš a spol. museli být slaboduší. Pokud jste nezapnuli televizi, letenské demonstrace jste si vůbec nemuseli všimnout. I s nažhavenou televizí ji vůbec nikdo neregistroval na českém venkově jako např. v Teplé nebo Tachově. Poslanci ANO nic nezastírali, když na dotaz mainstreamových médií odpovídali, že o demonstraci nic neví. Tak velké procento nespokojených lidí v ulicích hlavního města by mohlo otřást režimem, ale jejich vystoupení by muselo mít úplně jiný tvar. Na prvním místě by ve společnosti musel dřímat revoluční patos, který by vedl nespokojené masy k dlouhodobým protestním akcím, nezbytným symptomem tohoto procesu je politický odpor lidí za cenu vlastních obětí. Demonstrace zbytnělého televizního davu v žádné zemi režimní změnu nevyvolala. V Česku vůbec nikdy v moderní době nedošlo k režimnímu pádu zásluhou davových vystoupení, podobná tvrzení jsou jenom sebeobelhávající fikcí. V případě, že by v Česku nějaké demonstrace dokázaly vybudit politickou katarzi, kterou na prvním místě budou vylučovat samotní organizátoři letenského tyátru, pak by opravdu mohla následovat výrazná politická změna, ale určitě by nešla tím směrem, který očekávají. Druhá strana má jádro příznivců, kterému se říká plebs nebo lid, a ten by šel do boje s daleko větší chutí než papučoví televizní demokraté, pokud by dal Okamura pokyn svým stoupencům, je reálné, že by demonstraci úspěšně rozehnali. Demonstrace byla akcí slaboduchého televizního kýče a jeho příznivců, podle jejichž představ má jejich kýč právo nás všechny pohltit. Jak velkou obětí na úkor vlastního blahobytu znamenalo sednout do tramvaje nebo autobusu a odjet na Letnou i s potomky a tam ventilovat vlastní frustraci? Demonstrace byla až tak významná, že příští týden o ní nebudou vědět ani její účastníci.
I v málo čitelné době je jasné, že politická orientace země posledních desetiletí je vadná, místo usilovného hledání našeho místa ve světovém společenství národů, nám evropskounijní centra rukama své placené klaky předvádí fatální divadlo. K vlastní škodě špatně čteme svou minulost a nedokážeme dobře vyložit své bývalé začlenění ve světě. Leonid Šebaršin (1935-2012) měl kdysi z polohy své funkce velký vliv na světové dění, od ledna 1989 do konce roku 1991 byl náčelníkem 1. hlavní správy KGB a určitě by dokázal přesně popsat, co se listopadu 1989 v Československu odehrálo. Vyznačoval se mimořádnou duchaplností a kolegové ho nazývali nejprofesionálnějším šéfem sovětské rozvědky a posledním profesionálem.. Šebaršin vydal knihu aforismů, kde najdeme v lapidárním zhuštění odpovědi na problémy dnešní doby daleko dřív než v sáhodlouhých studiích. Šebaršin byl bibliofilem a perfektně ovládal angličtinu, urdu, perštinu a hindi. Sokratovo rčení znělo: „Promluv, abych tě uviděl“, tedy pár aforismů, abychom uviděli šéfa sovětské rozvědky.
O televizi
Kdyby pánbůh nechtěl, aby lidé sledovali televizi, nestvořil by ji. Ale to ďábel podstrčil televizní moderátory;
Posláním televize je snížit úroveň člověka na úroveň průměrného amerického blba;
Duchovní potrava, kterou televize předkládá, není jen předžvýkaná, ale ona je už předtrávená;
Moderní propaganda je stejná jako stará, vezmou heslo a to opakují tak dlouho, až se vám z toho chce zvracet;
Televize je prostředek, kterým podvodníci komunikují s hlupáky;
Lidé se neztotožňují s těmi, kdo mluví inteligentně, ale s těmi, kteří mluví srozumitelně;
Poslouchat pořád vážnou hudbu se považuje za výstřední, ale mít permanentně puštěnou televizi má být normální;
O politice
Mnozí se dali na politiku, protože je to výnosnější než ozbrojená loupež;
V tržní ekonomice si lze objednat nejen průzkum veřejného mínění, ale i jeho výsledek;
Uprostřed řeky se koně nevyměňují, ale je možné vyměnit kočího;
Každý politik sní o tom, že ho bude soudit historie, ale bojí se soudu svých současníků;
Čím dražší je živobytí, tím levnější jsou lidská práva;
Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale dvakrát do stejné kaluže můžeš šlápnout. Jen dej pozor, aby to nebyla louže někoho jiného;
Na rozdíl od mužů v politice, kteří jsou jen nepříjemní – jsou ženy v politice vyloženě odpudivé;
Rozdíl mezi politikou a cirkusem je hlubší než se na první pohled zdá. V cirkuse využívají strach k pobavení, zatímco na politických shromážděních využívají zábavu, jejímž následkem je strach;
Do politiky vstupují lidé i s vysokými akademickými tituly. Stačí se podívat na stav vědy a můžete si udělat představu o tom, co politiku čeká;
Ničí nás gramotnost bez kultury, pití bez jídla a státní moc bez svědomí;
Komunisté nezměnili svět, ale v každém případě ho velmi překvapili;
Stalinovým historickým počinem bylo, že zredukoval svět na jeho nejjednodušší podobu, díky tomu se stal snadno srozumitelným okresním tajemníkům strany;
Tržní mechanismus zbavuje společnost toho mála, co poskytoval socialismus: pracovních míst, bydlení a stability;
Historie je recyklovanou surovinou politiky;
Chcete-li překrucovat dějiny, musíte je nejdřív znát;
Národ se musí nejdřív připravit o svou minulost, aby mohl být zbaven i své budoucnosti;
Minulost, stejně jako budoucnost, nelze změnit – na rozdíl od budoucnosti ji lze přepsat;
Lidé jsou ochotni pít z jakéhokoli poháru – pokud je k němu i nějaké sousto k zakousnutí;
O Rusku
Rusové rychle zapřahají koně a rychle jedou – ale špatným směrem;
Kdo by neměl rád rychlou jízdu – snad jen ten, na kterém se vezou;
Moskva je veliká, a přece není kam ustupovat. Všude kolem je totiž Rusko;
Čím méně Rusové milují své vůdce, tím víc je obdivuje Západ;
Revoluce se odehrávají za velkého halasu, ale rozprodávají se velmi potichu;
Gorbačova zničila jeho mentalita, která je obvykle připisována ženám – chtěl být milován za každou cenu;
Fáze Gorbačevovy perestrojky: od života k pouhé existenci, od existence k přežívání a od přežívání k boji o samotné přežití;
Kvalita vzdělání: Stalin studoval v semináři a zanechal po sobě velmoc. Gorbačov měl dva vysokoškolské tituly a zanechal rozpadlý stát;
Rusko je kus země obklopené ze všech stran civilizacemi;
Idea světové revoluce se nenarodila z pohodlného života a ani z něho nezanikla;
Cílem mírového procesu je ponechat Rusům pouze takové zbraně, které jsou nezbytné pro občanskou válku;
Rusku nikdy nebudou chybět zahraniční přátelé, pokud pořád zbývá něco k vyplenění;
Mýlili jsme se, když jsme se domnívali, že jsme vyhráli 2. světovou válku. V dějinách totiž nic takového jako konečné vítězství neexistuje;
Země už další vítězství demokracie nemusí přežít, a navíc by mohly dojít i tanky;
O médiích
Vlády by se měli tvořit z novinářů, protože jenom oni všechno znají;
Novináři jsou konečně svobodní – svobodní, aby se nabízeli za tržní cenu;
Mocipáni nevyčítají novinářům, že lžou, ale že píší nesprávnou pravdu;
Státní moc kdysi omezovala otevřená média, nebála se ani tak pravdy, jako hlouposti. A jak se ukázalo, měla k tomu dobrý důvod;
Konečně každý novinář může psát, co si myslí. Svět ještě nikdy neslyšel tolik nesmyslů;
Všechno máme teprve před sebou – a je to právě tato myšlenka, která znepokojuje;
Náš čas přijde, ale u toho už nebudeme;
Zkušenost to nejsou křídla, ale spíš těžké brnění, které omezuje v pohybu;
Kolik bublin nafouknutých dechem svobody;
Absurdno je realita dovedená k zoufalství;
Čechům nesmíme nikdy odpustit, že nás v roce 1968 donutili poslat tanky do Prahy;
Jak vidět, změnilo se i klima;






