Dva příklady mistrovských tahů levicového marketingu podle názoru autora, který byl inspirován zejména Thomasem Sowellem.
Zisk se špatnou pověstí
Prvním marketingovým úspěchem levice je poškození pověsti slova „zisk”, přestože je zisk synonymem úspěchu pro všechny, nejen pro toho, kdo ho vykazuje.
Pokud firma nebo jedinec produkuje vysoký zisk, potvrzuje to ve svobodné ekonomice zejména fakt, že lidé nabízené produkty chtějí a v každodenním hlasováním svojí peněženkou to jasně dávají najevo. I s tím ziskem, který zůstává prodejci, je nabízený produkt levnější nebo lepší než konkurenční nabídka.
I Albert Einstein podlehl
Síle pomlouvačné kampaně proti zisku není snadné odolat, neboť sám velký Albert Einstein podlehl. V roce 1949 publikoval článek, ve kterém píše, že zisk je zdrojem všeho kapitalistického zla, neboť „výroba se děje pro zisk, a ne pro užitek”. Nabízí dokonce i řešení, kterým je, jak také jinak, „zřízení socialistické ekonomiky, kterou bude doprovázet vzdělávací systém orientovaný k socialistickým cílům”.
Místo toho, aby byl zisk oslavován jako spolehlivý indikátor toho, že někdo dělá něco dobře, nese si s sebou hořkou pachuť narůstající sociální nerovnosti a okázalosti. Pokud by logika zisku byla dotažena do konce, paradoxně to znamená, že pekař, který prodává rohlíky za 4 Kč se ziskem a jezdí v Mercedesu, je pro společnost horší než pekař, který je prodává za 6 Kč bez zisku.
V prvním případě vzniká sociální nerovnost, ve druhém ne.
Mistrné opomenutí
Geniálním tahem levicové propagandy je vyloučení jednoduché rovnice z jakékoli diskuze. Pekař, který prodává díky své efektivní výrobě rohlíky za 4 Kč, vytváří pro všechny své zákazníky hodnotu danou rozdílem mezi cenou rohlíku za 6 Kč a 4 Kč. Malou část z této hodnoty si pekař nechává pro sebe ve formě zisku. Je to jakási obrácená daň, kterou platí společnost lidem, kteří dokáží něco vyrobit levněji nebo lépe za stejnou cenu. A kteří jsou ochotni riskovat vlastní kapitál tím, že to vyzkouší i za cenu rizika, že o něj přijdou.
Všichni ukazují na ten Mercedes, ale nikdo nepoukáže na statisíce o polovinu levnějších rohlíků pro všechny. Dokonalý trik.
Úspěšná manipulace s názvoslovím
Největším úspěchem levicového marketingu a chybou názorové opozice je masové rozšíření výrazu „socialismus” a „kapitalismus”.
Výraz „socialismus” v sobě nese poselství dobra, protože jeho základem je výraz „sociální”. Jednoznačně pozitivní dojem vyvolává u všech lidí, kteří jej nedokáží nebo nechtějí spojit s miliony mrtvých v Rusku a Číně nebo všudypřítomným ekonomickým rozvratem.
Výraz „kapitalismus” je na tom podstatně hůře. V nejlepším případě zní neutrálně, ale většinou vyvolává spíše negativní emoce, například „kapitalistická morálka” nebo „kapitalistické zisky”.
Marxův kapitál
Encyklopedie Britannica definuje „kapitál” jako „bohatství produkující více bohatství” a „kapitalismus” jako „systém, který celý proces řídí”. Přibližně od doby Karla Marxe je v širším ekonomickém smyslu kapitál ve slovníku definován jako „část průmyslové produkce, která je k dispozici pro další investice do výroby”. Tedy peníze, stroje a budovy, které jsou nezbytné k výrobě v podstatě čehokoli.
Socialistický kapitál
Zde leží důkaz geniality levicového marketingu. Symbolem kapitalismu je uhlobaron s kapitálem, socialismus se pyšní tím, že je sociální. Přitom v socialismu také existuje kapitál, peníze, stroje a budovy. Bez strojů není produktivita v žádném lidském oboru, bez produktivity by se většina lidí ještě lopotila na poli. Umné využití pojmů zcela zakrývá fakt, že v socialismu také existuje kapitál. Spoustu kapitálu.
Rozdíl mezi kapitalismem a socialismem je v tom, kdo ten kapitál vlastní.
Svoboda versus stát
V kapitalismu vlastní kapitál svobodní lidé, kteří se sami rozhodují, jak jej investují nebo co na strojích budou vyrábět. V socialismu a jeho různých moderních variantách vlastní kapitál stát nebo ten samý stát svobodné využívání kapitálu za pomoci milionů regulací omezuje, usměrňuje, daní a šikanuje.
Tedy žádný kapitalismus a socialismus, ale kdyby měl být použit technicky přesnější výraz, tak „svobodov” a „státov”. Ve svobodově nakládají s kapitálem svobodní lidé a nesou za svoje rozhodnutí odpovědnost. Ve státově vlastní všechno stát nebo to nesmyslně reguluje bez jakékoli odpovědnosti za výsledek veden ušlechtilou snahou zajistit jakousi rovnost.
Ale místo státova to nazvali socialismem podle zamýšleného ušlechtilého cíle, čímž se jim daří úspěšně zmást jednu generaci za druhou.
Kdyby to nazvali technicky správně, stáli by proti sobě v diskuzi „svobodná morálka” a „státní morálka”. Hned by byla startovní pozice do diskuze vyrovnanější.
Ale místo toho máme kapitalistickou chamtivost a socialistickou velkorysost. Geniální. Komu čest, tomu čest.
