LIBOR ČÍHAL
Norbert Frýd v jedné novelce napsal, že hyeny vylepšují genofond antilop. Ukrajinská válka povede k hloubkové transformaci obou válčících národů, v celé své tragičnosti a hrůze nastolí jinou kvalitu a ta bude konformní aforismu velkého českého spisovatele. Zaplacenou cenou bude decimace ukrajinského národa se ztrátou území a materiální vyčerpání Ruska, ale nepovede to k jejich oslabení, ale naopak je to v planetární konkurenci posílí. Jak asi obstojíme v soutěži, když mladý výkvět národa, pokud zrovna neodpočívá, se usilovně trénuje v zařízeních typu bývalé vinohradské papírny na Želivského, v prostoru intenzívního odsávání jejich fyziologických vzdechů a „hudebního“ kraválu, který obtěžuje kolemjdoucí. Na běžících pásech se sluchátky na uších a s pohledem upřeným do prázdna. Papírna zažívá nejbídnější období své existence. Absolventi válečného tréninku v Rusku pomalu obsazují významné státní funkce, např. se z nich rekrutuje 40 poslanců nové Dumy. Ukrajinští borci povedou NATO popř. i armády jeho členských zemí a proniknou do západního vojenského průmyslu, v ještě lepším případě, pokud dojde k velké reflexi a spojí se s Ruskem, povedou svět.
V současné fázi by bylo optimální už válečný střet konečně ukončit, protože vyčerpání obou stran je evidentní. Rusko stupňuje údery proti kterým druhá strana nemá obrany, píše se, že Kyjev se proměňuje v Bachmut. Prezident Putin požaduje odsun ukrajinské armády z posledního zbytku Donbasu a pak může být vyhlášeno příměří. V podstatě je to velmi slabý požadavek, což evropskounijní váleční štváči zastírají. Ruská armáda dobude Slavjansko-Krematorskou aglomeraci za každou cenu a pokud Rusku do té doby Zelenský neodevzdá celý Donbas, armáda potáhne dál a pak teprve nastoupí pro Ukrajinu ta pravá černá můra. Další ukrajinské oblasti nejsou natolik upevněny, aby odolávaly ruské armádě. Moc času na rozmyšlení ukrajinské vedení už nemá, jeho rozvědka uvádí, že Rusko už zahájilo proti Kyjevu komplexní kampaň a má zásoby zbraní na stupňování úderů. Pokud se rozsype hlavní město, je běžné, že to rychle potká celý stát. Rusko noc co noc bombarduje klíčové uzly infrastruktury, jako je energetická síť, zásobování vodou, datová centra, sklady apod. Nejsilnější devastační efekt mají balistické rakety, ale ve zničující účinnosti se jim blíží levné reaktivní drony nové generace, které jdou po cílech i bez satelitní navigace a orientují se podle terénních map. Rusko má obrovské zásoby těchto zbraní a v příštích měsících je má nasadit.
Kazašský prezident Tokajev dal na návštěvě v Německu v přímém přenosu velkou lekci nejen německému ultrahlupákovi Merzovi, ale celému unijnímu politiku. Na Merzovo žvanění o přerušení styků s Ruskem odpověděl historickým exkursem. Kazachstán má s Ruskem hranici 7 600 kilometrů a žijí tu téměř 3 miliony Rusů, v zemi je silná pravoslavná církev a Kazaši na ní nahlíží s velkým respektem. Jak může v těchto podmínkách Kazachstán zbortit tuto silnou dějinnou vazbu. Tokajev na společné tiskové konferenci s Merzem označil Putina za vynikajícího vůdce, který je přijatelný pro všechny země včetně evropských. „Všichni prosazujeme ukončení nepřátelských akcí na Ukrajině, a to včetně ruského prezidenta, s kterým mám dobré vztahy. Považuji ho za vynikajícího státníka a s naprostým přesvědčením říkám, že Putin je tou nejpřijatelnější politickou osobností, jakkoliv vám to může znít zvláštně. Platí to pro střední Asii a dle mého názoru to platí i pro Evropu. Putin disponuje vlastnostmi, které jsou nezbytné pro vedení velkého národa a má jasnou představu o strategických cílech, které před zemí stojí.“ Názor kazašského prezidenta určitě nezní podivně i silné menšině českých občanů, kterým evropskounijní režim ještě nevykastroval schopnost kriticky myslet. Jaký škleb tato myšlenka vyloudila na tváři německého politického trpaslíka a jeho unijních druhů agentury neuvedly.
Ruské bombardování může sebevíc zdevastovat ukrajinskou infrastrukturu, ale k cíli to vést nemusí. Britský The Spectator píše o jedné vlastnosti ukrajinské psychologie, kterou na Ukrajincích pozorujeme i v Čechách. Jakési osudové smíření s tím. co je, bez minimální vůle to změnit. Lidé se smiřují s tím, že válka potrvá ještě řadu let, píše dopisovatel listu. Řada Ukrajinců se nachází v psychologické fázi akceptování války bez konce. Jen menší část přijímá formuli: „Dejte Rusům Donbas a bude po válce.“ Pozoruje se zajímavý psychologický paradox: část lidí smířených s nekonečnou válkou soudí, že Putin si nakonec vezme celou Ukrajinu, vědomě to odmítají, ale v podvědomí se s tím ztotožňují.
Rusko válka vyčerpává, ale na druhé straně neuvěřitelným způsobem mobilizuje jeho vitalitu v dimenzi na níž Evropanova fantazie nestačí. 5. září se prezident Putin v režimu videokonference zúčastnil ceremonie zahájení exploatace nové ropné oblasti. Prezident dal symbolické svolení k nakládání ropy na arktický tanker Valentin Pikul. Projekt Vostok Oil je asi největším ruským infrastrukturním projektem v moderní době. Nová ropná oblast zahrnuje řadu ropných nalezišť se zásobami kolem sedmi miliard tun. Ropa této oblasti vyniká kvalitou, což znamená vyšší efektivitu při výrobě benzinu a leteckého paliva. Hlavní terminál byl vybudován 40 km od osady Dikson, do Norilska je odtud 500 km. Obrovská průmyslová infrastruktura se budovala na zelené louce v klimaticky nejhorších podmínkách na planetě. Do Arktidy se muselo přepravit obrovské množství techniky a materiálu a vybudovat silnice a zázemí pro pracovní sílu a výrobu. Byl vytvořen samostatný energetický systém, který tvoří 16 elektráren a 9 tisíc km elektrického vedení. Kapacita systému kolem 3,5 GW. Na výstavbě se podílelo 50 tisíc lidí a 16 tisíc strojů, v Arktidě vznikla infrastruktura srovnatelná s malým městem. Terminál disponuje 14 skladovacími nádržemi o kapacitě 30 tisíc tun, v konečné fázi má disponovat 102 podobnými nádržemi, na ropná naleziště je napojen ropovodem o délce 790 km. Vznikl komplexní logistický řetězec od těžebních vrtů hluboko v Tajmyru až po námořní terminál pro lodi o výtlaku až 120 tisíc tun a už v roce 2027 má terminál dodávat kolem 30 milionů tun ropy. Projekt se začal realizovat v roce 2021, ovšem po vyhlášení sankcí proti Rusku západní spolupodílníci z projektu vycouvali spolu s nasmlouvaným západním zařízením, technologiemi a financováním. Rusko za 4 roky vybudovalo na Tajmyru vlastními silami obdivuhodnou infrastrukturu, která svědčí o kapacitě ruského vedení a průmyslu v podmínkách tvrdě izolace realizovat technologicky nejnáročnější projekty. Vostok Oil je gigantickým infrastrukturním experimentem osvojování arktického severu.
