Globsec: Medailovačka na palubě Titanicu

Globsec: Medailovačka na palubě Titanicu

LUBOMÍR VYLÍČIL

Tak nějak mimo hlavní pozornost českého publika tiše zhasla akce GLOBSEC Forum 2024. A taková to měla být sláva! Média hlavního proudu už dlouho dopředu inzerovala, jaká veliká akce se u nás bude, od 30. srpna do 1. září 2024, konat. Namísto Slovenska, které posledními volbami zradilo věc liberální demokracie, se letos poprvé mělo sejít „pokrokové lidstvo” v Praze. Více než 2000 hostů ze sedmi desítek zemí, včetně hlav států…

A nakonec z toho bylo jen pár neslaných, nemastných komentářů. Samozřejmě že s patřičnými, oslavnými kudrlinkami. O naší správné, prozápadní cestě, o Fialovi, jako světovém lídru a tak. Ale v zásadě to působilo dojmem, jako by se naši liberální novináři rozhodli omezit jen na to nejnutnější zpravodajství a moc tuhle akci nerozmazávali. Jako by cítili, že to, co slyší v sálech, by mohlo naši, už tak neklidnou a podrážděnou populaci, ještě více protisystémově nakrknout.

Tématem 19. ročníku bylo: „Jak utišit bouři”. Protože podle prezidenta spolku, Róberta Vasse, „To, co vidíme v mezinárodních vztazích je obrovská bouřka. Má potenciál měnit infrastrukturu a oslabit základy institucí. Proto se na tuto bouři musíme připravit a posílit odolnost mezinárodního systému a institucí, které garantují naši bezpečnost a prosperitu.” Tedy, přeloženo do prostého, hovorového jazyka – jde nám to do kytek, soudruzi liberální, a my teď musíme vymyslet, co s tím.

Už z této, zahajovací věty bylo jasné, o co půjde. A aby odpadly veškeré případné pochyby, tak vězte, že za Českou republiku na konferenci vystupovali: premiér Petr Fiala (ODS) a ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). Aktivně se zúčastnila i předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), ministři pro evropské záležitosti Martin Dvořák, průmyslu a obchodu Jozef Síkela (oba STAN), ministři pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) a zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). V panelu s presidentem Pavlem měla řeč také česká eurokomisařka Věra Jourová. Tedy, prakticky kompletní skvadra všech hlavních libtardů, kteří vám už nějakou dobu pijí krev, že?

Podle očekávání, se tu mluvilo hlavně o Rusku. Protože tam liberály (v bruselském slova smyslu) tlačí bota nejvíce. „Pokud Rusko nezná své hranice, musíme mu je vytyčit my. A pokud proti nám vede hybridní válku, musíme mu čelit strategickou komunikací.” hřímal Pirát Lipavský. A jak to s tou komunikací myslí v praxi, to nám neváhal objasnit hned vzápětí: „I když máme třeba někdy pocit, že ztrácíme svobodu slova, mysleme na to, že bráníme demokracii!” To byla slova, kterými uzavřel svůj projev. Moderátor diskuse jej za to vyhlásil „hrdinou Globsecu”…

Neméně bojovně, ale s nesrovnatelně větší porcí obav a ustaranosti, promluvil hlavní ideolog a stratég směřování našeho státu, z Božího dopuštění, Petr Kolář: „Musíme globální liberálně demokratický svět mnohem více spojit. Autokrati se spojují. My musíme taky… Jde o to, aby se ti, kteří jsou přesvědčenými demokraty a jsou odpovědní a chápou, že svoboda je primárně odpovědnost, ze všech sil snažili zvrátit vývoj, že volby často vyhrávají strany, které jsou založeny na xenofobii, nenávisti a populisté se zmocňují vlád.”

Ostatní mluvili podobně. Od předsedkyně eurokomise Layenové, přes šéfa unijní diplomacie Josepha Borrella, až po jednotlivé premiery a ministry. Všichni zněli jedním hlasem. To zatracené Rusko nám sem tlačí svou odpornou propagandu a neustále tak podrývá naši krásnou, liberální demošku. A navíc, zatvrzele odmítá kapitulovat, aby chcíplo byl od něj už konečně pokoj. Proto je potřeba zasáhnout na obou frontách. Na té ideologické je třeba zvýšit cenzurní úsilí, aby se ošklivý, ruský narrativ nedostával k našim občanům a neodváděl ty prostší a naivnější z nich od radostného budování zelené, teplé a multikulturní budoucnosti. Na frontě vojenské pak je třeba odbourat i to poslední omezení západních zbraní, aby našim ukrajinským hrdinům nestálo nic v cestě, při přenášení války kamkoli do hloubi Ruska. To je tak zhruba v kostce stručný výtah ze tří dnů jednání.

Ovšem nezůstalo jen u obvyklých projevů a rautů. Na konferenci se také vyznamenávalo. Dvě dámy, předsedkyně evropské komise, Uršula von der Layen a dánská premiérka, Mette Frederiksen, obdržely metál. Přesněji „Českou a slovenskou transatlantickou cenu”. Za co se taková cena asi uděluje, to už tak nějak samo vyplývá z názvu. Předchozími laureáty tohoto ocenění byli kupříkladu ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová a český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Von der Layenová při té příležitosti prohlásila: „Sdílíme zájem na budování integrované transatlantické ekonomiky s odolnými hodnotovými řetězci, které se táhnou z obou stran Atlantiku. Evropa má silný podíl na našem transatlantickém partnerství a my ho ještě posílíme.” A dodala: „Evropa a Amerika stály vedle sebe na správné straně dějin. A to se nesmí změnit!” Co k tomu říct? Ani jedno oko v sále zřejmě nezůstalo suché. A až bude jednou založena katedra pro studium rektálního alpinismu, zaujmou tato slova madame Von der Layenové jistě velice čestné místo ve skriptech oboru.

Za normálních okolností by nemělo cenu se touto akcí zabývat. Komorníci, vlásenkářky, hofmistři, dvorní dámy a všelijací drábové se sešli, aby si družně zasoutěžili, kdo je globálnímu páníčkovi (v současnosti navenek representovanému Demokratickou stranou USA) úslužnější a věrnější. Smutné, politováníhodné, ale obvyklé. Ovšem ty kulisy….Porozhlédneme-li se po současném světě, působí tahle hrstka posledních věrných „liberální demošky” poněkud bizardně. Jak slavnostní medailovačka s muzikou na potápějícím se Titanicu.

Podívejme se k sousedům. Do zdánlivě dokonale zpacifikovaného, multikulturního, zeleného a vzorně šlapajícího Německa. Včera tu dosáhla, v zemských volbách v Sasku a Duryňsku, , protisystémová AfD na více než 30%. A to má druhá protisystémová, Sara Wagenknecht okolo 16%… Nejde o žádnou osamělou vlaštovku. Za poslední 2 roky odmítli voliči „liberální demokracii” také v Itálii, Holandsku, na Slovensku a samozřejmě v Maďarsku. Ostatně, v evropských volbách tomu bylo podobně. Že to bafuňáři v Bruselu poté zašmoulili tak, aby se jelo dál podle odmítnutého konceptu,to  je sice smutné, ale nikoli trvalé.

Všude, kam se po Evropě podíváte, panuje nespokojenost, až nenávist vůči elitám. A s ní přichází skepse k demokracii. Protože „liberálové” už nejsou schopni vyhrávat normálním způsobem, a tak to tlačí všelikými nečistými metodami. Od podivných, ústavních změn volebního systému, přes nesourodé koalice pěti trpaslíků proti vítězi, až po korespondenční volby. Zkrátka „rovinu” už s námi dlouho nehrají a v poslední době už to odmítají i předstírat… a do očí nám přitom tvrdí, že právě tohle je demokracie.

A k tomu, kousek od naší východní hranice, stále sílí blok BRICS.  Od 1. ledna letošního roku se k němu připojilo dalších 6 velkých zemí – Argentina, Egypt, Etiopie, Írán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Z hlediska populace tak země BRICS představují více než polovinu lidstva. Navíc mají suroviny. Vše, co Evropa potřebuje a doma nemá, se nachází ve státech BRICS. A ty se obchodu nebrání. Obchodu bez podmínek, bez mentorování a „hodnot”. Nikoho nenutí k nějakém ideologii. Ale jednoduše nabízejí cestu pro státy, které se nechtějí podřizovat liberálním hodnotám a normám, a přesto by rády těžily z ekonomických výhod globálního obchodu.

Globsecová směs slouhů, ideologických blouznivců, úchylů, bláznů a všehoschopných mafiánů začíná čím dál víc připomínat Jakešův kůl v plotě. Byli by k smíchu, kdybychom v tom nebyli s nimi. Zvláště tady v Čechách. Kde jsme, jak se tu říká, přímo „z nejhoršího uvnitř.”

RedakceRedakce
Loading…