Když se nic nedá dokázat, může mainstream a s ním spojené šumařstvo aspoň „naznačovat“, nálepkovat, špinit. Kumštýři velkých jmen, co dokázali a ještě dnes svedou oslovit milovníky všech hudembích žánrů, závistiví neumětelové ruku v ruce s nájemnými píšícími žoldáky chtějí buď posmrtně ukrást (Karel Kryl), dehonestovat (Karel Gott) nebo za živa „po svazácku“ špinit (Jožo Ráž).
Svatopluk Otava
„Nebylo zohledněno…“, říká uražený Davídek
Československá hudební scéna měla před třiceti léty spoustu hudebních veličin, má je i dnes, ale poměr těch skutečně dobrých vůči pustému konzumu a pípání o ničem se změnil. Dobrých je méně, špatných více. Ale i to je stále málo, takže kopnout si do originálního, pracovitého a talentovaného zpěváka či skladatele je „úkolem doby“ nastupující bruselské normalizace. Kvákat o všech podobách pofidérního sexu, zapláštíkovaného zprofanovaným pojmem „láska“, se doporučuje.
Oslavovat největší euroatlantickou hodnotu ve smyslu zfetovaného „užívání si“, je osvědčeným způsobem, jak si na výše uvedené pohodlně vydělat peníze. Zdroje přece jsou…. Ale oslovovat probouzející se publikum, stále více rozčarované ze společenského „pokroku“ nebo jen písničkou pohladit po duši – to je balast, smetiště, nulanulanic. Taky žádný kšeft.
Ve středu 27.11. 2019 jistě mnoha divákům Událostí, (hlavní zpravodajské relce Ukradené, kdysi České televize), neunikla zpráva, ža američtí interpreti jako Ian Jones, Yaya a další vydali desku do angličtiny přeložených písní Karla Kryla a Jaromíra Nohavici v překladu Romana Kustowského. Ovšem, jak znechuceně dodal redaktor David Miřejovský, „…nebylo zohledněno, že Jaromír Nohavica vypovídal proti Karlu Krylovi StB…“.
Povídal si o životě. Agent jeden….
Dobrá. Jarek Nohavica se po jednom z vídeňských koncertů setkal s Karlem Krylem, povídali si. Oba básníci velkých jmen schopni spojit verš s tónem si jistě měli o čem povídat. Celkem normální také je, že po návratu do vlasti se Nohavici zmocnila StB a chtěla vědět, o čem byla řeč. A jak plyne i z materiálu zveřejněného portálem iDnes už 14.11.2007, řeč byla o nespokojenosti Karla Kryla s jeho prací ve Svobodné Evropě (migrant jeden nevděčný…!) a o luxusně zařízeném bytě Pavla Kohouta, či o jeho sbírce obrazů.
No páni! To tedy byly „tajnosti“! To snad byly přelomové informace, díky nimž StB nakonec mohla zorganizovat i tzv Sametovou revoluci, díky níž je dnes umění na huntě a čím dál delší časové úseky v roce trpíme do budoucna zřejmě již permanentními havláriemi, gretenismem a dalšími projevy kulturního i politického zániku Českého národa.
Žádný záznam, krom jakýchsi soukromých poznámek prý důstojníka StB Liberdy neexistuje, Jaromír Nohavica přiznal výslech a popírá spolupráci, podobně jako třeba premiér Babiš.
Důkazy nejsou. A panu Davidu Miřejovskému z ČT chybí jakési „zohlednění“ spolupráce Jarka Nohavici s StB, která však neexistovala. A jakou představu o „zohlednění“ vlastně má? Že by jakousi „vysvětlovací tabulku“ na cédéčku po vzoru rusobijského pohlavára Prahy-6 Koláře, jenž i zcela nezákonnými akcemi hodlá likvidovat pomník maršála Koněva?
Měl víc lidí na pohřbu než Svatý Havel? No, tak to teda…!!!
Ovšem boj za modré bruselské sověty se neomezuje jen na písničkáře – folkaře. Ve středním proudu, tzv, pop-music odnesl hanebné útoky na svou vlastní osobu posmrtně i Karel Gott. Narcisové, co by se bez politickém přiživování na současné situaci jinak neuživili, hýkalové klopotných pokusů o vlastní „tvorbu“ jako třeba Jaroslav Hutka, nennechali na milém Mistrovi nit suchou.
A projev zdrceného národa, jemuž byl Gott tolik let bardem a posmrtně se s ním přišlo rozloučit více lidí než s „hodnotově“ protěžovaným guru Havlem, jim ležel, leží a bude ležet v žaludcích snad navěky. „Žurnalisté“ typu Pavla Šafra, ba i „duchovní“, jako satanista Tomáš Halík žlučovitými projevy vyjadřovali tolik nechuti k té větší, dojatější části Českého národa, až to nakonec vedlo i k populární, Bárou Hrzánovou veřejně pronesené sprostotě o zavedení jakéhosi „osvědčení volit“ pro občany, tedy – zda ty nevzdělanější vůbec k volbám pustit. Že jde o čirý fašismus? Ovšem, ale paní Hrzánová bude tvrdit, že nikoli…
Skutečná voda, co drží rock nad vodou, je Elán a Jožo Ráž
Českoslovenští rockeři měli před třiceti lety také skvělé jméno. A jako tehdy, nebyli a nejsou plošně zakazovaní, ale neměli ani nemají nikdy na růžích ustláno. Žánrově též velmi pestrá rocková scéna produkovala velké postavy jako Radim Hladík, Marián Varga, Vlado Čech, Fedor Frešo…., také mimořádné zjevy trvalosti a kavality, kapely jako Olympic nebo Elán.
A právě frontman slovenského Elánu Jožo Ráž je podobně jako Kryl či Nohavica nejen mistr slova, ale i mistr tónu. A Elán s ním po nejrůznějších peripetiích i tragického charakteru zraje a sílí jako víno. Skupina vždy produkovala bigbít nejvyšší kvality s texty „o něčem“. Vystudovaný psycholog, hlasový unikát, buldočí hudební rváč nenechával nikdy klidné příznivce ani kritiky. Skoro, jako by se nálož talentu a vůle v jedné osobě nedala ukočírovat nikým jiným, než Rážem samotným. Cesta k sebepoznání vroubená jednou hudební peckou za druhou je stále pravdivější.
Výsměch krysám se zakazuje…
A i poslední písničky jsou stále lepší, protože pravdivější. Kritika bulvárních novinářů s názvem Bulvárne krysy nadzvedla lepšolidi všech velikostí a barev, jako do té doby žádná jiná. Dokonce ani Ortel u nás nebyl tak denuncován, jako Jožo Ráž, jenž svou skvělou hudbou a výstižným textem „ocenil“ „práci“ bulváru, který žije a tyje ze stupidních textů a šmírování známých osobností až do těch nejintimnějších detailů.
Žurnalistické krysy však mají velkou moc, takže text, který žádný z kritiků raději neuvedl v médiích, byl dokonce napaden u bratislavské prokuratury. Marně, doufejme, poněvadž kdo si inkriminovaný hit Elánu pustí, zjistí, že jde zase o perfektní muziku, nic horšího, než výsměch píšícím krysám se v textu ani klipu nenachází. Jen ten pravdivý Jožo Ráž už prostě dlouho ležel, leží a bude ležet v žaludku slovenským i českým krysám.
A poněvadž kroucení (nejen) hudební historií má dnes zelenou, vraťme se tak trošku k titulku těchto řádků. Budou se děti našich dětí učit, že Gott, Kryl, Ráž, Nohavica byli agenti StB a proto je zakáží? Nebo je prostě jen zakáží?
