Před 160 lety se narodil H. G. Wells. Jeho příběhy předjaly tanky i atomové zbraně, ještě přesněji však vystihly dopad pokroku na člověka.
Když se 21. září 1866 v anglickém městě Bromley (dnes již součástí Londýna) narodil Herbert George Wells, spalovací motor teprve procházel prvními pokusy, letadla neexistovala a radioaktivitu fyzikové objevili až o třicet let později. Přesto se v jeho knihách postupně objevily obrněné stroje schopné překonávat zákopy, letecké války, cesta na Měsíc i zbraně čerpající energii z atomu.
Od učedníka v obchodě ke Stroji času
Wells nevyrůstal v prostředí, které by mu předurčovalo literární nebo vědeckou dráhu. Jeho rodiče provozovali obchod, jemuž se příliš nedařilo, a mladý Herbert prošel několika nepříjemnými učednickými místy. Pracoval mimo jiné v obchodě s textilem a zkušenost s vyčerpávající prací, přísnou hierarchií i nejistotou nižších společenských vrstev později využil ve svých realistických románech.
Změnu přineslo stipendium, díky němuž mohl od roku 1884 studovat na londýnské Normal School of Science. Biologii jej zde vyučoval Thomas Henry Huxley, významný obhájce Darwinovy evoluční teorie. Wells sice školu původně opustil bez závěrečného diplomu, v roce 1890 však získal titul z přírodních věd prostřednictvím externího programu Londýnské univerzity. Nejprve vyučoval a jeho první rozsáhlejší publikací byla dokonce učebnice biologie.
Přírodovědné vzdělání významně ovlivnilo jeho beletrii. Wellsovy rané prózy pracovaly s tematikou evolucí, geologickým časem a otázkou zániku lidského druhu. Vědecká myšlenka v nich nahrazovala kouzlo tradičních dobrodružných příběhů. Wells svá díla označoval jako „scientific romances“, tedy vědecké romance, a snažil se jejich fantastický předpoklad přiblížit soudobým teoriím natolik, aby působil alespoň dočasně uvěřitelně.
Průlom mu přinesl román Stroj času z roku 1895. Zdánlivě dobrodružná cesta do vzdálené budoucnosti se v něm mění v úvahu o britské třídní společnosti: lidstvo se rozdělilo na bezstarostné Eloie a podzemní Morloky, kteří nakonec své někdejší pány loví jako potravu. Následovaly Ostrov doktora Moreaua, Neviditelný a Válka světů. Během několika let tak Wells vytvořil několik základních námětů současné vědecké fikce – cestování časem, biologické experimentování, neviditelnost i mimozemskou invazi.
Obrněnci, kteří měli rozdrtit zákopy
Jedna z Wellsových nejpozoruhodnějších vojenských vizí vznikla ještě před první světovou válkou. V prosinci 1903 vyšla v časopise The Strand Magazine jeho povídka The Land Ironclads, volně přeložitelná jako Pozemní obrněnci. Spisovatel v ní popsal válku, která uvízla v zákopech a palbě moderních pušek. Patovou situaci rozhodnou obrovská pancéřovaná vozidla, jež překonají nerovný terén, ochrání posádku a umlčí nepřátele soustředěnou palbou.
Wellsovy stroje se pohybovaly na osmi párech velkých kol opatřených pohyblivými „chodidly“, nikoliv na souvislých pásech. Spisovatel vyšel ze skutečných takzvaných pedrailových kol, která navrhl britský vynálezce Bramah Joseph Diplock. Obrněnce zároveň líčil jako téměř třicet metrů dlouhá vozidla s početnou posádkou, pozorovací věží a řadou střelců.
Povídka vystihla základní účel pozdějšího tanku: dostat chráněnou palebnou sílu přes zákopy, kulometnou palbu a obtížně průchodný terén. Britské tanky Mark I poprvé zasáhly do boje 15. září 1916 u Flers-Courcelette na Sommě. Byly pomalé, mechanicky nespolehlivé a značná část z nich se na bojiště vůbec nedostala. Přesto prokázaly, že obrněné pásové vozidlo může prorážet drátěné překážky, překonávat zákopy a podporovat postup pěchoty.
Sám Wells později odmítal vydávat se za jediného vynálezce tanku. V knize War and the Future z roku 1917 otevřeně přiznal, že převzal již existující Diplockův nápad, upravil jej a předal dál. Skutečné tanky označil za své „vnuky“. Současně správně rozpoznal, že mohou potlačit kulometná hnízda a usnadnit pěchotě překonání opevněného pásma. Mýlil se ovšem v představě, že tanky povedou k rychlému ukončení války a následnému odzbrojení.
Atomová bomba, která hořela celé roky
Ještě znepokojivější obraz budoucnosti nabídl Wells v románu The World Set Free (Osvobození světa), napsaném roku 1913 a vydaném počátkem roku 1914. Knihu věnoval chemikovi Fredericku Soddymu, z jehož práce The Interpretation of Radium také čerpal inspiraci. Soddy patřil k vědcům, kteří si uvědomovali, jak obrovské množství energie se ukrývá uvnitř atomů.
Wells tuto možnost převedl do příběhu o světě, jenž nejprve využije atomovou energii v průmyslu a dopravě, ale následně ji obrátí proti sobě. V románu se dokonce objevuje výraz „atomic bombs“ – atomové bomby a pravděpodobně se jedná o první užití tohoto výrazu vůbec.
Jeho bomby se od zbraní svržených v roce 1945 na Hirošimu a Nagasaki zásadně lišily. Nebyly založeny na rychlé řetězové štěpné reakci uranu nebo plutonia. Obsahovaly smyšlený prvek carolinum a po dopadu nepřetržitě vybuchovaly či žhnuly celé roky.
Wells nicméně pozoruhodně přesně vystihl několik důsledků, které měly být s jadernými zbraněmi později spojeny. Atomové bomby jsou v románu natolik ničivé, že mění válku v boj bez skutečného vítěze. Města se stávají neobyvatelnými, obyvatelstvo prchá na venkov, hroutí se hospodářství a jednotlivé státy útočí ze strachu, aby protivník nepoužil zbraň jako první.
Román navíc nezůstal pouhou literární kuriozitou. Maďarský fyzik Leó Szilárd jej četl v roce 1932, tedy rok předtím, než jej napadla koncepce neutronové řetězové reakce. Později vzpomínal, že si možné následky svého objevu uvědomoval právě díky Wellsovi. V roce 1934 si princip reakce nechal patentovat, současně se však snažil zabránit jeho zveřejnění. Vliv románu na Szilárdovo uvažování dokládají jeho vlastní vzpomínky i odborné studie o počátcích atomového věku.
Budoucnost je otázkou
H. G. Wells zemřel 13. srpna 1946, pouhý rok po svržení atomových bomb na Japonsko. Dožil se tedy uskutečnění dvou svých nejslavnějších vizí – tankové i atomové války. Jeho největší předpověď však spočívala v poznání, že technický pokrok bude postupovat rychleji než lidský rozum.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
