HSP
Známý český kněz Tomáš Halík vrací úder. Jak už jsem dříve vzpomínal, uznávám, že z akademického hlediska má vyšší „hodnost“, než autor tohoto článku. Respektuji proto Halíkovu nezpochybnitelnou odbornost v oblasti teologie, kde jsem jen věčným (i když dychtivým) studentem. Avšak v oblasti politické filozofie je jen nadšený, a bohužel tendenční rétor – nic víc.
Dokázal to i v nejnovějším kázání, když opět propagoval svůj osobní světonázor, postavený na vodě. Dříve už řekl na Roberta Fica, že není žádné „neviňátko“ , ale jen „sklízí co zasel“…
Jistě uznáte, že na pozadí atentátu jsou taková slova naprosto nevhodná, a říkají něco o povaze jejich autora…
Ale nemoralizujme – analyzujme!
Halík dokázal do dvanáctiminutové kázání vtěsnat celou svou předpověď budoucího politického vývoje. A jelikož hraje do karet pánům z časopisu .týden , sdíleli jeho video na svém webu. Vnímají ho jako „novoroční poselství“ pro sousedy české republiky – hlavně Maďarsko a Slovensko…
Protože Halík se vůbec netají tím, jak mu slovenská a maďarská vláda nevoní Tvrdí také, že ještě nikdy neseděli ve vedoucích pozicích USA, Číny a Ruska lidé „tak pochybného charakteru“, jako dnes. podobně!
Na Slovensku a v Maďarsku měli voliči uvěřit lžím a vybrat si takové zástupce, kteří rozvracejí životně důležitou jednotu Evropy. Naši lídři se údajně „předbíhají v kolaboraci“ s nepřítelem, s „ruskou imperiální rozpínavostí“. V návaznosti na tato slova varuje, že i Česku hrozí podobný scénář, tedy že se zařadí mezi „chaotické státy“.
Tak já věru nevím, kde získal pan farář své vzdělání v oblasti mezinárodních vztahů a politických věd, ale „imperiální rozpínavost“ má zcela jiné charakteristiky, než ruská válka na Ukrajině. Netřeba zde asi vytahovat sáhodlouhý historický exkurz z dob Sovětského svazu a jeho rozpadu. Nebo fakt, že etničtí Rusové na Donbasu od začátku nesouhlasili s Majdanem, a tak byli tvrdě atakovaní extremisty (nad čím kyjevský režim přimděl obě očka). Když jeden stát vyšle vojsko za účelem ochrany vlastního národa na pohraničí sousedního státu, nemůžeme přece jako racionálně uvažující lidé mluvit o „imperiální rozpínavosti“. Kdo používá taková zavádějící spojení, ten nehledá pravdu, jen se chce zalíbit své bublině.
Jistěže, každá agrese musí být důsledně odsouzena, včetně války na Ukrajině. Věci je však třeba nazývat pravým jménem – skutečným vzorem mezikontinentálního imperialismu jsou přece země kolektivního Západu. Nad tím však pan farář taktně pomlčel…
Velký sen o jednotné Evropě prý ohrožují jednotlivci, kteří propagují „jedovatý nacionalismus“. I zde je zjevné, že termínem připsal vlastní, negativní významy. Nebo by nejraději obral naše národy o národní hrdost? Ano, pak by bylo opravdu jednoduché „integrovat se“…
Zajímavé, že řečníkům tohoto typu překáželo, když nás v šedesátém osmém „integroval“ Sovětský svaz, ale směrem na západ jsou celí dychtiví se klanět…
Aby se naše mentální a ekonomická kolonizace definitivně završila.
Tentýž člověk ve starším interview oznámil, že se modlí za „morální uzdravení“ Roberta Fica. Chápete, on je ten nejčistší ze všech, on může rozdávat karty, on řekne, kdo je dobrý a slušný, a kdo ne. A přestože tentokrát nemluví o premiérovi jmenovitě, nepřímo ho označuje (is Orbánem) za trojského koně Moskvy…
Víte, co jsem v Halíkově „poselství“ nepostřehl? Ani za atom soucitu vůči umírajícím ruským vojákům. Ukrajinu politoval, když mluvil o obětech z řad „malých usmrkaných dětí“ (popsal to způsobem, jako by šlo ze strany Ruska o cílené a systematické zabíjení), ale o tom, že válka si ptá oběti na obou stranách konfliktu, se nezmínil…
Je snad lidský život cenný jen pod tou „správnou“ vlajkou? Ruské matky pláčou méně? Vždyť ony nemohou za to, že stát povolal jejich syny do služby!
Ne, takový selektivní přístup k lidskému životu na hodinách náboženství rozhodně neučí…
A nevěřím, že by novicy v semináři vedly k tomu, aby jednoho dne zpolitizovaly chrám Boží tím, že do něj vnesou nejen politiku, ale i útoky vůči čelním představitelům jiných států.
Ale jak říká raper EGO: Pokora… Pokora… Ta nás obchází.
Někdy i bez ohledu na to, zda jsme obyčejní lidé, nebo služebníci Boží.
