A dole? Tam se zatím řeší jen inflace, nájemné a jestli aspoň to pivo zůstane české.
Zdroj: Místopředseda hnutí ANO a sněmovny Karel Havlíček se v pondělí setkal s ukrajinským velvyslancem Vasylem Zvaryčem a poněkud překvapivě slíbil pokračující podporu svého hnutí Ukrajině. Navzdory tomu, že ANO a jeho předseda Andrej Babiš v minulosti často měnili svůj postoj k podpoře Kyjeva a mnohdy Ukrajinu kritizovali.
Tématem jednání byla podle Havlíčka nejen vojenská a humanitární pomoc, ale i budoucí obchodní spolupráce mezi oběma zeměmi. Havlíček zmínil, že se věnovali také otázkám obnovy Ukrajiny po válce.
Následně se vyjádřil i ukrajinský velvyslanec:
„Ukrajina a Česká republika sdílejí mnoho společných zájmů. Vzájemný obchod roste, v roce 2024 dosáhl téměř 3 miliard dolarů. Posílení vztahů prospívá našim národům i celé Evropě. Děkuji místopředsedovi sněmovny Karlu Havlíčkovi za setkání a přátelský rozhovor o nadstranické podpoře Ukrajiny a odsouzení ruské agrese,“ napsal Zvaryč.
Tak tohle jsem našla na netu a jen mě to utvrdilo v přesvědčení, že přes ANO nevede cesta pro naši zemi. Kdo kategoricky odmítá Rusko a klidně bude dál vyzbrojovat Ukrajinu a pomáhat jí finančně, je pro mě naprosto nevolitelný. Spíš bych čekala, že se ANO jasně vymezí proti ukrajinské vlajce za zády prezidenta Petra Pavla během projevu k našemu národu. Ale nestalo se – a pokud vím, neudělala to žádná jiná strana. A to je pro mě zásadní. Tam měla viset česká vlajka, která by podpořila náš národ a jeho hrdost. Ale kde nic, tu nic.
Takže nám začíná rok 2025, rok volební, a už boří, co se dá. Nakonec možná nebudeme mít vůbec na výběr. Bude to jen o tom, kdo nás oholí míň.
A tak koukám k nebi, na obláčku sedí Husák a znovu se ptá:
„Tak co, děti moje? Máte se lépe?“
A z dálky na něj huláká Štěpán:
„Gustave, já jsem jim říkal, že budou otroky ve vlastní zemi. Mysleli si, že kecám.“
A víš co, Gustave? Měl pravdu. Dneska jsme jen levná pracovní síla pro západní korporace, a ještě k tomu rádi z daní platíme cizí války. Takže hurá do dalších voleb, děti moje – ať si zase pěkně vykopeme další jámu.
A Gustave se z toho oblaku uchechtne, zapálí si pověstnou Spartu a dodá:
„Já jim to říkal, soudruhu, že svoboda není zadarmo. A oni mi tehdy málem utrhli hlavu za to, že jsem byl pragmatik. Teď místo Pragovky tahají z montovny do supermarketu, svobodní jak ptáci v kleci.“
Štěpán na něj přitaká:
„No jo, svoboda slova jim zůstala, Gustave, ale jen když si dáš pozor, co říkáš. Hlavně nic proti EU, Ukrajině nebo Americe, jinak ti zavřou krám rychleji než za nás! A ta jejich slavná demokracie? To je jen jiný kabát pro diktát. Dneska už ani vlastního prezidenta nemají, Gustave. Mají tam mluvčího Bruselu.“
Mezitím se dole pod obláčkem probírá český volič nad hrnkem zlevněné kávy z Polska a přemýšlí:
„No jo, zase ty volby. Tak koho tam letos hodím? ANO ne, protože se hrbí před Ukrajinou. ODS taky ne, ti už ani neskrývají, že je zajímají jen vlastní kapsy. Piráti? Díky, už nechci. A SPD? Zase sliby a nakonec nic. Tak co mi zbývá? Volit losovací metodu nebo nejít vůbec?“
A Gustave si povzdechne:
„To je právě ten problém, děti moje. Když nevíte, koho volit, tak se vám ta demokracie sesype. Jenže vy jste to chtěli, tak si to užijte!“
Na obláčku je ticho, jen Štěpán si pro sebe zamumlá:
„Jednou se vzbouří. Ale až jim nezbude co jíst, a ani to chleba za 50 nebude.“
A dole? Tam se zatím řeší jen inflace, nájemné a jestli aspoň to pivo zůstane české.
