HELE, NALIJME SI ČISTÉHO ČUČA. Cheb je krásné město, ale občas se tu koncentruje tolik pokrytectví, že by se z toho i ta socha na náměstí nejradši poblila. Máme tu totiž takový bizarní místní sport: „Křičet na bezďáka, zatímco parkuju jako totální čurák.“
Scénář, který zná každý…
Představ si to. Typický místní „pan Podnikatel“ (rozuměj: má deset let staré BMW z bazaru a ego velký jako celá přehrada Skalka) to bez mrknutí oka švihne přímo na chodník. Ale ne tak „trochu na hranu“, on to tam prostě vrazí jako hovado doprostřed cesty, aby ho náhodou nebolely nožičky při cestě do trafiky. A sotva vyleze z auta, uvidí na lavičce místní legendu, pana Mirka, jak do sebe obřadně láme třetí litr raritního rybízu z papíru. V ten moment se v našem řidiči probudí strážce morálky:
„Ty vole, podívej se na ten dobytek! Zase chlastaj u kašny, policajti na ně serou, smrdí to tu a porušujou vyhlášku o pití na veřejnosti! Kam ten svět spěje, že se na to lidi musejí dívat?!“
HALÓ ZEMĚ VOLÁ LOJZU!
Ty vogo, Lojzo, fakt? Ty tady vřískáš něco o porušování vyhlášek, zatímco tvůj plechovej miláček právě zabral poslední metr čtvereční, kudy se dalo projít, aniž by se člověk musel ometat o tvoje posraný zrcátko?
Bezďák s čučem: Porušuje vyhlášku tím, že do sebe lije fermentovanou chemii. Esteticky je to sice hnus, ale aspoň se mu dá vyhnout.
Ty s autem na chodníku: Porušuješ zákon o provozu, blokuješ kočárky, nutíš důchodce lézt do silnice a v podstatě říkáš všem v okolí: „Vylížete mi, já jsem pán a tohle je moje odstavná plocha.“
Proč jsme takoví pokrytci?
Je to jednoduchý. Na bezdomovce se dobře nadává, protože se nebrání. Je to snadnej terč. Je to ta „špína“, co nám kazí dojem z náměstí. Ale když ty zaparkuješ jak největší hovado, tak je to přece „jenom na chvilku“ nebo „nebylo kde jinde stát“.
Překlad pro Chebany: „Moje porušování zákona je jenom taková logistická nepříjemnost, tvoje porušování zákona je důkaz morálního rozkladu západní civilizace.“
Milí chebští řidiči, co máte alergii na bezdomovce: Příště, až uvidíte u Prioru partičku, co si dává ranní aperitiv z tetrapaku, zkuste se nejdřív podívat, kde máte vlastní kola.
Protože nadávat někomu, že pije víno na veřejnosti, zatímco vy autem okupujete veřejný prostor pro chodce, je stejná úroveň demence, jako si stěžovat na souseda, že mu nahlas hraje televize, zatímco vy mu u toho zrovna zapalujete kůlnu.
Takže: Buď zaparkuj jako člověk, nebo drž hubu a běž si s Mirkem dát jednoho loka. Třeba zjistíš, že máš k tomu dnu víc blízko, než si myslíš.
