Helen Keller byla americká hluchoslepá spisovatelka, aktivistka a lektorka. Jako první takto postižený člověk, dokončila studium na Harvardově univerzitě.
Helen Adams Keller se narodila 27. června 1880 jako zdravé dítě, ale již v 19 měsících onemocněla zánětem mozkových blan, který ji připravil o zrak i sluch. Rodinný lékař je seznámil s vynálezcem Alexanderem Grahamem Bellem (1847-1922), který tehdy pracoval s neslyšícími dětmi. Díky jeho pomoci byla do rodiny Kellerů vyslána dvacetiletá lektorka Perkinsova institutu pro nevidomé Anne Sullivan (1866-1936). Právě ta měla mít zásadní vliv na život sedmileté dívky. Anne se snažila malou Helen naučit prstovou abecedu. Příliš se jí nedařilo až do dne, kdy Helen přivedla k zahradní pumpě. Na jednu ruku jí pustila proud vody, na druhé jí prstovou abecedou stále dokola hláskovala slovo voda. Když Helen pochopila, podnítilo to v ní obrovský zájem poznávat okolní svět. Nutila Anne, aby jí do ruky hláskovala názvy všeho, čeho se dotkla. Během několika hodin se tak naučila prvních třicet slov svého života. Díky Anne Sullivanové se Helen také naučila mluvit. Dalších šest let Helen navštěvovala Perkinsův institut pro nevidomé a od roku 1894 strávila společně s Anne Sullivanovou dva roky v New Yorku studiem na dvou různých školách pro neslyšící. Po návratu se zapsala do Cambridgeské dívčí školy a následně na Radcliffovu univerzitu. Zde se setkala se svým budoucím velkým obdivovatelem Markem Twainem (1835-1910). Ten ji seznámil s bohatým podnikatelem Henrym H. Rogersem z firmy Standard Oil, který pokryl veškeré výdaje za její studium. Helen Keller promovala v roce 1904, a stala se tak ve věku 24 let první hluchoslepou osobou v dějinách, která vystudovala univerzitu.
Během několika let se z Helen stala celosvětově uznávaná spisovatelka a za svůj život napsala 12 knih. Krom latiny a řečtiny se naučila také plynně francouzsky a německy. Sledovala dění ve světě a procestovala mnoho zemí. Pomohla založit Americkou nadaci pro nevidomé se snahou poskytovat lepší životní podmínky pro zrakově postižené. Uspořádala rozsáhlé přednáškové turné po Evropě i po zemích Blízkého a Dálného východu. Všude vzbudila velký zájem o výchovu nevidomých a neslyšících. Obdržela také mnoho poct od zahraničních univerzit. Dorozumívala se nejen dotekovou prstovou abecedou, měla i schopnost číst lidem ze rtů doteky konečky prstů. Tuto ojedinělou metodu, nazývanou tadoma, tehdy ovládalo jen několik málo lidí na světě. Při užití této metody má hluchoslepý svou ruku položenou na tváři mluvčího tak, aby malíčkem vnímal vibrace hrdla, palcem pohyby rtů a ostatními prsty tvář. Zemřela 1. června 1968 ve věku 87 let.
Zdroj obrázku Flickr a Wikimedia Commons
