Henrietta Lacks (1920-1951) byla Afroameričanka, jejíž rakovinné buňky se staly základem pro první nesmrtelnou lidskou buněčnou linii na světě, známou jako HeLa. Tyto buňky zásadním způsobem změnily moderní medicínu a biologický výzkum. Dodnes zachraňují miliony lidí, přestože byly odebrány bez jejího vědomí a její rodina o tom neměla ani tušení dlouhých 22 let.
Baltimore, 29. leden 1951. Henrietta Lacks je 31letá matka pěti dětí, černoška, která celý život sbírá tabák na polích. Cítí “uzlík” v děloze. Krvácení, které nepřestává. Bolest, která se zhoršuje. Lékařská péče je luxus, který si její rodina nemůže dovolit. Ale krvácení je již nebezpečné. Henrietta nastoupí do autobusu do nemocnice Johns Hopkins – jedné z mála, která vůbec léčí černé pacienty. Lékař najde nádor na děložním čípku. Obrovský. Zhoubný. Lesklý a fialový. Diagnóza: rakovina děložního čípku. Agresivní. Pokročilá. Během radiační léčby lékaři udělají něco rutinního – odeberou vzorky jejího nádoru. Bez dotazování. Dva vzorky. Jeden zdravé tkáně a druhý rakovinových buněk. Vzorky putují do laboratoře doktora jménem George Otto Gey (1899-1970), buněčného biologa, který se po celá léta marně pokoušel udržet lidské buňky naživu. Vždy však selhal. Lidské buňky přežijí pár dní, maximálně týden – poté zemřou. Geyho asistentka umístí Henriettiny buňky do kultivační misky. Tentokrát však přežijí a rychle rostou. Do 24 hodin se zdvojnásobí. Potom znovu a znovu. Zatímco všechny ostatní lidské buněčné linie selhaly, její buňky žijí. Jsou nesmrtelné.
George Gey je pojmenuje “HeLa” – podle prvních písmen jejího jména a příjmení, aby chránil její identitu. Zatímco její buňky vzkvétají v laboratořích po celém městě, Henrietta umírá. Rakovina metastázuje do celého těla. Její manžel se téměř nic nedozví. Jejích pět dětí zůstane bez matky. Rodina ji pohřbí v neoznačeném hrobě, protože si nemůže dovolit náhrobek.A její buňky nadále rostou. Doktor Gey je posílá do laboratoří po celém světě – zdarma každému vědci, který o ně požádá. Zájem o ně je obrovský, jelikož HeLa konečně umožňují provádět experimenty na lidských buňkách – opakovaně, spolehlivě, neomezeně. Umožnily Jonasovi Salkovi vyvinout v roce 1952 účinnou očkovací látku proti obrně. Sloužily též ke studiu chování virů (pomohly pochopit HIV a AIDS) a testování protirakovinných léků. Staly se základem pro mapování lidského genomu a první úspěšné klonování buněk. Byly poslány do vesmíru, aby vědci zjistili, jak lidská tkáň reaguje na stav beztíže. Přispěly k léčbě rakoviny, mapování genů, vakcíně proti COVID-19 atd. Do roku 2018 existuje více než 110 000 vědeckých publikací o HeLa. Jedenáct tisíc patentů. Lékařské objevy v hodnotě miliard dolarů.
Dlouhých 22 let po její smrti kontaktuje vědec Henriettina manžela Davida. Žádá vzorky krve od rodiny na genetický výzkum HeLa. Muž je nejprve zmatený a tak mu vědec vysvětluje, že Henrietty buňky jsou stále naživu a používají se v laboratořích po celém světě. Když se její děti dozví pravdu, jsou zdrcené a naštvané. Buňky jejich matky byly odebrány bez povolení. Distribuovány bez souhlasu. Použité na zisk – zatímco rodina Lackových žije v chudobě. Deborah, Henriettina dcera, stráví roky snahou pochopit, co se stalo. Navštíví laboratoře a bombarduje vědce otázkami. V roce 2010 přichází zlom. Vychází kniha “Nesmrtelný život Henrietty Lacksové”, která podrobně popisují její životní osud i následný boj její rodiny za uznání a etická práva v medicíně. Stane se bestsellerem. Henriettina tvář se objevuje na titulcích novin. Jsou po ní pojmenovávány školy. Nemocnice Johns Hopkins (kde zemřela) po ní pojmenovává budovu. Čtvrtý říjen se stává Dnem Henrietty Lacksové. Ale etické otázky zůstávají.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
