Henriette von Schirach – nacistická milionářka ze zámku, která musela čistit vězeňské záchody

Henriette von Schirach – nacistická milionářka ze zámku, která musela čistit vězeňské záchody

video
play-sharp-fill


Další naše skvělá videa můžete najít na Herohero 🔸 https://herohero.co/worldhistorycz
🔹🔹🔹
…Život plný luxusu a privilegií skončil i pro Henriette a její děti. Jejich zámek Aspenstein byl v roce 1946 zkonfiskován a Henriette von Schirach byla podle svých pamětí více než rok vězněna americkou armádou a denně měla za úkol uklízet vězeňské toalety. K tomu jí vězeňská stráž poskytovala vlajky Hitlerjugend. Vzpomínala, že s ní bílí američtí dozorci špatně zacházeli a pohrdali jí a že slušní k ní byli pouze černí vojáci. Její otec Heinrich Hoffmann byl rovněž zatčen a uvězněn, takže děti von Schirachových zůstaly bez rodičů a prarodičů, kteří by se o ně postarali. Na nějaký čas se jich ujaly rodiny farmářů v jižním Bavorsku, kde docházely i do tamějších škol.

V červenci 1949, když byl její manžel stále ve vězení, podala Henriette von Schirach žádost o rozvod. Rozvod byl dokončen následujícího roku a ona poslala Baldurovi na závěr odsuzující dopis, ve kterém také napsala:
„Čelil jste někdy, místo abyste seděl ve své cele, studoval filozofii, latinu, francouzštinu, psal poezii a přemítal, jak urovnat své postavení v dějinách, jak tomu říkáte, realitě a zamyslel se, odkud se vezme příští jídlo pro vaši ženu a děti?“.

Přesto v roce 1958 odcestovala do Londýna, aby lobbovala za zkrácení jeho trestu. Svého bývalého manžela popsala jako „v žádném případě ne zločince, ale idealistu, který byl pro politiku příliš dobrý. Cesta však byla neúspěšná a Baldur von Schirach byl propuštěn z vězení až 30. září 1966 po odpykání celého trestu. Byl slepý na jedno oko a trpěl trombózou.

Henriette se mezitím rozhodla, že se vrátí ke svému dřívějšímu životu plnému peněz a privilegií.
V roce 1955 koupila zpět jejich bývalý dům – zámek Aspenstein – a po deseti měsících ho prodala za dvojnásobek kupní ceny. Dalším krokem bylo získat zpět otcovu sbírku umění. Během války prošlo rukama Henriettina otce Heinricha Hoffmanna mnoho uměleckých děl uloupených pronásledovaným židovským sběratelům. Po válce byl zatčen a vyšetřovateli spojeneckých sil pro drancování umění byl klasifikován jako „hlavní pachatel“ nacistického okrádání Židů, a to jako obchodník s uměním i sběratel. Byl označen za jednoho z „nejchamtivějších parazitů hitlerovského moru“ a jeho uměleckou sbírku, která obsahovala mnoho uměleckých děl uloupených Židům, nařídili Spojenci zabavit. Hoffmann, jehož sbírka čítala 278 děl, zemřel v roce 1957 ve věku 72 let.

Několik let po druhé světové válce svěřili američtí úředníci více než 10 000 zabavených uměleckých děl bavorskému státu, aby je vrátil právoplatným majitelům, z nichž mnozí byli Židé, jejichž majetek byl uloupen. Mezi nimi bylo i 278 děl, která byla zabavena Heinrichu Hoffmanovi.
Henriette von Schirach a její rodina prosili úředníky bavorských státních malířských sbírek, aby jim tato díla vydali. Jednalo se i o malý obraz krajiny nazvané „Pohled na nizozemské náměstí“ od nizozemského malíře Jana van der Heydena, který je považován za jednoho z předních malířů architektury nizozemského zlatého věku. Obraz před válkou vlastnili Gottlieb a Mathilde Krausovi, Židé, kteří uprchli ze svého vídeňského činžovního domu a zanechali po sobě pečlivě zabalenou sbírku umění, kterou pak v roce 1941 zabavilo gestapo.

Henriette von Schirach přesvědčila Bavory, kteří se Krausovým nepokusili dílo vrátit, aby jí ho vrátili za hubičku – za 300 marek. O rok později ho Henriette prodala v aukci za 16 100 marek, tedy za padesátinásobek toho, co za něj zaplatila.

Nakonec se jí podařilo získat zpět 118 předmětů z otcovy sbírky, když za ně předložila prodejní protokoly. Z nich 92 jí bylo jednoduše vráceno a 26 odkoupila zpět. Většinu z nich později znovu prodala, a to v řadě případů s velkou marží.

Místo aby se umělecká díla vrátila právoplatným majitelům, byla předána zpět rodinám nacistických válečných zločinců, jako byli například von Schirachovi.

Po rozvodu s Baldurem von Schirachem se Henriette znovu vdala a rozvedla a napsala tři knihy: „Cena slávy“ v roce 1956, „Anekdoty o Hitlerovi“ v roce 1980 a v roce 1983 „Ženy kolem Hitlera“. Když 18. ledna 1992 zemřela, bylo jí 78 let.

V pozdějším období svého života Henriette popisovala Hitlera jako přítulného Rakušana, který chtěl sobě i ostatním přinést trochu radosti. Zajímavý názor na diktátora, který bude navždy pamatován jako člověk, jenž zorganizoval a uskutečnil jeden z nejhorších zločinů v dějinách.

Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1

#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#worldwar2
#ww2