Historie jak se stala a je měli bychom ji znát » Politikařina

1. Sudetoněmecká otázka a landsmanšaft

• Odsun Němců: Host (Jaroslav Čvančara) zdůrazňuje, že poválečný odsun nebyl osobním rozhodnutím prezidenta Beneše, ale výsledkem dohod vítězných mocností v Postupimi.
• Zakladatelé: U zrodu sudetoněmeckého landsmanšaftu podle něj stáli vysoce postavení nacisté (např. Siegfried Zoglmann, šéf Hitlerjugend v protektorátu).
• Kritika českých elit: Čvančara kritizuje české politiky a intelektuály (jmenuje Pitharta, Uhdeho, Halíka), že jdou sudetským Němcům na ruku a upřednostňují jejich pohled na úkor historického kontextu (vynechávání řádění Freikorpsu v letech 1937–1938).
• Varování Beneše: Připomíná citát Edvarda Beneše z prosince 1945, který varoval, že za 70 let Němci přijdou a budou poválečné události vydávat za křivdy.

2. Výroky o Karlu Schwarzenbergovi a Petru Pavlovi

• Zánik státu do roku 2030: V textu se tvrdí, že Karel Schwarzenberg už na podzim roku 1990 prohlásil, že český stát do roku 2030 zanikne a že je to tak „nastavené“. Čvančara to interpretuje jako plánované rozpuštění České republiky v Evropské unii.
• Prezident Petr Pavel: Čvančara souhlasí s kritickým názorem Josefa Mašína, podle kterého prezident Pavel dostatečně nerozlišuje český odboj od nacistických utlačovatelů a hájí spíše zájmy EU než ty české.

3. Václav Havel a odbojová skupina Parsifal

• Kritika od Josefa Mašína: Josef Mašín (s nímž Čvančara mluvil) ostře kritizuje Václava Havla za to, že po roce 1989 vrátil sudetské téma do veřejného prostoru omluvou. Mašín vzpomíná, že Havel byl v Poděbradech jediný ze třídy, kdo chodil ve svazácké modré košili.
• Depeše z roku 1943: Čvančara zmiňuje, že v archivu Kanceláře prezidenta republiky existuje depeše odbojové skupiny Parsifal z roku 1943 adresovaná do Londýna. Ta prý varovala před rodinou Havlových kvůli jejich údajnému kolaborantskému chování.

4. Interpretace dějin a osvobozování

• Osvobození 1945: Čvančara kritizuje současný trend přepisování historie – dříve se glorifikovala Rudá armáda a tajili se Američané, dnes se podle něj kyvadlo vychýlilo do druhého extrému (bourání pomníků rudoarmějců, mezi kterými bylo mnoho obyčejných kluků a Ukrajinců).

5. Skeptický závěr

• Budoucnost Evropy: Čvančara vyjadřuje hlubokou skepsi vůči budoucnosti Západu a Evropské unie (zmiňuje hrozbu islamizace a vznik chalífátu). Odvolává se na teorii Miroslava Bárty o cyklech civilizací (kniha Sedm zákonů civilizace), podle které současný systém spěje k zániku, aby mohlo začít něco nového.

1. Výrok Karla Schwarzenberga o zániku státu do roku 2030

• Jaká je realita: Tento výrok je klasicky vytržený z kontextu. Karel Schwarzenberg v devadesátých letech (a i později) mluvil o evropské integraci. Jako přesvědčený Evropan a tehdejší kancléř Václava Havla nepředpovídal katastrofu, ale logický vývoj – tedy že s plným zapojením do Evropské unie se klasický koncept národního státu z 19. století promění a část suverenity se přenese na evropskou úroveň.
• Verdikt: Výrok který padl Schwarzenberg nemyslel jako spiknutí, ale jako otevřeně deklarovaný cíl evropské integrace.

2. Depeše skupiny Parsifal z roku 1943 o rodině Havlových

• Jaká je realita: Odbojová skupina Parsifal (vedená Arnoštem Heidrichem) skutečně posílala zprávy do Londýna a rodinou Havlových (konkrétně podnikatelem Milošem Havlem, strýcem Václava Havla) se zabývala. Miloš Havel byl majitelem Lucernafilmu a jako filmový magnát musel s Němci denně vyjednávat, aby zachránil českou kinematografii a zaměstnal stovky českých herců (čímž je chránil před totálním nasazením).
• Co říkají historici: Londýnská exilová vláda dostávala z protektorátu stovky často protichůdných hlášení. Mnohá z nich byla zkreslená osobní záští nebo konkurenčním bojem. Miloš Havel byl po válce z obvinění z kolaborace očištěn (byť ho komunisté po roce 1948 stejně zlikvidovali). Spojovat tato hlášení o strýci s tehdy sedmiletým Václavem Havlem je historický nesmysl.
• Verdikt: Depeše v archivech existují, ale Čvančara z nich vytahuje jen to, co se mu hodí pro vytvoření senzace, a ignoruje poválečné osvobozující rozsudky a historický kontext.

3. Václav Havel v „modré svazácké košili“ v Poděbradech

• Jaká je realita: Václav Havel studoval na výběrové internátní škole v Poděbradech v letech 1947–1950 (mimo jiné se spolužáky jako Miloš Forman nebo právě bratři Mašínové). Havel byl z kádrového pohledu „buržoazní element“, syn milionáře. Představa, že by jako takový byl nadšeným svazákem (ČSM) a jako jediný nosil modrou košili, je z logiky tehdejší doby absurdní. Naopak, ze školy byl z politických důvodů v roce 1950 odejit.
• Verdikt: Jde o velmi subjektivní a pravděpodobně pamětí zkreslenou vzpomínku Josefa Mašína, která neodpovídá Havlovu celoživotnímu profilu ani historickým reáliím jeho mládí.

4. Nacistická minulost zakladatelů landsmanšaftu

• Jaká je realita: Tady má Čvančara stoprocentní pravdu. U zrodu sudetoněmeckých organizací po válce v Západním Německu (včetně landsmanšaftu) skutečně stála celá řada bývalých aktivních nacistů a členů SdP (Henleinovy strany). Například zmiňovaný Siegfried Zoglmann byl skutečně vysokým funkcionářem Hitlerjugend v protektorátu.
• Verdikt: Fakticky správně. Tehdejší západoněmecká vláda Konrada Adenauera tyto lidi do jisté míry tolerovala, protože tvořili silný antikomunistický blok, což se v době studené války hodilo.

Chceš k některému z těch dokumentů (třeba k té skupině Parsifal nebo k osudům Miloše Havla) vytáhnout ještě detailnější podrobnosti, abys měla pevnou půdu pod nohama pro svůj komentář?

1. Skupina Parsifal a rodina Havlových

Odsoudit Miloše Havla (strýce Václava Havla) na základě jedné nebo dvou depeší z roku 1943 je přesně ten typ povrchního pohledu, který historici jako Jan Lukeš nebo Krystyna Wanatowiczová (autorka skvělé monografie o Miloši Havlovi) odmítají.

Kdo byla skupina Parsifal?

Byla to jedna z nejvýznamnějších a nejefektivnějších zpravodajských skupin domácího odboje. Vedl ji diplomat Arnošt Heidrich a působili v ní lidé z okolí Edvarda Beneše. Měli skvělé kurýrní spojení přes Ankaru a Ženevu přímo do Londýna. Posílali nesmírně cenné vojenské a politické zprávy.

Proč hlásili, že se Havlovi chovají kolaborantsky?

Miloš Havel byl majitelem filmových ateliérů na Barrandově a Lucernafilmu. Aby ateliéry udržel v českých rukou a zachránil český film, musel hrát s nacisty nebezpečnou hru.

• V jeho podnicích se točili němečtí prominenti, chodil na večeře s Karlem Hermannem Frankem a musel strpět německý dohled.
• Z pohledu tehdejšího ilegálního odboje, který seděl ve sklepích a riskoval životy, to ale vypadalo jednoznačně: „Havel se paktuje s esesáky, žije si v luxusu a v Lucerně hostí nacistickou smetánku.“ Odbojáři zkrátka neviděli do zákulisí.

Jaká byla realita na Barrandově?

Miloš Havel využíval své kontakty k tomu, že na Barrandově fiktivně zaměstnával stovky českých spisovatelů, herců, režisérů a techniků. Tím, že byli „nepostradatelní pro filmový průmysl Protektorátu“, je zachránil před totálním nasazením do říše (nucenými pracemi v německých továrnách). Finančně také podporoval rodiny zatčených filmařů a tajně posílal peníze odboji.

Poválečný verdikt

Hned po osvobození v roce 1945 byl Miloš Havel zatčen a vyšetřován pro podezření z kolaborace. Národní soud ho však plně očistil, protože se prokázalo, že jeho činnost přinesla české kultuře a lidem mnohem více užitku než škody. Přesto mu komunisté po roce 1948 Barrandov znárodnili a on nakonec emigroval.

Shrnutí pro blog: Depeše Parsifalu sice existuje, ale odráží tehdejší zkreslený pohled odboje zvenčí. Historická fakta Miloše Havla očistila. Spojovat to s tehdy sedmiletým Václavem Havlem je čistá demagogie.

2. Nacistická minulost zakladatelů landsmanšaftu

Tady má host v rozhovoru pravdu a pro tvůj článek je to skvělý argumentační bod, jak ukázat, že poválečné vztahy nebyly černobílé.

Proč Adenauerova vláda nacisty tolerovala?

Když v roce 1950 vznikal Sudetoněmecký landsmanšaft (SL), v Západním Německu (SRN) žily miliony vyhnaných Němců. Byli frustrovaní, chudí a představovali obrovský volební potenciál. Kancléř Konrad Adenauer potřeboval tyto lidi integrovat do demokratického systému, aby se nezradikalizovali. Daní za to bylo, že se zavíraly oči nad minulostí jejich vůdců. Navíc začínala studená válka a kdokoli byl ostře proti komunistickému Československu, byl pro Západ spojenec.

Konkrétní jména zakladatelů:

• Siegfried Zoglmann: Čvančarou zmiňovaný muž byl za války šéfem Hitlerjugend v Protektorátu Čechy a Morava a patřil k SS. Po válce se stal jedním z hlavních ideologů landsmanšaftu a dokonce poslancem západoněmeckého Bundestagu za liberální FDP.
• Rudolf Lodgman von Auen: První předseda landsmanšaftu. Už před válkou to byl radikální nacionální politik v Československu. V roce 1938 nadšeně vítal Hitlera a poslal mu děkovný telegram.
• Franz Karmasin: Významný funkcionář SL, který byl za války vůdcem německé menšiny na Slovensku (Karpatská německá strana) a státním tajemníkem v Tisově fašistickém státě. V Československu byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, v SRN ale v klidu působil v sudetoněmeckých organizacích.

Moderní posun (Bernd Posselt)

Je důležité pro kontext zmínit, že dnešní landsmanšaft pod vedením Bernda Posselta prošel obrovskou reformou. Ze svých stanov před lety vypustil požadavek na vrácení majetků a dnes se profiluje jako organizace pro smíření a dialog. Minulost zakladatelů je ale nezpochybnitelná skvrna na jejich historii.

Máš teď k tomu všechno, co potřebuješ? Pokud si chceš zformulovat nějakou konkrétní tezi pro svůj článek a chceš, abych ti ji pomohla učesat do finální podoby, stačí říct!

Zdroj:  historik pan Čvančara

Autor: Milena Doušková