V této části je tabulka historických dat souvisejících s výrobou kovů a s rozvojem techniky vůbec. Pak jsou zde bližší údaje o začátcích výroby kovů v Izraeli a ve střední Evropě. Důležité události ve vývoji techniky, především ve výrobě a zpracování kovů jsou uvedeny chronologicky v následující:
Ladislav Jílek | foto: FB autora
- prvé kovové výrobky (z přírodní mědi) v blízkosti nalezišť ryzí mědi 8000 př.K.
- začátek redukce, lití a tepání kovů dnešní Arménie 6000 př.K.
- tkalcovství 5000 př.K.
- prvé bronzové nástroje stř. Východ 4000 př. K.
- Eismann – prvá měděná sekera Alpy min. 4000 př. Kr.
- prvé zpracované železo (meteoritické) Stř. Východ, Egypt 4000 př.K.
- prvý vůz (náprava pevně spojená s koly) Indie 2985 př. Kr.
- dvounápravové vozy Sumer 2920 př. Kr.
- prvé zrcadlo (leštěný měděný plech) Egypt 2920 př.K.
- železný předmět pyramida Kefron 2800 př. Kr.
- prvá dýka – královský hrob v Ur Mezopotamie 2750 př. Kr.
- pozlacené šperky pomocí lístkového zlata Egypt 2600 př. Kr
- výroba drátů z neželezných kovů Čína 2200 př. Kr.
- hrnčířský kruh Kréta 2100 př. Kr.
- výroba drátů z neželezných kovů Assýrie a Babylónie 1700 př. Kr.
- první meč minojská kultura 1650 př. Kr.
- nezávislé tavení Cu a Sn a jejich slévání Stř. Východ 1600 př. Kr.
- začátek výroby železa Babylonie 1660 př. Kr.
- rozvoj výroby Fe v Indii (příchod Árijců) 1500 př. Kr.
- rozvoj výroby železa v Chetitiské říši 1500 př. Kr.
- použití žulových razidel pro výrobu šperků Mykeny 1500 př. Kr.
- hrobka Tutanchamon – dýka Egypt1350 př. Kr.
- prvé kovové zámky Egypt 1200 př. Kr
- pružinové nůžky Stř. východ 1000 př. Kr.
- Gaukos objevil letování Řecko 692 př. Kr.
- kování koňů (podkovy) Keltové nebo Galové 500 př. Kr.
- šroub (u vinařského lisu) Řecko 350 př. Kr.
- prvý řetězový most Čína 67 po Kr.
- mlýn s vodním pohonem (Mithirades) 80 př. Kr.
- prvá zmínka o olověných trubkách Řím 97 po Kr.
- biskup Paulinus nechává odlévat zvony pro kostel Řecko 409 po Kr.
- železné nýtované zvony chrám sv. Cecílie Kolín nad Rýnem 575 po Kr.
Jednotliví autoři se v některých údajích liší, musel jsem vybírat.
Podívejme se z tohoto hlediska na dějiny Izraelců. Poměrně spolehlivě víme, že Izraelci přišli do zaslíbené země kolem r. 1200, tedy v době, kdy se už zde vyrábělo železo, avšak v Egyptě, odkud přišli, se železo nevyrábělo. Výroba železa byla zpočátku omezena pouze na Chetitskou říši, obchodníci rozváželi polotovary či hotové nástroje do sousedních i vzdálenějších zemí. Chetité si přísně střežili tajemství výroby železa, kováři (hutnící) se nesměli stěhovat do zahraničí. Přesto tajemství neuhlídali, od r. 1250 př. Kr. začala výroba železa u sousedních tzv. Mořských národů, především Pelištejců a Kanaanců. Nepoměr výzbroje Izraelců vůči Kananejcům musel být velký, svědčí o tom některá místa v Písmu, např.:
Josefovci namítali: „Pohoří nám nepostačí. A všichni Kanaanci, kteří sídlí v dolině, mají železné vozy. (Joz. 17,16)
Hospodin byl s Judou. Podrobil si pohoří, avšak nebyl sto podrobit si obyvatele doliny, protože měli železné vozy. (Sd 4,3)
Vozy byly jistě dřevěné a okované, snad bychom mohli říci i pancéřované. Bašanský král Óga asi sídlil v pancéřované pevnosti, těžko si lze jinak vysvětlit slova:
Hle jeho lože, lože železné, je v Rabě Amonovců. Je dlouhé 9 loket a široké 4 lokte. (Dt 3,11)
Přesto se Izraelcům podařilo většinu země rychle obsadit. Vojenská převaha Pelištejců daná jejich náskokem ve zvládnutí výroby železa však trvala dlouhou dobu, jak o tom svědčí různá místa v Písmu, např.:
Jabín měl 900 železných vozů a po dvacet let Izraelce krutě utlačoval. (Sd 4,3)
Pelištějci se chovali k Izraelcům stejně, jako se dříve chovali Chetité k Pelištějcům:
V celé Izraelské zemi nebylo možno najít kováře. Pelištejci totiž říkali: „Jen ať Hebrejové nevyrábějí meče ani kopí.“ Když kdokoli z Izraele chtěl dát naostřit rádlo, motyku, širočinu či radlici, musel sestoupit k Pelištejcům. Naostření rádla, motyky, trojzubce a širočiny a zakalení ostnu stálo jeden pím. V čase boje bylo tomu tak, že lid, který byl se Saulem a Jonatanem, neměl po ruce meč ani kopí; měl je pouze Saul a jeho syn Jonatan. ( 1Saul 13,19nn)
Třetí meč později získal David, byla to trofej po zabití Goliáše. Ta trofej sice nepatřila jemu, ale:
Kněz řekl: „Je tu meč Pelištejce Goliáše, kterého jsi zabil v dolině Posvátného stromu. Je zavinutý do pláště za efódem. Chceš-li si jej vzít, vezmi. Kromě něho tu žádný jiný není.“ David odvětil: „Není nad něj, dej mi jej.“(1Saul 21,10)
To, že s výzbrojí pouhých dvou mečů uhájili Izraelci svoji existenci je lidsky nevysvětlitelné. Náskok sousedních národů ve zpracování kovů dohnali Izraelci až když se David stal králem a a další rozvoj nastal za jeho nástupce Šalomouna.
David také připravil mnoho železa na čepy pro křídla bran a na skoby a tak mnoho mědi, že se to nedalo zvážit. (1Pa 22,3)
V novozákonní době už byly železné předměty levnější a dostupnější. Z Ježíšových slov
Prodej plášť a kup si meč! (L22,36)
bychom však neměli usuzovat, že cena meče byla stejná jako cena pláště. Za plášť by se dal pořídit snad jen ten nejlevnější meč. Následující slova
Oni(apoštolé) řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí“
která říká Ježíš v době, kdy jeho pobyt na zemi se chýlí ke konci a apoštolové budou muset začít působit samostatně, však lze chápat jako paralelu k tomu, že Izraelci měli v době, kdy hájili své postavení v zaslíbené zemi, taky jen dva meče.
Pokud jde o střední Evropu, pak doba bronzová zde začala asi 1900 př. Kr, doba železná zde začala asi 700 př. Kr., tedy v době halštatské.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
