Případ, který nedávno prošel soudem v Holandsku, je v podstatě návodem jak se chovat pro všechny muslimské dobyvatele, kteří se vydávají ze „nezletilé.“
Pokud někoho znásilní, pak mají velkou šanci, že neskončí ve vězení – a pokud, tak jen na krátkou dobu ve vězení pro mladistvé, které je však spíš jakýmsi internátem s volným režimem.
Již v minulosti se ukázalo, že kolem 80% takzvaných „sirotků bez doprovodu“ je již zletilých a za nezletilce se pouze vydávají. Drtivá většina totiž přijíždí bez dokladů, případně mají doklady falešné.
Jen velmi zřídka se jimi deklarovaný věk ověřuje kostními testy. Předchozí pokusy učinit tak většinou končily žalobou ze strany různých podvratných neziskovek, které snahy o zajištění důkazů o skutečném věku napadly jako „diskriminaci.“
V případu, o kterém si můžete přečíst níže, je sice uvedeno, že jsou pachatelé nezletilí, nicméně tuto informaci berte s velkou rezervou. Je vysoce pravděpodobné, že většina z nich je již dávno dospělá (ne-li všichni).
Ostudná shovívavost soudů – nabízející pouhé měsíce zadržení a „návod“ pro takový barbarský zločin – nejenže selhává u obětí, ale povzbuzuje predátory, což dokazuje, že spravedlnost v Nizozemsku se ohýbá a hýčká zločince z řad migrantů na úkor veřejné bezpečnosti.
Dalším do očí bijícím příkladem nesprávně umístěných priorit je vynesení mírných rozsudků pro pět migrantů odsouzených za brutální skupinové znásilnění a napadení 32leté ženy v Helmondu.
Děsivý útok se odehrál ve veřejném parku, kde byla zranitelná oběť přepadena, zbita, hromadně znásilněna a okradena o své věci.
Namísto zajištění spravedlnosti pro oběť a zajištění veřejné bezpečnosti soud upřednostnil „pomoc“ a „integraci“ pro pachatele z řad migrantů, zaštítil je zákonem pro mladistvé a záměrně minimalizoval veřejnou kontrolu jejich ohavných zločinů.
Zločin: Mrazivý útok v Helmondu
K hrůznému zločinu došlo 16. prosince 2023 v Helmondu v Burgemeester Geukersparku. Oběť, zranitelná 32letá žena, seděla sama na lavičce, když ji údajní teenageři přepadli.
Obklíčili ji, chytili ji pod pažemi a odtáhli na travnatou plochu, kde provedli svůj zvrácený útok. Byla bita, měla zakrytá ústa, aby umlčeli její křik, a byla několikrát znásilněna útočníky.
Aby toho nebylo málo, násilníci také ženu okradli o její mobilní telefon, než ji zanechali zraněnou a opuštěnou. Když ji policie našla, měla viditelná zranění, včetně modřin na obličeji a otoků, a kalhoty měla kolem kolen.
Stíhání a verdikt
Státní zastupitelství (OM) stíhalo pět mladistvých migrantů za skupinové znásilnění a požadovalo pouze dva roky vězení pro mladistvé, z nichž šest až osm měsíců by bylo podmíněných.
Až do vyhlášení rozsudku zůstali podezřelí ve vazbě. Rozsudky soudu však tyto požadavky zdaleka nesplňovaly:
- Tři podezřelí byli odsouzeni k 15 měsícům vězení pro mladistvé s tříměsíčním podmíněným odkladem a dvouletou zkušební dobou za skupinové znásilnění a krádež telefonu oběti.
- Jeden podezřelý dostal 12 měsíců vězení pro mladistvé za skupinové znásilnění.
- Pátý podezřelý, obviněný z napadení, nikoli ze znásilnění, byl odsouzen ke čtyřem měsícům vězení pro mladistvé.
Pachatelům bylo také nařízeno zaplatit oběti něco málo přes 15 000 eur jako odškodné. V takových případech je ovšem vesměs jasné, že odškodné nikdy nezaplatí, protože nemají z čeho.
Utajení a shovívavost: Ochrana zločinců, ne oběti
Celý případ byl zahalen tajemstvím, všechna soudní jednání se konala za zavřenými dveřmi, protože podezřelí byli údajně v době činu nezletilí. Mediální pokrytí bylo minimální a policie se zdráhala zveřejnit podrobnosti.
Tento záměrný nedostatek transparentnosti chrání útočníky před veřejnou kontrolou a zároveň bagatelizuje závažnost zločinu.
Ostudné priority soudu
Rozhodnutí soudu uložit mírnější tresty zdůrazňuje jeho znepokojivé priority. Místo zajištění spravedlnosti pro oběť a odstrašení od budoucích zločinů se soudce zaměřil na integraci pachatelů.
Soud označil zločince za „nezletilé cizince bez doprovodu“ a trval na tom, že „stále potřebují hodně pomoci a vedení, aby mohli fungovat v nizozemské společnosti.“
V rámci svého trestu musí absolvovat intenzivní poradenský program prostřednictvím probačních služeb pro mladistvé, což zvyšuje zátěž nizozemských daňových poplatníků.
Zrada spravedlnosti a veřejné bezpečnosti
Tato shovívavost je políčkem do tváře oběti a nizozemským občanům. Upřednostněním „pomoci“ násilníkům před spravedlností pro oběť vysílá soud nebezpečný signál: násilní zločinci mohou využít svého postavení „zranitelných migrantů,“ aby se vyhnuli smysluplnému trestu.
Namísto integračních programů měla být reakce rychlá a rozhodná:
- Pachatele a jejich rodiny měli okamžitě deportovat.
- Zbavit je jakéhokoli práva na opětovný vstup do Nizozemska nebo do jakékoli západní země.
- Postavit se proti zločinům, jako je tento, jako ke společenskému jedu, kterým jsou, a ne jako k pouhým „příležitostem k učení“ pro pachatele sexuálních deliktů.
Tento případ představuje více než jen selhání při ochraně jedné ženy. Odráží to obecnější neschopnost upřednostnit bezpečnost a důstojnost občanů před ústupky násilným zločincům.
Nadešel čas, aby Nizozemsko opustilo svou nemístnou shovívavost a vymáhalo spravedlnost se silou a jasností, kterou si jeho lid zaslouží.
K výše uvedenému jen dodávám, že je také nutné patřičně prověřovat věk pachatelů, zejména v podobně závažných kauzách – a to bez ohledu na kvičení různých Sorosem a EU dotovaných neziskovek…
[Celkem: 1 Průměrně: 5]
