Voliči v Holandsku jsou den za dnem stále více rozčarováni. Vítězná Wildersova strana záhy poté, co se stala součástí vlády, předvádí razantní názorové veletoče.
Vymezovala se proti vyzbrojování Ukrajiny, ale nyní jej coby součást vlády podporuje. Byla proti zelenému šílenství – a i to nyní podpořila. Wildersova ministryně zdravotnictví pak nabádá občany k aplikaci již asi 8. dávky genových injekcí.
Zatím je jediné téma, kde se Wilders docela drží slibů – a tím je migrační politika. Nicméně i to má háček: jde o politiku, která není v souladu s EU. Lze tedy očekávat, že i zde se nakonec Holandsko podřídí. Vystoupení z EU už asi rok nemá strana v programu, takže jiná cesta zřejmě nebude.
Hodně členů také stranu opouští – a někteří z nich již promluvili a situaci zhodnotili: Wildersova PVV je jen řízená opozice.
Několik bývalých členů PVV má v novou koalici jen malou důvěru. Bývalý poslanec Harm Beertema posměšně nazval kabinet „Rutte V.“ (Pozn.: 4 vlády předtím byl v čele Rutte a jeho VVD. Ten nyní míří na post šéfa NATO, zatímco jeho strana je i nyní součástí vládní koalice).
Přiznává, že po několika měsících je to rychlý závěr.
„Ale pokud je malá nebo žádná odezva na nejvýraznější témata nebo zcela špatné reakce, je možné, že to voliči budou vnímat tímto způsobem,“ řekl De Andere Krant.
Bývalý politický úředník Gimo Baram poznamenává, že vůdce PVV Wilders umístil všechny proglobalistické členy strany na první místa volební kandidátky a nacionalističtější členy nízko, což vytvořilo velmi proglobalistické složení Sněmovny reprezentantů po volbách.
Baram, který byl v letech 2016 až 2020 politickým referentem strany PVV v provincii Utrecht, věří, že jeho bývalá strana má všechny charakteristiky kontrolované opozice.
„Politika před volbami a po volbách na to ukazuje. Podívejte se na jeho činy: udělal přesně to, co bylo nezbytné pro výsledek příznivý pro globalisty,“ řekl novinám.
Podle Barama existuje pouze jeden bod, ve kterém může PVV uspokojit své voliče: imigrace. „Ale už teď vám můžu s jistotou říct, že to nebude fungovat. Ale předpokládejme, že to zázračně zabere, pak to skončí před Evropským soudem a pak z toho nic nebude.“
„Pokud se tento bod nenaplní, bude to znamenat konec večírku,“ předpovídá Baram. „Pak je volič zcela oklamán.“
„Prostě ho nechají chvíli na výsluní a pak bude Wilders pryč,“ předpovídá.
„Pak sehraje svou roli skvěle pro establishment a zmizí ze scény. Působil dojmem, že je proti globalismu, ale zároveň ho umožnil. Ale bylo to skvěle zahrané.“
Tolik informace z Holandska, které by však perfektně sedly i na další evropské země, neboť stejné názorové přemety vidíme i jinde. Osobně také považuji drtivou většinu politických stran, které se staví protestně, za řízenou opozici.
Dlouhodobou analýzou různých evropských politických stran, jejich konání, prohlášení, reálné politiky a přístupu médií mohu s naprostou jistotou prohlásit, že ŽÁDNÁ politická strana, která chce setrvat v EU, NENÍ opozicí vůči těm stranám, které jsou otevřeně proglobalistické.
Mnohdy jsou takové strany nasazovány cíleně, aby odsály protestní hlasy a od samého začátku fungují jako „odkladiště“ nespokojených voličů.
Tyto účelově zakládané strany nemají požadavek na vystoupení z EU od samého počátku, často mění program podle potřeby a rétorika je mnohdy velmi odlišná od reálné politiky (což voliči, kteří se většinou příliš nezajímají o politiku, nevnímají).
Stále častěji se však stává, že původně skutečně protestní a antiglobalistické strany v jeden moment přejdou na stranu systému. Voliči však tento krok zpravidla nezaznamenají, protože rétorika zůstává v podstatě stejná.
Společným znakem je, že v ten moment, kdy k tomu dojde, změní program – přestanou požadovat vystoupení z EU. To je zásadní krok, který ukazuje, že se již daná strana stala plnou oporou režimu coby kontrolovaná opozice…
[Celkem: 0 Průměrně: 0]
