Jevgenij Alexandrovič Rodionov, narozený 23. května 1977 v Penzenské oblasti v Rusku, byl vojín ozbrojených sil Ruské federace, který sloužil v První čečenské válce. Ačkoli toužil po tom stát se kuchařem, v roce 1995 v rámci všeobecné branné povinnosti narukoval do armády a byl poslán na hranici mezi Čečnou a Ingušskem, kde se zařadil k 2631. pohraniční jednotce. Toho osudného dne, 14. února 1996, hlídkoval Jevgenij spolu se svými třemi kamarády, vojíny Andrejem Trusovem, Igorem Jakovljevem a Alexandrem Železnovem, na kontrolním stanovišti u jedné zapadlé pašerácké cesty.
Ruská armáda se tehdy nacházela v dezolátním stavu a branci na hlídku nevyfasovali žádné zbraně, neměli ani vysílačku. 14. února Rodionov se svými kolegy na kontrolním stanovišti zastavili kolem projíždějící ambulanci, ve které se shodou okolností nacházel čečenský polní velitel Ruslan Chajchorojev spolu s 12 ozbrojenci, přestrojenými za zdravotnický personál. Čečenci tehdy pašovali zbraně a během pokusu o prohlídku vozidla byli mladí a neozbrojení ruští vojáci rychle přemoženi a zajati. Když se pak zjistilo, že ruští vojáci zmizeli ze svého stanoviště, byli oficiálně označeni za dezertéry. Vojenská policie dokonce Rodionova hledala doma u jeho matky. Teprve až později, po podrobném průzkumu kontrolního stanoviště a nalezení stop krve a boje, byli ruští vojáci prohlášeni za válečné zajatce.
Foto: Fotografie vojína Jevgenije Alexandroviče Rodionova během služby | Wikimedia Commons / Public domain
V té době byl Rodionov a jeho spolubojovníci v zajetí 100 dní, plných mučení, bití a hladu. Vojáci byli každodenně biti a vyslýcháni pověšení za ruce na stromě. Kromě zoufalých matek se o jejich osud prakticky nikdo nezajímal, vlast na ně v podstatě zapomněla. Podobně jako řada dalších se i Ljuba Rodionovová, Rodionova matka, uprostřed chaosu čečenské války vydala na daleký Kavkaz, aby se pokusila své dítě najít a zachránit na vlastní pěst. Pomoc zoufalé matce přislíbil dokonce tehdejší vůdce čečenských separatistů Šamil Basajev, ale nakonec k tomu nedošlo.
Foto: Vyvedená malba znázorňující zajetí Jevgenije | Warhistoryonline
Dne 23. května 1996, v den svých devatenáctých narozenin, se Rodionov spolu s Andrejem Trusovem pokusili o útěk, avšak oba mladíci byli chyceni. Rodionov pak od naštvaných Čečenců dostal na vybranou – buď se zřekne Krista, sejme z krku křížek, konvertuje k islámu a přidá se k Čečencům nebo odmítne a zemře. Rodionov si nakonec vybral smrt, přičemž celou dobu odmítal z krku sundat svůj dřevěný křížek, který mu v roce 1988 darovala jeho babička.
Čečenci nejprve zastřelili dva zajaté Rodionovi spolubojovníky, poté svou výhrůžku Andrejovi zopakovali a varovali ho, že jeho smrt bude daleko bolestivější. Rodionov však odmítl konvertovat k islámu i podruhé a rozzuření Čečenci mu následně rezavou pilou uřízli hlavu. Stejný osud čekal i posledního zajatce, Andreje Trusova, kterého Čečenci popravili stejně krutým způsobem.
Čečenský velitel Ruslan Chajchorojev poté z Rodionovy matky vymohl výkupné výměnou za informace o místě, kde je pohřbeno tělo jejího syna a jakým způsobem zemřel. Místo, kde se hroby mladíků nacházely, bylo Čečenci podminováno a při odstraňování min tehdy zahynul jeden ruský voják. Po vytažení těl ruských vojáků poznala Ljuba svého syna podle křížku a hnědých ponožek, které mu upletla.
Rodionovův vrah, Ruslan Chajchorojev, byl následně zabit v roce 1999, během útoku jiné čečenské skupiny, v rámci války čečenských mafiánských gangů.
Foto: Matka Jevgenije Alexandroviče Rodionova | Warhistoryonline
Rodionov byl poté posmrtně vyznamenán ruským Řádem odvahy a dnes je lidově uctíván jako mučedník a světec. Jeho svatořečení sice nebylo v roce 2004 schváleno, avšak v dubnu 2016 bylo k ruskému patriarchovi Kirillovi podáno odvolání proti tehdejšímu rozhodnutí synodní komise s novým požadavkem na zahájení přípravy kanonizace.
Na hrobě Jevgenije Alexandroviče Rodionova je nápis: „Zde leží ruský voják Jevgenij Rodionov, který bránil vlast a nezřekl se Krista. Byl popraven v Bamutu 23. května 1996.“
Zdroj: independent.co.uk, pravoslavie.ru
