Huawei jako možná součást problému

Huawei jako možná součást problému

Jiří Jirovec
11. 1. 2019
Mám telefon od té firmy a v něm jen bezvýznamné informace. Tedy pro Číňany. Pro domácí šmejdy ta placka ale funguje jako přenosný chip. Vytahují z ní informace o tom, kde se pohybuji, s kým mluvím a možná i co si myslím. Podezírám svého operátora, že takové informace nejen soustřeďuje, ale i prodává. Byl jsem s dávným známým v kavárně Slavie. Chvíli po návratu domů se v telefonu objevil dotaz: „Napište nám, jak se vám u nás dnes v 10.30 líbilo?“


Nějací šmejdi vpašovali do mého telefonu příslušnou aplikaci. Bez mého vědomí a souhlasu. Vědomě jsem nainstaloval jen Skype. Nic víc.

Svůj názor na obsluhu při odchodu většinou obsluze sděluji. Udělal jsem to třeba u Sládečků, kde jsem byl den před kavárnou. Neuplynula ani hodina a zase je zmíněný dotaz v telefonu. I s časovými údaji.

Mám zadarmo odpovídat v situaci, kdy je nepřímý vzkaz „víme o tobě, holoubku“ vlastné hrozbou?

Dotaz ohledně spokojenosti hosta je jen vedlejší produktem neustálého špehování lidí. Kdesi v databázi jsou moje „kádrové materiály“: Kdo jsem, komu a co píši, s kým telefonuji, kde publikuji a jak brouzdám po Praze. Propojit informace není problém a tak lze dodatečně zjistit který z hostů ve Salvii kemně patřil.

Čtenář veřejné zprávy BIS si mohl všimnout, že tato ctihodná instituce považuje za nebezpečné i to, co si někde pod duchnou špitají sprostí podezřelí o své zkušenosti z vazby. Byli totiž nepravomocně shledáni nevinnými z úmyslu hodit na cosi bombu. Soud nemohl určit, do jaké míry šlo o nápad čtyř mentálně postižených jedinců a nebo zdravé hlavy infiltrovaného agenta. Tak je zatím pustil.

Je výročí Jana Palacha. Prý chtěl probudit národ z letargie. No nepovedlo se to celých padesát let. Šmírování a ohlupování propagandou nás nechává v klidu.

Nepalachovský, tedy český protest má formu Švejka nebo později Cimrmana. Upálit se (mimo jiné) kvůli censuře nebo novinám, které tehdy vycházely pod názvem Zprávy – to ve společnosti, která vždy dovedla číst mezi cenzurou zprasenými řádky, nedává smysl.

Cimrmanův ostrý protihabsburgský pamflet „Svou pravdu nebudeme skrývat“ byl nalezen v umně maskované dutině násady krumpáče. Sám autor doporučoval uvádět hru o rozkladu monarchie (Lijavec) pod bezpečnějším názvem Sláva císaři.

Máme jiné, modernější metody protestu. Jednou odkloníme oči od nenáviděné vlajky, jindy zvítězíme v hokeji. Výsledky 2:0 a 4:3, vyryté do stěn výtahů a omítek, působily na naše sebevědomí po dlouhou dobu.

Werich vzpomínal, že prvorepublikový censor chodil pravidelně do Osvobozeného divadla. Když jim jednou dal pokutu za odchylku od textu, zahráli si na frajery: „No co my vám nedáme tisíc, ale rovnou pět a budeme mít předplaceno,“ povídají. Odpověď censora byla, že si to jen myslí, protože příště jim divadlo rovnou zavře.

Nebudu se kvůli telefonu upalovat. Chtěl bych ale proti zvůli, s níž nás velký bratr sleduje, protestovat. Jen nevím kde. Dřív se prý doporučovala lampárna na nádraží. Jenže ty dávno odvál čas.




Loading…