Mezinárodní trestní soud (ICC ) je ostudou zákona ve všech jeho civilizovaných podobách. Smluvní strany by měly být povzbuzovány, aby od ní odstoupily, dokud se ještě mohou vyhnout ostudám prostřednictvím přidružení.
Rasistický Mezinárodní trestní soud (ICC), jehož hlavní činností od svého vzniku v roce 2003 bylo zlovolné stíhání černých afrických vůdců, jedná na příkaz svých politických kontrolorů a plátců a nyní se pro změnu zaměřuje na prominentní euroasijskou osobnost. .
Pozorovatelé s dobou pozornosti delší než patnáct minut (což by vyloučilo drtivou většinu ve zmatených západních zemích) si měli okamžitě všimnout několika do očí bijících anomálií v „zatykači“ ICC.
Zatykač je prý založen na humanitárním zájmu o blaho dětí údajně nezákonně odebraných z Donbasu. Veřejné odůvodnění soudních úředníků však ignoruje známá fakta o systematickém bombardování civilistů v Doněcku a Lugansku od roku 2014. Ignoruje zdokumentovaný počet obětí tohoto zločinu, který uvádí nejméně 14 000, včetně několika tisíc dětí. Zdá se, že tento zjevný zločin proti lidskosti ani touha postavit před soud zjevné pachatele, vojenské a politické struktury kyjevského nacistického režimu, nehrály při jednání soudu roli.
Proč ne? Jak může být svědomité dodržování ustanovení Ženevské úmluvy, která vyžaduje evakuaci civilistů z oblastí zasažených ozbrojeným konfliktem (článek 49), důvodem pro vydání trestního příkazu, zatímco plošné, systematické a nerozlišující smrtící ostřelování civilistů je tiše ignorován, aniž by vyvolal kriminální reakci?
Ostatně další otázku lze položit také v souvislosti s jinou stejně do očí bijící anomálií. Proč byla údajná zvěrstva v Buči a Kramatorsku loni zřejmě vymazána z paměti, aby je nahradil jiný, zjevně vykonstruovaný čin? Proč incidenty Buča a Kramatorsk, které byly předmětem mimořádných propagandistických kampaní v době, kdy k nim údajně došlo, náhle zmizely ze scény, kdyby došlo k nějakému obvinění? A právě když mohly posloužit jako nejvěrohodnější základ pro zatykač, za předpokladu, že kdy existoval nějaký důkaz na podporu obvinění? Mohla by skutečnost, že obě operace pod falešnou vlajkou byly účinně odhaleny v rané fázi
Jak nekompetentní – nebo politicky zkorumpovaný – musí být státní zástupce, aby se zřekl údajně jasného případu a místo toho se věnoval případu, který je, laskavě řečeno, přinejlepším právně pochybný a vysoce pochybný? Tato otázka je samozřejmě zaměřena na žalobce ICC, koloniálního lokaje a dokonalého oportunistu Karima Khana.
Pro ty části veřejnosti, kterým propaganda ještě neusmažila mozky, je třeba uvést dvě další úvahy. Pokud je pro zaměstnance Mezinárodního trestního soudu prvořadé blaho dětí, co pak říkají o tsunami zpráv, že kyjevská junta, která se zoufale snaží doplnit své zásoby kanónového krmiva, nyní zadržuje a unáší nezletilé děti a ty posílá do války prakticky bez vojenského výcviku, kde mají odhadovanou délku života kolem čtyř hodin?
Článek 136 Úmluvy o právech dítěte jasně říká: „Děti nesmějí být verbovány do ozbrojených sil nebo ozbrojených skupin.“ Dodatkové protokoly I a II, samotný statut Mezinárodního trestního soudu [čl. 8(b) (xxvi)] a Zvláštní soud pro Sierru Leone stanovily minimální věk pro nábor do ozbrojených sil nebo ozbrojených skupin na 15 let, stejně jako Úmluva o právech dítěte. Jsou státní zástupci ICC schopni číst pravidla svého vlastního soudu, nebo je to dokonce zajímá?
Neměly by věrohodné zprávy o tak ohavných praktikách, které nepochybně porušují mezinárodní úmluvy o využívání dětských vojáků, zaručit přinejmenším úplné vyšetřování ICC?
Stejně závažná otázka vyvstává ohledně nadcházející dodávky nebezpečné a zakázané munice s ochuzeným uranem ze strany Británie do sil ukrajinské junty.
Na rozdíl od toho, co tvrdila vláda Spojeného království, se ukázalo, že munice s ochuzeným uranem je škodlivá pro životní prostředí, lidi a všechny formy života v blízkosti jejich dopadu. Samozřejmě sem patří i děti, které jsou obzvláště zranitelné a mohou trpět genetickými deformacemi a bolestivými a smrtelnými nemocemi. Katastrofické účinky používání takové munice v Jugoslávii a Iráku byly v posledních několika desetiletích rozsáhle studovány a dobře zdokumentovány. Bývalý inspektor kontroly zbraní OSN Scott Ritter profesionálně a kompetentně odhalil neduhy této praxe. Je zakázáno podle mezinárodního humanitárního práva, a pokud je povoleno,
Je důležité poznamenat, že Mezinárodní trestní tribunál je lineárním rozšířením Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii [ICTY] a že jeho chování nemůže být plně pochopeno bez odkazu na vzorec nezákonného chování, kterým může být jeho dříve zobrazený prototyp. Slovo „chování“ je v tomto případě skutečně vhodnější než „judikatura“, protože žádný soud se neobtěžoval vytvořit soubor práva a právního výkladu v tradičním smyslu. Nezáleží na tom, že ICTY je zjevně nelegální subjekt vytvořený v rozporu s Chartou OSN, zatímco ICC je pravděpodobně řádně zřízen mezinárodní smlouvou. Ve své praktické práci oba sloužili jako nástroje arogance moci globálních hegemonů. Jejich společným úkolem nebylo prosazovat principy mezinárodního práva, ale demontovat je a dát tak legalistický nádech zločinným podnikům hegemonů.
Není tedy divu, že absurdní zdůvodnění, které ICC použil pro vydání zatykače na ruské představitele pro údajně hrubě zavrženíhodný čin, totiž bezpečnou evakuaci dětí z válečné zóny na Donbasu, má přesnou analogii v chování ICC dosud nechvalně známý model ICC, ICTY.
Stručně řečeno, srbští obžalovaní v procesech ICTY ve Srebrenici byli běžně obviňováni z vážného porušení mezinárodního humanitárního práva, konkrétně z nucené deportace civilistů. V polovině července 1995 se uskutečnila tři schůzky mezi velitelem ochranných sil OSN ve Srebrenici plukovníkem Thomem Karremansem a srbským velitelem generálem Ratkem Mladicem, aby projednali problém civilních uprchlíků shromážděných v nedaleké vesnici. Kompletní videozáznamy těchto setkání byly pořízeny srbskou stranou, takže není pochyb o tom, co se vlastně stalo. Přestože videozáznam jasně ukazuje, že plukovník Karremans přijel do Mladiče sdělit žádost velení OSN, aby uprchlíky odvezli do bezpečí a odvezli je do oblasti kde neproběhly žádné vojenské operace, prokurátor ICTY obvinil Mladiče z nařízení vystěhování a etnických čistek uprchlíků. Generál Mladić ve skutečnosti vyhověl žádosti velení OSN, k čemuž byl podle mezinárodního práva povinen, protože boje v okolí Srebrenice stále probíhaly a uprchlíci byli řádně evakuováni, jak bylo dohodnuto.
Generál Mladič byl obviněn z genocidy a zločinů proti lidskosti, deportace a dalších obvinění za to, že jednal v dobré víře při ochraně civilistů v zóně konfliktu.
Osvobozující videodůkaz nebyl soudu nikdy v celém rozsahu předložen. Do důkazů mohly být zahrnuty pouze úryvky vytržené z kontextu a zdánlivě podporující obžalobu. Živé svědectví plukovníka Karremanse, který by byl zjevně klíčovým svědkem, bylo obžalobou na každém kroku mařeno souhlasem sněmovny. Technicky vzato, soudci nemohli být obviněni z toho, že ignorovali důkazy, které jim nebyly předloženy. Nakonec si umyli ruce a v klidu vyvodili závěry, které odporovaly skutečnosti, ale s těžkými následky pro obviněné.
Ruské cíle zatykačů ICC samozřejmě nikdy nebudou v pozici generála Mladiče. Ale kovbojský styl zkorumpovaných procedur ICTY, který zcela zdědil jeho pozdější klon, ICC, dává předzvěst toho, co čeká každého, kdo nešťastně padne do jeho spárů.
ICC, stejně jako jeho předchůdce ICTY, je ostudou zákona ve všech jeho civilizovaných formách. Smluvní strany by měly být povzbuzovány, aby vystoupily z ICC, dokud se ještě mohou vyhnout ostudě prostřednictvím přidružení.
