Indie a ruská ropa, Indie jako těžká díra v amerických sankcích

• Indie zvýšila nákupy ropy z Ruska navzdory varování Washingtonu, aby tak nečinila.
• Zdálo se, že vztahy Indie s USA se během krátkého zápasu s touto Čínou loni v létě zlepšily.
• Kromě ropy podepsala Indie na konci roku 2021 s Ruskem také obranné a průmyslové dohody.

Až donedávna si Washington myslel, že Indie by mohla být konečně a definitivně získána na jeho stranu v rozvíjejícím se mocenském boji mezi USA a jejich spojenci na jedné straně a Čínou a jejími spojenci (včetně Ruska) na straně druhé. Série rychlých vývojů však tento optimismus vykolejila a klíčová část americké širší vojenské, ekonomické a uhlovodíkové strategie na Blízkém východě a v Asii a Tichomoří zůstala v troskách.

Posledním příkladem toho, že Indie nesehrává onu životně důležitou roli, kterou si pro ni představovaly USA, je množství ropných obchodů, které Indie uzavřela s Ruskem, navzdory zjevnému odporu Washingtonu vůči takovým aktivitám.

Když USA v květnu 2018 jednostranně odstoupily od Společného komplexního akčního plánu (JCPOA, „nukleární dohoda“) s Íránem, klíčovým konceptem v Bílém domě bylo použít tento tvrdý postoj vůči Íránu k navázání širších a hlubších vztahů. s dalšími arabskými státy, které byly stále více znepokojeny snahou Íránu destabilizovat region, jak bylo podrobně analyzováno v mé knize o globálních ropných trzích .

Toho mělo být dosaženo z velké části prostřednictvím řady bilaterálních dohod – později formalizovaných do „dohod o normalizaci vztahů“ –, které se uzavíraly mezi Izraelem (velmocí, která se v regionu více než rovná Íránu, mlčky podporovaná ještě větší mocností USA) a těmi arabskými státy, o kterých Washington věřil, že jsou připravené stát se jednoznačnými spojenci USA Mezi ně patřily SAE, ve kterých mají USA leteckou základnu Al-Dhafra plus rakety Patriot, které pomáhají odvrátit jakékoli letecké útoky Íránu Patřily mezi ně také Bahrajn (jako zástupce Saúdské Arábie a domov ústředního velení amerických námořních sil a Páté flotily) a Maroko (zásadní spojenec USA v jejich protiteroristických snahách, natolik, že jej označil Washington „hlavní spojenec mimo NATO“ v roce 2004) a Súdán (také považovaný za potenciálně důležité centrum pro protiteroristické aktivity ze strany USA).

Pro blízkovýchodní kontingent v těchto obchodech byla dodatečná pobídka pro USA, že toky ropy z těchto zemí by mohly být v krátkodobém horizontu použity k vyrovnání čisté ztráty ropy na trzích, která byla důsledkem nových sankcí na íránské toky ropy. Také ve střednědobém horizontu, si  Washington představoval, že investováním více peněz do SAE a Bahrajnu – zeměmi bohatými na ropu, které by pak také podepisaly dohody o normalizaci vztahů – by reagovaly výrazným zvýšením své produkce ropy, aby umožnily USA omezit   vztahy s nespolupracujícími zeměmi Středního východu. Z dlouhodobého hlediska plánovaly USA být natolik soběstačné v oblasti ropy a zemního plynu, že se musí zaranžovat pouze se zeměmi, které jim rovněž nabízejí politickou loajalitu v jejich boji o udržení pozice číslo jedna globální supervelmoci tváří v tvář pokrokům Číny.

V každém případě to vše mělo být provedeno při zajištění toho, že cena ropy nezůstane po delší dobu nad úrovní 75–80 USD za barel, při které začne USA způsobovat ekonomické problémy a pro USA politické problémy. v té době zasedající prezident, jak bylo také do hloubky analyzováno v mé kniha o globálních ropných trzích .

Jediným potenciálním problémem tohoto plánu bylo, že jeho cílem bylo v podstatě podkopat globální moc, kterou by Čína mohla mít, prostřednictvím své pozice číslo jedna na světovém trhu s ropou u blízkovýchodních zemí produkujících ropu, které chtěly USA připojit ke svému novému světovému řádu. Ty ale potřebovaly ujištění, že za jejich ropu bude připravena náhradní  pojistka obrovských odběrů. Pro Washington vypadala Indie jako jasná volba pro roli této odběrové pojistky.

Za prvé, politicky se zdálo, že ze strany Indie existuje nová ochota postavit se svému dominantnímu a panovačnému sousedovi, Číně, přičemž střet mezi dvěma velkými asijskými mocnostmi v údolí Galwan byl v tomto ohledu poučný. Znamenalo to novou strategii tlaku  ze strany Indie proti čínské politice usilující o zvýšení svých ekonomických a vojenských aliancí z Asie přes Blízký východ a do jižní Evropy v souladu s její vícevrstvou vícegenerační silou „Jeden pás, jedna cesta“. 

Čína dramaticky zrychlila tempo této politiky související s OBOR přibližně ve stejnou dobu, kdy USA signalizovaly svůj nezájem o pokračování vlastních rozsáhlých aktivit na Blízkém východě tím, že odstoupily od JCPOA a stáhly se z velké části Sýrie, Afghánistánu a Iráku. Ve stejnou dobu, těsně shodující se s podepsáním první normalizační dohody mezi Izraelem a arabským státem (tedy se Spojenými arabskými emiráty), se Indie začala odklánět od své předchozí politiky- pokusu omezit Čínu k prosazování vlastní alternativy politiky „Neighbourhood First“. k čínské iniciativě „OBOR“.

Také z ekonomického hlediska – a s přímými pozitivními důsledky pro producenty ropy na Středním východě, kteří hledají globální záložní nabídku pro své uhlovodíkové produkty – se zdálo, že Indie má dobrou pozici k převzetí této pozice od Číny. Podle údajů zveřejněných v prvním čtvrtletí roku 2021 Mezinárodní energetickou agenturou (IEA) bude mít Indie v příštích dvou desetiletích největší podíl na růstu poptávky po energii s 25 procenty, protože předběhne Evropskou unii jako třetí světová země.  A největší spotřebitel energie do roku 2030. Konkrétněji se očekává, že spotřeba energie v Indii se podle současného scénáře národní politiky do roku 2040 téměř zdvojnásobí, protože se HDP země do roku 2040 rozšíří na odhadovaných 8,6 bilionu USD. To bude podpořeno tempem růstu HDP, které podle IEA přidá do světové ekonomiky do roku 2040 ekvivalent dalšího Japonska. Agentura dodala, že rostoucí energetické potřeby země způsobí, že bude více závislá na dovozu fosilních paliv.

Objevily  se ovšem varovné signály pro tento plán USA, protože země, které označily za zralé pro jeho provedení,  nehrály svou roli, jak se předpokládalo, ale spíše prosazovaly svůj vlastní záměr jednat s USA i Čínou, jak uznají za vhodné. Objevily se například zprávy, že USA zjistily, že Čína staví tajné vojenské zařízení v přístavu Khalifa ve Spojených arabských emirátech. Pak došlo k výrazné urážce od Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů vůči americkému prezidentovi Joeu Bidenovi , když nepřijaly jeho  telefonát , aby  s nimi  prodiskutoval rostoucí ceny ropy. Následovala snad nejrozsáhlejší  série setkání v Pekingu mezi vysokými představiteli čínské vlády a ministry zahraničí Saúdské Arábie, Kuvajtu, Ománu, Bahrajnu a generálním tajemníkem Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC). Na těchto setkáních byly hlavními tématy rozhovorů podle místních zpráv konečné zpečetění dohody o volném obchodu mezi Čínou a GCC a „hlubší strategická spolupráce v regionu, kde dominance USA vykazuje známky ústupu“.

Aniž by to Washington tušil, Indie se také chystala ještě dramatičtěji vzdorovat své zamýšlené roli v novém velkém schématu věcí USA, a to v nejhorší možnou dobu pro Washington, s 28 investičními dohodami podepsanými během velmi nedávné návštěvy samotného Putina  v Indii u  premiera  Narendry Modiho těsně před Vánoci.

Ty zahrnovaly širokou škálu témat, včetně nejen ropy, plynu a petrochemie, oceli a stavby lodí, ale také vojenských záležitostí. Tyto poslední dohody zahrnovaly Indii, která vyrobila nejméně 600 000 útočných pušek Kalašnikov, a co je pro USA ještě znepokojivější, indický ministr zahraničí Harsh Vardhan Shringla uvedl, že se nyní implementuje kontrakt z roku 2018 na systémy protivzdušné obrany S-400. V návaznosti na to Indie – a Spojené arabské emiráty – spolu pouze s Čínou – nehlasovaly pro rezoluci Rady bezpečnosti OSN odsoudit ruskou agresi proti Ukrajině a požadovat okamžité, úplné a bezpodmínečné stažení ruských sil ze sousedních zemí. země.

Není tedy divu, že Indie nezavedla sankce proti Rusku a že její ministryně financí Nirmala Sitharaman na začátku dubna prohlásila, že: „Pokud bude za prvé k dispozici ropa se slevou [stupeň ruského Uralu se obchoduje se slevou kolem 30 USD za barel oproti benchmarku Dated Brent], proč bychom  ho neměli koupit? Potřebuji to pro své lidi, takže už jsme začali nakupovat.“ Dodala: „Začali jsme nakupovat, obdrželi jsme poměrně velký počet barelů – myslím, že zásobu na tři až čtyři dny – a bude to pokračovat.“

Tyto názory byly obnoveny po setkáních na vysoké úrovni v Novém Dillí na začátku tohoto měsíce mezi ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a vysokými indickými vládními úředníky. K těmto schůzkám došlo i poté, co USA koncem března varovaly, že jakýkoli významný nárůst dovozu ruské ropy Indií by mohl vystavit Nové Dillí „velkému riziku“, protože se Washington připravuje na posílení sankcí proti Moskvě za její invaze na Ukrajinu.