To, co se ještě donedávna dalo považovat za regionální hrozbu, začíná dostávat mnohem vážnější rozměr. Spojené státy i jejich spojenci totiž stále zřetelněji narážejí na problém, který už nelze přehlížet: íránské útočné drony Shahed a balistické rakety jsou účinnější než dřív — a stále více indicií ukazuje na to, že za tím může stát ruská technologická a zpravodajská podpora.
Foto: Zolfaghar | Wikimedia Commons / Public domain
Během nově vyostřených bojových operací proti Íránu se ukázalo, že íránské prostředky dálkového útoku prošly znatelným zlepšením. Největší pozornost budí právě drony rodiny Shahed, především typ Shahed-136. Ty měly být nově odolnější vůči elektronickému rušení a zároveň výrazně přesnější. Podle dostupných informací už nejsou odkázány jen na plošné zasahování prostoru, ale dokážou udeřit s mimořádnou přesností — dokonce opakovaně do stejného místa.
To samo o sobě představuje zásadní posun. Ještě znepokojivější je ale skutečnost, že Írán zasáhl i několik tajných objektů CIA. Takový typ úderu totiž nevyžaduje jen lepší zbraně, ale i kvalitní zpravodajské podklady, které Teherán pravděpodobně nemůže snadno získat vlastními silami. Právě tady se stále častěji objevuje podezření, že Rusko nepředává Íránu pouze technologie, ale také citlivé informace a know-how potřebné k přesnému navádění útoků.
Jedním z klíčových prvků, který má stát za vyšší odolností dronů Shahed proti rušení, je anténa Kometa-M. Jde o známé řešení odolné proti rušení signálu, které se už dříve spojovalo s ruskými bezpilotními prostředky. Pokud se skutečně potvrdí její širší nasazení v íránských zbraních, šlo by o další silný důkaz technologického propojení mezi Moskvou a Teheránem.
Podobné podezření se navíc netýká jen dronů. Také íránské balistické rakety podle dostupných informací vykazují lepší výkony než dříve. Jsou rychlejší, při útoku manévrují a tím ztěžují práci protivzdušné obraně. Jinými slovy: už nejde jen o hrozbu založenou na množství vypálených střel, ale o kvalitativně vyspělejší zbraňový arzenál, který může prorážet obranu mnohem efektivněji.
Silnou pozornost vzbudilo i video, na němž má být zachycena íránská balistická raketa, která se vyhýbá střelám protivzdušné obrany a následně zasahuje leteckou základnu King Faisal v Jordánsku. Ta je mimořádně citlivým cílem, protože na ní působí i americké síly. Pokud by se potvrdilo, že Írán dnes dokáže ohrožovat i takto významné objekty navzdory obraně, znamenalo by to zásadní změnu bezpečnostní rovnováhy v regionu.
Podobně varovně působí i dřívější záběry z útoku na americkou základnu Al-Udeid v Kataru, kde měla protivzdušná obrana opakovaně selhat při pokusu zneškodnit přilétající hrozbu. Takové momenty posilují obavy, že íránské střely již nejsou technologicky na úrovni, kterou Západ dlouho předpokládal. Pokud do jejich modernizace skutečně vstoupilo Rusko, nešlo by o okrajovou spolupráci, ale o strategické partnerství se zcela konkrétními důsledky pro americkou bezpečnost.
Celý obraz navíc doplňují dřívější zprávy o přesunech íránských balistických raket do Ruska. Ačkoli se tyto střely neobjevily na ukrajinském bojišti, nelze vyloučit, že Rusko využilo možnost je vyhodnotit, otestovat, analyzovat jejich slabiny i přednosti a následně předat Íránu úpravy, které zvýšily jejich bojovou hodnotu. Pokud by se tato hypotéza potvrdila, znamenalo by to, že Moskva nefunguje pouze jako příjemce íránských zbraní, ale jako aktivní spolutvůrce jejich další generace.
Pro Washington z toho plyne nepříjemný, ale zásadní závěr: Rusko nelze vnímat jen jako evropský problém nebo jako aktéra války proti Ukrajině. Pokud skutečně pomáhá Íránu se zpravodajstvím, naváděním, odolností dronů vůči rušení a modernizací raket, pak přímo přispívá k posilování hrozby proti americkým vojákům, základnám i zájmům na Blízkém východě.
Americká politika vůči Rusku by se v takovém případě musela změnit. Nešlo by už jen o sankce, diplomatickou izolaci nebo podporu Ukrajiny. Šlo by o reakci na zemi, která aktivně zvyšuje údernou sílu jednoho z nejproblematičtějších protivníků Spojených států. A to je situace, kterou si ve Washingtonu už nemohou dovolit podceňovat.
Zdroj: Defense Magazine
